Rytíř pohárů

Člověk se rodí do vnitřní svobody, která je od počátku jeho vývoje (věků) na tomto světě opracována nástroji lidství. Člověk ve světě jako nevinný, čistý, bezstarostný, pln ideálů a důvěřivosti, setkává se nastoupen cestu s momenty učení a zvratů, které jej tvarují. Utvářením vztahu se definujeme, přicházíme k vědomí sebe sama, k vědomí kdo jsme, kdo jsou druzí, co nás přesahuje. Pod proudem individuace zakoušíme mnohdy bolestné poznání, že z jednoty (s matkou, Bohem) stáváme se hledajícím, vnitřně toužícím po dokončení. Ústředním tématem Rytíře pohárů je člověk ve světě, poutník postupně zanášející na mapu života vědomí svých zkušeností a prožitků. Plně prožívat tedy „být v kontaktu“ se zde jeví jako zásadní a predestinující k dosažení jakési schopnosti cítit vanutí nejvyšší bytosti v nás a tak docházet pokoje, smyslu. Rick jako muž středního věku teprve hledá, tápe, po malých krůčcích znovuobjevuje, opět ztrácí a opět nalézá přístup k ryzímu vnímání. Pod tíhou komplikovaného vztahu s otcem, bolesti ze ztráty svého bratra, nenaplněnými vztahy se ženami jeho hlava i srdce obrostly trním. Klam a zdání všedního vkradly se spolu na jeho obzor. Žije svůj život jakoby ve snu, obluzen povrchní krásou a zábavou, navštěvuje večírky, bloumajíc se potácí mezi prací a domovem. Symbolicky jej probouzí jednoho dne ze sna zemětřesení v Los Angeles, kde žije. Abychom v našich životech rozpoznali světlo, rozpomenuli si na slunce v nás, musíme projít temnotou, stesky a zklamáním, dopustit se omylů a přešlapů. Rick se nachází v bodě své existence, kdy se začíná „probouzet“. Ve výkladu tarotových karet se objevuje karta Věž, která oznamuje náhlý a nečekaný konec čehosi, co doposud tvořilo Rickův svět, oznamuje převrat, zhroucení starých struktur a idejí, poukazuje na revoluční životní změnu. Život a existence jsou otřeseny v samotných základech. Karta Blázna jej vyzívá k otevření nového začátku, nastolení nového směru, aby k sobě s důvěrou nechal vstoupit nový začátek jako příležitost. (20.09.2015)

Malicku, Malicku, už to nemáš v malíku. Předlouhé alegorické putování zavání duchovním sebeukájením, z něhož aspoň trochu vytrhává herecká sestava. Jenže kupříkladu dvě nejlíbeznější tváře dneška, tedy Blanchett a Portman, filmem víceméně prošumí, takže si na své přijdou pouze fanynky Christiana, páč mu kamera visí na xichtě jako estébáci na Havlově zadnici. (14.02.2016)

"Labyrint světa a ráj srdce" podle Malicka... Cizinec v sobě bloudí přepychem bídy a za pravidelného odvažování úbytků štěstí se pokouší zjistit proč, a kdy vlastně, zapomněl žít. Oblečen, jako by bytím jen procházel, a přesto, že neustále mluví z cesty, útržky jeho myšlenek jsou oslovitelné - stačí je dešifrovat poté, co se nechám vtáhnout do obrazu, pohybu, zneklidňujícího ohlušení, hlubokého prázdna... To je prostě Malick, ten, co si filmy točí pro sebe, ale kdo má zájem, může se dívat s ním... Vábivý Christian Bale ♥ . (Že se ale našmajdal, snad mu dali aspoň dobrý boty ;-)) (23.06.2016)

Jaké to je sledovat poezii? Jaké to je nečíst, nýbrž pozorovat v obrazové podobě básnických útvarů a citátů ze života nešťastného muže, kterému se nedaří nalézt ženu svého života? Spřízněnou duši, se kterou bude moct dlouhodobě žít? Jak by vypadalo vůbec takové zpracování, aby byla zachována struktura poetičnosti? Přesně na tyto otázky film odpoví tím naprosto nejlepším způsobem, jakým jen může. Výborné pojetí nápadu, úžasné navození filozofické atmosféry se špetkou zkaženosti a velmi dobrý Bale se zbytkem zajimavého obsazení. Film, který není nutně dějově ohraničený a je "pouze" rozdělen do kapitol, které se v konečném výsledku soustředí o jakousi hlavní myšlenku a o prožitek diváka, nepotřebuje dvouhodinovou minutáž, nicméně, to, jakým způsobem to Malick v konečném výsledku pojal dává pochopení, proč film nemohl být kratší. Tohle je něco, co je třeba prožít. Něco, do čeho je třeba se zadívat a zapřemýšlet. Osobně jsem velmi překvapený a nadšený. Nemám nic na vytknutí. Lepší to být nemohlo. (01.01.2016)

"My son... you are just like I am. Can’t figure your life out? Can’t put the pieces together? Just like me. A pilgrim on this earth. A stranger. Fragments... pieces... of a man." Žalozpěv za duši moderního člověka. Člověka bloudícího, neúplného, roztříštěného. Člověka odloučeného od světa, Boha, přírody, odcizeného sobě samému. Žádný Malickův film v sobě nenese tolik bolesti a smutku, žádný toho neříká tolik o duchovní krizi dneška a mrákotě, která nás obklopuje. A byť se na první pohled může opak zdát pravdou, žádný v sobě zároveň nechová tolik naděje na procitnutí, nový začátek... (14.09.2015)