Nejhledanější muž

Ano, velmi civilní. Představte si knihu pojednávající o tom, jak se nějaká bába, říkejme ji třeba paní Marie, rozhodne vydat do sámošky pro rohlíky. Ono koupit rohlíky není rozhodně žádná prdel a může to být velice ošidné. Marie navíc od báby ze sousedního pokoje ví, že se poslední dobou kolem obchodu potuluje podivné individuum, které celý starobinec podezřívá, že tam šmíruje ladné křivky vyžilých samic prohýbajících se pod tíhou nákupů, přičemž pulíruje Grünwalda. No nic, nezbývá, než se důkladně a dlouze poradit napříč celým slzavým údolím, co dělat. Ač paní Marii všichni od tolik dobrodružné cesty odrazují, ta neodolá, protože ocas viděla naposledy v dobách, kdy začaly uhelnatět plavuně, a rozhodne se milého úchyla omrknout. Pomalu a dlouze se tedy se svými francouzskými holemi šourá až k Penismárketu, kde ke svému nemalému zklamání zjistí, že se jedná jen o jakéhosi obyčejného, zevlujícího, pydlookého váguse, jehož oči divně čumí na všechny světové strany, a ta fáma o leštění vznikla jen proto, že si na koulích pravidelně drbe své pohlavní symbionty. Rozjetá důchodkyně chce však za každou cenu dostat svého úchyla, a tak pečlivě a dlouze zapřemýšlí. V posledním Blesku psali, že nedaleko údajně žije skutečný gerontofilní deviant jménem Abdullah Vražmi ibn Hotam, který prý míval pletky i s několika ukrutně starými tenoristy z operního uskupení Al Šmajdá. Marie tedy neváhá, spřáhne se s domnělým perverzákem, pořádně a dlouze vše rozeberou, načež vymyslí nesmírně chytrou léčku, jak Abdullaha vylákat z jeho doupěte neřesti. Léčku natolik fikanou, že prostě přijdou, zazvoní a počkají, až nemrava vyleze ven. Past po sáhodlouhých přípravách perfektně sklapne, avšak jakmile se objekt Mariiny touhy objeví, vrhnou se na něj ostatní báby, které Marii celou dobu zvědavě sledovaly a prostě ji ho šlohnou. V tu chvíli konečně začíná brutální akce. Marie velmi nasraně zařve „kurva“ a celý strhující příběh končí. No, řekněte sami, chtěli byste něco takového vidět zfilmované? Já teda ani omylem. Je opravdu škoda, že jedna z posledních dávek Hoffmanových kapek, budiž mu země napuštěna pseudoefedrinem, byla vyplýtvána na další Lekarého užvaněnou, unylou sračku. A tak jediné pozitivum jsou zde opravdu vynikající herecké výrony. I když i to je rozporuplné. Ačkoliv byl Philda herec pár ekselánc, shledával jsem ho vždy natolik vizuálně odporným a odpudivým, že sledovat jej při práci bylo asi jako hledět na akutně zhnisaný absces, úžasně hrající všemi žlutohnědozelenými barvami. (15.11.2014)

Od Corbijna jsem viděl dva fádní, řemeslně zvládnuté filmy Control a Američan, tak nevím, jestli se mám divit, že i tohle je fádní, řemeslně zvládnutý film. Ze zmíněné trojice asi nejlepší, protože na mě nepůsobil vůči své banálnosti stejně oravně sebevědomě (i když takový asi je, jen to tak nevyřvává po okolí). Hoffman samozřejmě předvádí dobrý výkon, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že film někam posouvá - nemůže, protože jeho postava je plochá až hrůza. Jako ostatně všechny postavy. A jako pointa jasná od prvního okamžiku. Nenudil jsem se ale. Tak teda 3 a 1/2. Ale očekávám velký cinefilský hype. PS: Jak mě otravovalo ejtýs retro, bude mě teď nejspíš otravovat sevntýs retro. Protože mě fakt ani trochu nezvedá ze židle, že nějaký film imituje nějakou dobu, když nedělá nic jiného. (04.09.2014)

Film co má hlavu a patu, ví co chce říct, jakou formou to chce říct s neskutečně ostrou a nekompromisní atmosférou. Děj začína jakoby od prostředka a divák si musi vztah k postavám budovat a dějové linky a souvislosti mezi jednotlivými charaktery rozplétat sám hned od prvních minut. Žádné oslí můstky, pomocné indicie, žádné placebo scény. Poctivá filmařina, která je ale až přiliš strohá a odměřená, sice nechávajíc zajímavě naturalistický pohled na terorismus jako takový, ale zároveň nechybí zbytečně pomalé, "jakoby" hluché sekvence. Hoffman byl velká herecká persona a tahle oldschool záležitost není špatná, jen krajně nepřívětivá. (06.11.2014)

Pro mě zklamání. Nemůžu si pomoc, ale čekal jsem napínavou investigativní pecku z prostředí zamlženého Hamburku, ale bohužel očekávání zůstala těžce nenaplněna. Bylo to pomalé, místy nudné a hlavně se špatným koncem. Hoffman je jedinej, kdo tento film pozvedl na snesitelnou průměrnou úroveň kriminálních filmů. Škoda, doufal jsem ve víc. 60% (09.11.2014)

Evropská metropole mostů, velká zoologická zahrada, obrovský přístav, nejstarší německé letiště, čtvrť červených luceren Sankt Pauli. Hamburk je kromě toho také městem otevřeným imigrantům, nelítostných intrik, podlých špionů se svými jasně nalajnovanými zájmy a nevyzpytatelných teroristů. Vyprávění to pro diváky není zrovna vstřícné. Zádumčivé pohledy zúčastněných poodkrývají činnost různých tajných služeb, které přináší poměrně nekoordinovanou činnost. Někoho může otrávit nečitelnost postav, jiného potěšit poslední role chameleona Philipa Seymoura Hoffmana, který působí umaštěně, otekle, nasraně, nezdravě, a to nejen proto, že mu chutná whisky a cigareta na každém kroku. Loučení ve velkém stylu. I když o něj nikdo z divácké obce takhle brzy nestál. Lecčemu pomáhá Corbijnova osobitá režie, která se nikomu nepodbízí, ignoruje oslí můstky, je minimalistická, je nedořečená. Kouká z ní záměr vymezit se vůči Hollywoodu a všem špionážním kouskům posledních let. Snímek vychází ze stejnojmenného románu britského spisovatele Johna le Carrého, který pracoval v tajných službách, s čímž praštil a začal se věnovat psaní, nicméně systému, kde není dobré hledat si přátele, pochopitelně rozumí. Když na to tvůrci příště půjdou přívětivěji, budu kapánek radši. (06.11.2014)