Od písně k písni

Malick je, soudě podle jeho projevu, muž pro mne. Potěcha pro duši, potěcha pro oko, smysl pro architekturu, pro prostor, tělo, vztahy, lásku, ale především jakýkoli cit. Vášeň pro dotek, stromy, vodu i astronomii. To vše jsem věděla od dob Stromu života. V tomto filmu však přidal i vášeň pro hudbu, umění a krásu, kterou nalézáme ve všem - v lidském těle i bozšké geometrii. Jeden by řekl, že je blázen, vložit tam dva hlavní komedianty dneška, ale ono to funguje. Fassbender je od přírody úchyl, se kterým vás sexuální předehra i samotný akt baví byť jen v televizi, zato Gosling ví, jak poblouznit ženskou, je jako mužská alternace mořské Sirény. Není to film, který si dvakrát pustíte, ale zároveň na něj nezapomenete. Takže doufám, že se do tebe nezamiluji... (11.12.2017)

Song to Song není ničím jiným, než jen dalším Malickovo naprosto nepoživatelným filmovým soustem, které podobně jako veškeré jeho předchozí pochutiny sice voní po zvučných hereckých jménech, ovšem hned při prvním doteku s chuťovými pohárky divák zjistí, že vůně jen oklamala jistotu, které Malickovo filmy přinášejí, a to že se jedná jako vždy jen o pořádný blivajs, chutnající po zvratcích a hovnech. Jak už jsem každopádně zmiňoval v komentářích k Terrencovo předchozím snímkům, jeho tvorbou se dobrovolně mučím jen kvůli obsazení mnoha filmových hvězd, které se mu daří do těch svých hnusů nějakým záhadným způsobem neustále lákat, jinak by mě totiž ke sledování těch jeho filozofických blábolů nikdo nedonutil ani kdyby mi za to chtěl zaplatit, jelikož pro mě jsou ty dvě hodiny strávené ve společnosti těch jeho rádoby přechytralých žvástů vždy nesnesitelným utrpením, a jsem bytostně přesvědčen, že to přesně takto cítí i většina ostatních diváků, kteří se k tomu též odhodlají. Abych bych ovšem konkrétnější, tak cože nám to tu tedy bylo naservírováno tentokráte? Čtyři postavy, herci, se zde sto dvacet minut navzájem mezi sebou proplétají v milostných avantýrách, neustále po sobě jen lezou, na oko se osahávají a vážně hodně divně se při tom kroutí, jako by se snad až snažili o nějaké milostné baletní číslo, stráááášně utrápeně se při tom navíc tváří a non-stop mimo obraz filozofují nad vztahovými problémy, nad postojem k lásce a milování, a nejednou i nad smyslem života brouka, valící před sebou hrudku trusu. A přesně tak jsem se cítil při Song to Song i já. Jako Hovnivál, co má před sebou dvě hodiny trvající hroudu hnoje, kterou musí odvalit k ryzímu Odpadu! Nehorázný zvratek! (10.11.2023)

Pseudoumění...A rádoby artový zářez pro všechny, co se snímkem mihnou...Malick zvyšuje režijní tempo, ale již šest let servíruje nabubřelé filmy a absolutní tvůrčí hlušinu...Chvíli mi to evokovalo Somewhere od Sofia Coppola... (02.07.2017)

Pocitový a poetický zážitek, netradiční hudební film, kde obsah nedosahuje kvalit nádherné formy. Emmanuel Lubezki odvedl úžasnou kamerovou práci. Scéna s ptáčky na pláži byla asi nejlepší. 65 % (22.07.2017)

Mrhání talentem, marnivost a tvůrčí kolaps křečovitě schovaný za Lubezkiho další exhibicí. Mallick už zjevně neví coby, já nevím, co s Mallickem. Upřímně nechápu, jak se tohle ještě může někomu líbit a, především, jak lze onu náklonnost obhájit. (03.07.2017)

Fantastické obsazení ve filmu, který je zcela totálně o ničem... Naprosto souhlasím s Enšpíglem! Jako ono se to chvíli vydržet dá, hlavně kvůli tomu, že na herečky je fajn pohled, ale jak artové filmy nemám rád, tak po tomto je nebudu mít rád už tuplem.. Odpad nedám, na to jsou jiní kandidáti, ale je to škoda času...20% (05.10.2023)

Nudný, nezajímavý. Mimo můj žánr. (02.11.2023)

Terrence Malick je majstrom filmovej poézie. A tak aj treba jeho filmy brať. Nečakajte klasické spracovanie a podanie príbehu, inak sa budete nudiť. Príbeh o láske, reflektovaní nad samým sebou a vzťahoch ako takých vyrozprával ako jednu báseň v nekonečnom slede prepojených obrazov. Nad Malickovymi filmami netreba premýšľať, treba ich precítiť. (22.06.2017)

