Neodvolatelná mise

Chybí dělají i stroje, které ale vyrobili lidé... Zpočátku velice zábavná satyra na téma jak odvolat bombardér nesoucí na palubě jaderný arsenál, které ovšem po čase začíná docházet humor. Herci jsou výborní a ve svých partech absolutně přesvědčiví. Hodně se mě líbil hlavní iniciátor jaderné války Hank Azaria, který se vždy dostavil s výborným argumentem proč vybombardovat nepřítele jako první. (05.04.2013)

"Máme pojistky pojistek!" tvrdí generál Bogan a skutečně věří tomu, že k zahájení nukleární války je potřeba souhlasu všech zodpovědných mozků, synchronizovaného otočení klíči a zmáčknutí červených tlačítek. Drobný technický problém však vyšle směrem k Moskvě šest bombardérů, jejichž velitelé jsou vycvičeni ke splnění úkolů a k ignorování vizuálních signálů i hlasových pokynů prezidenta. V Pentagonu se zatím začíná prolínat demagogie a paranoia ("Co když jsou za tím Rusové?") se zoufalými pokusy o záchranu světa. Je to napínavé i mrazivé a závěrečný výčet zemí vlastnících jaderný arzenál dává tušit, že něco podobného nemusí být do budoucna jen filmovou fikcí. (13.03.2010)

Dr. Jaderná paranoia aneb jak jsem se naučil nedělat si starosti o New York a mít rád Moskvu.. Mrazivě fatální remake Lumetovy televizní hry honosící se neuvěřitelným obsazením (zaujal především antikomunistický poradce Azaria s vizáží Davida Vávry - že by díl Šumná Moskva v nukleární výhni..?) a s atmosférou chvílemi tak hustou, že by jste v ní postavili i na mol opilého ruského ministerského předsedu. A pozor, vše vysíláno na CBS živě s Harvey Keitelem přebíhajícím mezi dvěma scénami! Škoda jen, že s blížícím se koncem vše sklouzlo k opravdu čistokrevné fikci plné nepravděpodobných rozhodnutí. Otázkou zůstává, kolikrát se náš svět během studené války v podobné situaci ocitl a my měli to štěstí, že všichni zainteresovaní udrželi chladné hlavy a nepokusili se válku ohřát. To bychom pak asi nehodnotili filmy na stránkách csfd, ale na stěnách jeskyní.. (20.10.2010)

Neodvolatelná mise představovala svého času v oblasti televizní tvorby totéž, co v hraném filmu Kubrickův Dr. Divnoláska. Byla to klasická televizní inscenace varující před nebezpečím jaderných zbraní a vznikem jaderné války. Když jsem viděl Frearsův remake, považoval jsem ho v první chvíli za původní televizní film - tak přesvědčivá byla scéna, kostýmy a černobílý obraz. Tomu pocitu autenticity původní inscenace Frears podřídil prakticky vše a až herecké obsazení mě přesvědčilo o omylu. Případné pocity diváka z určité omšelosti, naivity a zastaralosti zpracovávaného pohledu souvisí právě s tím, že se převyprávěl text a scénář starý mnoho desítek let. Mimochodem, původní televizní inscenace se dnes v amerických televizích ale ani v jejich západoevropských protějšcích už prakticky nevyrábí, jde o vymřelý žánr, který do určité míry nahradily hrané dokumenty a rekonstrukce. Jen z málokterého dramatického díla čiší tak dokonalá paranoia let studené války a všudypřítomné hrozby jaderného konfliktu. Z tragiky příběhu vyčnívá postava politického poradce hraného Hankem Azariou, který svým cynismem a dogmatičností spíš připomíná Kubrickovu satiru Dr. Divnoláska. Celkový dojem: 90 %. (19.05.2010)

Velice nápadité, poutavé a smysluplné. Aneb o tom, jak si velcí muži hrají s figurkami, aniž vidí na skutečný povrch. A o tom, jak vše může zničit jedna technická chybka. O válce, kterou ve skutečnosti nikdo nechce, ale uvědomí si to, až když je pozdě. Sice jsme tenhle nápad tady už několiktát měli v jiném obalu, ovšem tady se tvůrci obešli bez triků a doslova nevylezli z komory. Napětí se buduje pouze zkrze telefonáty a mapu a pomocí klaustrofobních záběrů. Vlastně se to celé odehrává jen ve dvou místnostech a skvěle to funguje. Bohužel, za co musím strhnou hvězdičku? Za kameru. I přes tu napínavost mi kamera neuvěřitelně vadila. Celou dobu mi to připadalo, že je to nahrané na levnou digitálku a pak odbarvené. K tomu se místy nešikovně třese. Kvůli kameře jsem z toho ztratila část atmosféry a přes to jsem se zkrátka nepřenesla. (14.03.2010)