Fantom opery

Současných čtyřicet sedm procent je trochu příliš tvrdé hodnocení. Argentův Fantom si zaslouží mininimálně padesát tři, s přivřenýma očima možná i padesát čtyři. Samozřejmě zcela subjektivně, objektivně by se měl pohybovat mezi padesáti šesti až padesáti osmi procenty. Ponechme ale stranou nezajímavá čísla a zkusme se trochu věnovat samotnému filmu. Viděl jsem ho bohužel v rozlišení 787 x 456, myslím, že víc by se hodilo 857 x 543, možná i 923 x 654 by nebylo na škodu, nicméně nechtělo se mi měnit formát, protože nemám dokonalé technické vybavení a konverze souboru o velikosti 757 MB mi často trvá až 64 minut, někdy dokonce 67! Což by bylo velmi nepříjemné, Fantoma jsem začal sledovat těsně před třiadvacátou hodinou a takhle bych se k němu dostal až po půlnoci a pravděodobně u něj usnul. Limitující rozlišení mi tedy poněkud zkazilo jinak vcelku příjemně průměrný filmový zážitek z osmého zpracování klasického romantického hororu, který je v pořadí čtrnáctým Argentovým filmem a zároveň jedním z mála (přesnější číslo zjistím) kde zemře více než 10 osob. Pro ty co čtou mé komentáře: Měl jsem chuť napsat totální pičovinu. P.S. 2: Argentův Fantom není žádný zázrak a asi nejvíc jej ke dnu táhne špatný scénář, kde všechny postavy , bohužel včetně fantoma, postrádají i jen náznak životnosti či hloubky. Veškerá romance se navíc vytrácí v prázdných tlaších páně Sandse, jenž by jistě mohl býti dobrou zrůdou, jenže toho se mu rozhodně nedostalo, nebyl ani znetvořený ani maskovaný, jen nudný. Nebýt několika opravdu povedených gore scén byl bych hodně zklamaný. Z takového námětu mohl mistr vytěžit rozhodně víc. Tři. (02.08.2015)

Romantický horor - obe diametrálne odlišné žánre sú v tejto Argentovej interpretácii majstrovsky prepojené prvkami grotesky do fascinujúcej Rubikovej kocky, ktorej farebné políčka boli pokryté kúskami lesklého perleťového atlasu zo šiat nejakej vznešenej mŕtvoly z roku 1877. Už nejaký ten piatok (trinásteho) je mi jasné, že Dario Argento je génius ťažkého kalibru, ktorý pri svojej bohumilej činnosti strašiť - či lepšie povedané - znepokojovať diváka hľadí jedine na emocionálny potenciál bizarných (nerovná sa surrealistických) zvrhlostí, ktoré majú strhujúce poetické kvality rovnako ako ich má Tizianovo poetické "Sťahovanie z kože" v kroměřížskej zámockej galérii. Jeho pohľad na Lerouxovu literárnu klasiku je na rozdiel od rutinnej Lubinovej strašidelnej romance z roku 1943 navýsosť originálny, plný šťavnatých scénok, ktoré by si Leroux ani Lubin nedokázali ani len predstaviť. Iste, dalo by sa vypustiť nejaké to intermezzo, capriccio či nokturno, každým strihom navyše by však čaro tohto bizarného romantického hororu utrpelo. Niektoré nulové herecké výkony a starosvetsky prostoduché dialógy vlastne len umocňujú celkovú divnú atmosféru filmu, ktorý je skôr parafrázou hororu než hororom samotným, podobne ako sme to videli v obdobnom filme - Coppolovom Drakulovi. Vražda sledovaná skrz červenkastú pavučinu prstov, pozoruhodná zoofilná kreácia Juliana Sandsa, Asia Argento pred Wagnerovým obrazom "Kráľovná Izabela dáva zbohom vlasti", predobraz jednej z Van Helsingových zbraní... Film sa síce nevyrovná Argentovým dielam "Profondo rosso" a "Inferno", no tie hviezdičky sa mi zjavujú akosi samé od seba. Ako Fantóm... (A: "Bože, vidím svoju kosť!" B: "V parížskej opere sa dejú neuveriteľné veci...") (12.03.2005)

Poněkud nevyvážený příběh dle klasického románu s krásným vizuálem (Argentovy obrazy jsou pastvou pro oči), příjemnou hudbou (kromě klasiky od mistra Morriconeho) a slušným gore (expert na speciální efekty Sergio Stivaletti) - naražení na krápník, vytržení jazyka či useknutí hlavy jsou jen příklady z mnoha. Podzemnímu labyrintu by kromě krys, pavouků či netopýrů slušelo více tajemna (mlha, pavučiny, sem tam lebka...), přesto ohledně výpravy nemám velkých výtek. Dvě scény mi připomněly Brassova Caligulu - lázně a vozítko, které kromě chytání a masakrování krys mělo vrtuli na utínání hlav stejnou, jakou lze vidět právě v Caligulovi (akorát že tam lítaly hlavy lidské). Škoda, že J.Sands nepůsobil nijak démonicky (jako třeba ve filmu Warlock). Dynamické scény jsou střídány zbytečným klábosením, které tak rozbíjí plynulost příběhu. Stejně by jeden nevěřil, jakou paseku dokáže nadělat lustr v opeře....(Argentova Opera /Děs v opeře/ je pro mne o dva stupně výše, když už jsem ji zmínil). (15.08.2015)

Mám slabost pro nekorektního, romantického, krutostí nakaženého Fantoma, jehož stvořil Gaston Leroux. A Dariova verze je úchylno-slušně krvavá a taky lehce perverzní, což mi k tomuto tématu více než pasuje. Ač béčkový punc, nezapře v sobě dílko hutnou atmosféru. Skvělý Morriconeovský hudební doprovod tomu hodně napomáhá, i výběr klasických hudebních děl jest slušnou podporou. I když ve chvíli, kdy Christine naplno spustí árii a ta ji nepasuje do huby ... jj pobavila jsem se. 60% (28.05.2009)

Dario Argento očividně dostal velký rozpočet a volnost ke své vizi Fantoma. Jenže z titulní postavy udělal mladíka s vizáží z nejbrakovějších ženských románů (samozřejmě není zjizvený a tak ani nepotřebuje a nemá masku), z Christine Daaé uřvanou krávu a Raoula oslizlou nicku. A nicku udělal i z jedné z nejznámějších story literatury. Argento z Fantoma Opery ponechal jen tu nejzákladnější situaci (a pád lustru) a vytvořil naprosto bezdějový slepenec scén, které nemají pointu, logickou návaznost, nevyprávý příběh a rozhodně nevytvářejí žádnou atmosféru nebo napětí. Herci jsou navíc bez vyjímky příšerní. Sands jako Fantom nemá kouska charizma a Asia Argento je sice krásná, ale její histerické zmítání mezi dvěma muži (pokaždé vyvádí kvůli tomu, s kterým zrovna není) je politováníhodný kus neherectví a dohromady tvoří pekelnou dvojici... Dík režisérovi očekávané krvavé scény jsou kraťoučké a nemají žádný zapamatováníhodný moment. Nicméně v tom Argento nebyl sám, mistr Morricone tentokrát odvedl podřadný výkon také. Vrcholem filmu je pak nesnesitelné finále, něco tak nevkusného jsem už dlouho neviděl. __ 1* za výpravu - nejhorší viděný Argento! (01.02.2010)