Terrence Malicka jsem již vzdal, ale zde jsem se nechal nalákat na plejádu fakt velmi zajímavých herců, kdy jsem si řekl, s takovými hvězdami to nemůže zmrvit ani Malick, ale opět jsem se zmílil a opět herci neměli, co hrát, jen sebou bezmocně zmítali od záběru k záběru, plných vnitřních monologů a prázdných záběrů. Celý film byl opět velmi prázdný a povrchní, a víceméně stejný jako všechny poslední Malickovy filmy. Jediné pozitivum zde byl soundtrack. (30.08.2017)

Je důvod, proč ten film šel rovnou na DVD.... (24.11.2017)

Neuchopiteľný film plný vyslovených a nevyslovených pocitov poprepletaný miliónom krátkych na seba nenadväzujúcich záberov Lubezkiho kamery. Asi to bolo dobré.....Asi (05.01.2019)

poezia, nie pre každého (27.03.2024)

Topí se sám v sobě. A že natočil i The New World (2005), je skoro k neuvěření. (29.06.2017)

Malickova forma mi dělá problémy od jeho 'Nového světa', kde už bilancoval a koketoval s únosností svého "kamerového cvičení", stále to ovšem dokázal vyvážit (i díky krásným exteriérům) a tak se jeho snímek dá považovat za jistou uměleckou/poetickou výpověď. Od té doby je jeho práce téměř nesnesitelná. Malick se utápí v pseudo-art stylu, který by i mohl snad fungovat, ale vyprázdněnost, plochost, vyumělkovanost, nahodilost a absence jakéhokoli scénáře tomu dává dlouhé sbohem. Nemám nic proti vyprázdněným naracím, pokud to má hlavu a patu, myšlenku a jistou kvalitativní výpověď. Malick, který byl ve své tvorbě tak úsporný, se utrhl ze řetězu a pravidelně nám servíruje jeho snové, poetické příběhy, které jsou bez vyjímky ubíjející. Ani plejáda hvězd vám nezaručí kvalitní výsledek a pokud si snad někdo myslí, že ona plejáda hvězd je důkazem jeho vyjímečnosti, tak se plete. Kde jinde než u Malicka si můžete dělat cokoli, "vyblbnout se", jelikož se nic neočekává, protože jméno režiséra už z toho automaticky dělá "umění"? Nebo snad skutečně propadají přeludům, že se o umění jedná? V dnešním světě, kde převážně vládne digitální vesmír, musí být svým způsobem osvobozující být součástí něčeho tak "jiného" a vzdorovitého k dnešnímu filmovému světu. Můžu mít pro to pochopení, ale to z toho ještě nedělá umění. Ano, já ono poselství pochopil. Ano, ten vzkaz jsem pochytil.. ale za jakou cenu? Pustit si trailer je to nejchytřejší, co můžete udělat. Vidíte celý film v pouhých a stylových dvou minutách. (06.10.2017)

Rybí oko Terrence Malicka zase jednou krouží kolem postav chodících od ničeho k ničemu a jeden kolem druhého v luxusních interiérech a exteriérech. Mají u toho celou dobu hluboce/vysoce metafyzické monology mimo obraz, díky kterým si naplno uvědomíme, že i mladí, krásní, úspěšní a bohatí lidé to mají v životě těžké a trpí. Vizuálně stejně krásné jako minule, ale tentokrát už mu to nějak nežeru, navzdory snaze vybuzovat silné emoce a all-star castingu to působí až moc naleštěně, vyumělkovaně a chladně. Ale aspoň s bonusem toho, že děj se motá v hudebním průmyslu, takže tam vystupují Patti Smith, Iggy Pop atd. Moc si nedovedu představit, že by natočil ještě jeden takovej film, aniž by to byla úplná parodie sebe sama a svého stylu. Pokud jste mladistvým intelektuálem, tak si k hodnocení 5/10 připočtěte tak 2 body navíc. (29.01.2019)

Hrozná zívačka! Tolik dobrých herců se k tomu upsalo, občasná nahota a relativně slušný soundtrack nepomohlo k tomu, že je ten film naprostá NUDA! A to někdy tuhle tématiku mam rád, ale tohle bylo zmatený a fakt strašně nudný!!! (20.09.2019)

