Rytíř pohárů

Po zhliadnutí Stromu života som Malicka považoval za "filmového evanjelizátora". On je ale skôr eklektik, čo by nemuselo byť na škodu veci. Voľba mestského prostredia a podľa mňa prílišný dôraz na vzťah muž - žena/y, kazí dojem z toho najlepšieho, čo film ponúkol - dialógov (monológov). Bohužiaľ aj tie sú tu najslabšie (rozumej veľmi frangmentované) zo všetkých Terrencových filmov. Obsadenie plejády hviezd do meditatívneho snímku, mi pripadalo rušivé, až smiešne. Angažovanie nehercov by atmosfére podľa mňa pomohlo viac. Nuž čo, márnosť nad márnosť, dnes som nenašiel filmovú perlu! (11.01.2016)

Malicku, Malicku, už to nemáš v malíku. Předlouhé alegorické putování zavání duchovním sebeukájením, z něhož aspoň trochu vytrhává herecká sestava. Jenže kupříkladu dvě nejlíbeznější tváře dneška, tedy Blanchett a Portman, filmem víceméně prošumí, takže si na své přijdou pouze fanynky Christiana, páč mu kamera visí na xichtě jako estébáci na Havlově zadnici. (14.02.2016)

Ačkoliv se nemůžu zcela ztožnit s problémem otázky krize středního věku (žádnou jsem ještě nezažil) a i přesto, že Malickův filosofický výstup je místy až příliš doslovný, KNIGHT OF CUPS je snímek, který velmi oceňuji. Malick se zde téměř dvě hodiny velmi intenzivně snaží doručit sdělení, které umně transformuje do filmového vyjádření a první 3/4 jsou plné podnětů, které díváka udžují v maximálně bdělosti. Není třeba dodávat, že jak pro Malicka, tak především pro Christiana Balea je snímek velmi osobním vyjádřením. Hudební složka jako u většiny Malickových filmů funguje na výbornou, práci Emmanuela Lubezkiho snad není potřeba ani komentovat a úvodních 15 minut patří mezi jedny top filmové zážitky. KNIGHT OF CUPS je snímek, který nemusí každého oslovit, nicméně se k vám po celou dobu snaží promlouvat. Což nepovažuji za úplně všední filmový zážitek. (15.02.2016)

Už jsem to psal dříve u jeho filmů a musím to napsat znovu a znovu. Malick není pro každého. Jeho prezentace myšlenek, úvah a i vnitřního tápání věřícího člověka převedena na plátno nemusí být každému jasně srozumitelná. Já si bohudíky každý jeho film nesmírně užívám. Nemohu říci sám, že vždy vše zcela chápu, přesto tak nějak vnitřně cítím, že ta jím vysílaná energie je mému nitru srozumitelná a že je na téměř podobné frekvenci. A jsem za to nesmírně rád. Zdaleka jsem neviděl od Malicka vše a každý jeho film mám uchován jako láhve starodávného koňaku, které se otevírají jen při významných příležitostech či situacích, či kdy zkrátka je na ně už konečně chuť. Tenhle film si suším v archívu už dlouho, ale dneska se den nějak nepovedl. Nálada pod psa, venku létá do rozkvetlých stromů cosi jako sníh a tak jsem měl chuť něco vidět. Hned od prvních sekund zase poznáte Malickův rukopis. A ač u filmů kameramany mění docela často, nějak se mu daří ten rukopis přenášet do každého dalšího snímku. Já ty rotující kamery kolem postav či neskutečně nápadité záběry prostě zbožňuji! Jeho vituální pojetí života a světa je divákovi předkládáno tak, že často musí jen žasnout nad těmi čarokrásnými obrazy. I zde si Malick klade stále tu stejnou starodávnou otázku. Quo vadis ...  ? Kdo jsme, kam vlastně kráčíme...? Proč tu jsme?  Christian Bale se skvěle zhostil role chlapíka, kterému po materiální stránce vlastně nic nechybí. Žije si v blahobytu, v luxusních moderních domech o nichž my můžeme jen snít, čas tráví s nádhernými ženami, ale snad právě proto je v tom konzumním stereotypním odžívání svých dní ve zlaté kleci pomalu ale jistě znechucen a trochu udiveně si klade otázku zda to je skutečně ten důvod proč tu jsme? Krize středního věku někoho uvede do deprese při ohlédnutí zpět, ale jiného může naopak nakopnout, protože ještě není konec a cílová rovinka je ještě relativně daleko. Malick se navíc snaží laskavě připomenout, že i v krušných chvílích na těžké chvíle nikdo není sám, že je tu vždy někdo kdo je tu neustále s námi. Pro věřící je to možná útěcha, ale nevěřícím stejně nezbyde nic jiného, než se z toho všeho nějak vysekat sám. Vždycky se dá ale začít znovu. Vždycky, jen se nebát udělat ten krok vpřed. Terrence Malick film tentokráte prolnul nádhernou hudbou Hanan Townshenda a nebál se sáhnout ani k Edvardu Griegovi (jehož miluju). Fascovalo mně, že Suita No. 2 z Peer Gynta do filmu padla jako ulitá ač jindy klasika ve filmech obzvláště takto vážných a moderních může mírně rušit. Jestli mohu doporučit, pusťte si dle rady uvodních titulků film hodně nahlas a na velké obrazovce. Pak už se nechte jen vtáhnout hluboko do vašich vnitřních úvah až kamsi do mlžných krajin své duše. Pane Malicku, tohle byl další filmový skvost! Dávám za 5 a kdo nepochopil, nechť prosím nekomentuje...  ! * * * * * (02.04.2022)

Posledné 3. Malickové snímky, mi pripadajú, akoby ich jedna MATER mala ! Podobné : AKO VAJCE - VAJCU. Trojičky ! Pre mňa momentálne - neznesiteľný režisér, kde musím sa skutočne snažiť, aby som dopozeral jeho snímky do konca, so silným sebazaprením ! Je to film o zmysle života, psychologický s donekonečna sa opakujúcim hudobným motívom, a akože magickou kamerou - Chiva Lubezkého v URBANISTICKOM vyznení. FILOZOF, ako vyšitý, že sa pýtam : „Koho toto vôbec zaujíma” ? Má trendové obsadenie, kde Christian Bale, sa prechádza z miesta na miesto, extrémne zamyslený. Ostatní herci sa tu objavia, a zase zmiznú. Film nemá absolútne žiadnu logiku a dej. Malick sa musel zblázniť, lebo si pamätám, že jeho prvé - 3. snímky, bola úplne iná káva ! Bavili ma. Už Nový svet, je pre mňa problematický. Práve kamera, aktuálne najlepšieho kameramana na Svete, Emmanuela Lubezkého, i keď sa dokolečka opakuje, je jediná záchrana, ktorá vylepší celkový dojem, nie je to film, ktorý si zapamätám, je to film, ktorý má takmer umučil k smrti ! Obyčajná blbosť ! 2. hodinová mučiareň ! Ocitol som sa na filmovej tortúre ! (14.01.2016)