Omlouvám se slabým povahám za prvky Touretteova syndromu v mém komentáři. Tento počin je zhmotněné filmové kacířství. Jedná se o neskutečnou mrdku! I porno má větší smysl a dějovost než toto. Myslím si, že si někdo řekl: "Vezmeme několik nejlepších herců na světě a donutíme je dělat píčoviny." Skutečně. Díky naprosto debilní kameře jsem měl zároveň pocit, jako by všichni trpěli ztrátou orientace v prostoru. Každý se svíjí u zdi, skáče, válí se na zemi a čumí z okna. Do toho se všichni tak obsedantně ohmatávají, až je to k zblití. Jen krátce dodám, že těmto prvkům rozhodně nepomáhá střih, který je možno eufemisticky označit jako halucinogenní. Postavy jsou naprosto retardovaně kreténské a jedině blázen jim rovný může racionálně pochopit jejich konání a myšlení. Jediné, co se mi líbilo, byly záběry na architekturu a přírodní scenérie. Tím to končí. Chtěl bych se totiž ještě vrátit ke kameře, která naprosto čůrácky zabírala postavy bez hlav, obraz zbytečně roztahovala a - to už jsem vážně nedával - se zaměřovala se vším nutkáním na všechny možné stropy v interiérech. Naproti tomu byl film ale docela zábavný, protože všem výše zmíněným aspektům jsem se nakonec musel smát. Ale to berte s nadsázkou - byl jsem totiž zcela štěstím bez sebe, když se objevily závěrečné titulky. Zároveň musím podotknout, že z filmu na člověka dýchá silná deprese. A to nejen tím, co je zobrazováno, ale také tím, že je obecně možné něco takového vyblít. Prostě nekoukejte na to. Lepší volbou je rozhodně ono avizované porno. (01.07.2017)

Rozhodně zajímavý film, který ve mě něco malého zanechal. Terrence Malick si hraje s vašima pocity a ukazuje vám milostné trojúhelníky. Film dále popisuje vztahy hrdinů a jejich následný vývoj. Celá čtveřice hlavních rolí nehraje moc dobře a jsou poměrně nicotní. Připadalo mi, že se moc nedomluvili s režisérem, o co ve filmu vlastně jde. Jediné co film trochu zachraňuje je vymazlená kamera od Lubezkiho, ale bohužel bez pořádného scénáře a smyslu filmu to nejde. (19.07.2017)

Z toho mála čo mám od Terrenca Malicka napozerané, ho nemôžem komplexne súdiť ako tvorcu. No minimálne o filmoch, ktoré som od neho videl, platí že si v nich svoju špecifickú poetiku zachováva, len ju čím ďalej tým viac hrotí a stáva sa dysfunkčnou. ___ Opäť typické vnútorné monológy a voiceovery, ktoré vyjadrujú "hlboké" myšlienky, pocity a dojmy postáv. Postáv, ktoré nehovoria ako obyčajný ľudia, ale všetko kamuflujú do otrepaných fráz, existenciálnych otázok (napr. "kto som?", "čo som"?) a ďalších zdanlivo hlbokých veršov. Na jednej strane mám pocit, akoby Malick chcel zachytiť tú obyčajnosť, "reálnosť" postáv, no v skutočnosti imho sa mu darí presný opak. Ani z jednej z postáv nemám pocit, že by skutočne dýchala, žila skutočným životom. Pôsobia na mňa len, ako plastové figúrky, ktorým niekto vkladá do úst básnické trópy. ___ 90% času na plátne, strávia postavy dotýkaním sa navzájom (partnerské dvojice, trojice sa aj obmieňajú), skákaním, a podobnou ľahšou telesnou aktivitou... a samozrejme do toho "šantenia" počúvame, už spomínané vnútorné monológy (občas aj normálne dialógy, aby som bol spravodlivý) - to jest Malickova umelecká predstava. Mal som pocit, že Malickovi išlo o dušu (filmu, postáv), ale toto mi príde absolútne bez duše (hlavne postavy, ktoré niekedy znejú ako google prekladač). ___ Malickovi nepomáha dosiahnuť uveriteľnost postáv, ani "best cast ever", Fassbender sa snaží, ale v skutočnosti, tak ako ostatné postavy, ani nemá čo poriadne hrať. Takisto filmu nepomôžu ani hudobný "hostia", ako RHCP, Iggy Pop, či Lykke Li. Ako najuveriteľnejšia postava mi prišla červenovlasá prostitútka, ktorá si v celom filme strihla jednu scénu. ___ Predpokladám, že Malick vo svojom nekonečnom rozjímaní, kde čas a priestor je skôr len podružný, len tak skoro neskončí, a aj keď už dosiahol vrchol fádnosti (snáď v tomto filme), stále sa môže opäť vrátiť na vrchol režisérsky a scénaristicky, lebo v minulosti dokázal, že je viac ako len "schopný" tvorca (viď Tenká červená línia). 40% zaujímavé komentáre: Bebacek (12.08.2017)

Tady jsem se definitivně přesvědčil, že Mallick nikdy nebude nic pro mě. Prakticky to má všechny ingredience nutné, aby to byl pro mě zážitek. Skvělé herce, téma i děj. Ale i když jsem se u toho až tolik nenudil (narozdíl od Tenké červené linie, něco na tom bude že je to Mallickův nejstravitelnější film), stylem mi to prostě nesedlo. (18.12.2017)