Na hraně zítřka

Zpočátku jsem filmu příliš nevěřil, ale teď s jistotou mohu prohlásit, že Edge of Tomorrow je prozatím největší trhák roku. Velmi inteligentní a intenzivní scifi podívaná, která nabízí téměř tolik humoru jako vzrušení společně s bezkonkurenčním a sympatickým Cruisem a Emily Blunt. 5 bodů proč tenhle film vidět! 1: dějová linie je perfektní, v brandži nová story! 2: Vynikající, dynamická a strhující akce a hlavně téměř nonstop! 3: Neexistuje možnost předvídat, co bude dále následovat, věřte, nejde to. 4: Žádná zbytečná romantika, pouze krátká a sladká pusa ve správnou chvíli.5: Parádní konec. PS: Ještě teď mám vyražený dech a chuť jít do kina znova. 100% (06.06.2014)

Musím hned do nějaké posilky, abych nabyla takových proporcí jako krásná Emily při některých záběrech. A umírat dennodenně nějakým příšerným způsobem je naprostá brnkačka, to není přece taky žádný problém. Ale to už je známý fakt, že kluci jako Tom, Colin, Daniel a pod. jsou nesmrtelný.Ne, teď vážně. Při tom jak se zvyšovalo tempo mého žehlení, jasně vyplývá fakt, že to byl napínák od začátku až do konce. Nejsem žádná velká fanynka sci-fi žánru a když už, tak jsem spokojená s takovými typy filmů jako je Her a nebo Moon. Tady jsem vplula do trochu tvrdších vod, ale oceňuji nápad a grády které trvalo po celou dobu nervydrásajícího boje s Mimiky. Mírná romantická linie Toma a Emily to tak akorát zjemnila, což mně naprosto vyhovovalo a ten puntík na konci byl přece roztomilej :-) (08.11.2014)

NA HRANĚ ZÍTŘKA má velmi pozitivní ohlasy z domova i ze zahraniční, v nichž se dokola opakuje to stejné: údajně je patrný vliv videoherní estetiky a jedná se o inteligentní sci-fi. Pochvalná hodnocení ale nemají vyargumentovanou dvojici uvedených tvrzení. Jako kdyby stačil jediný styčný bod s videohrami v podobě "nesmrtelnosti", získávání skillů a utkání se s final bossem, což je ale princip příznačný i pro žánrově spřízněné počiny, které jsou staršího data, než se staly videohry populárními a byly z nich přebírány konkrétní postupy. Jako kdyby pro inteligenci postačilo, že protagonista nemá hlavu jenom na nošení helmy, kterou si v bojišti stejně sundává. (Hodnotící adjektiva stejně málokdy něco znamenala, takže "inteligentní" může být cokoliv, pokud je mu to přisouzeno - a vypovídá to hlavně o těch, kdo taková označení volí.)_____ Potíž s novým akčním sci-fi thrillerem s Tomem Cruisem je v tom, že není ozvláštňující, pokud jste už viděli nějaký snímek (anebo četli knihu, případně hráli hru atd.) s časovou smyčkou, kde by se události fikčního světa přepisovaly, aniž by vedly k vytvoření alternativní reality. Paradoxní je, že maximální vypravěčska efektivita, kdy je každý motiv dříve či později využit, může svou rezignací na jakoukoliv narativní komplexnost či satirický významový přesah působit mezi současnou ambiciózní blockbusterovou produkcí ozvláštňujícím "způsobem"._____ Nároky (alespoň některých diváků) se ovšem spolu s čím dál tím větší sofistikovaností vysokorozpočtových hollywoodských snímků posunuly, a tak NA HRANĚ ZÍTŘKA představuje zklamání. Má dobře odhadnutelný vývojový vzorec, a tak nemůže překvapovat jako GO od stejného režiséra (Douga Limana), kde se dohromady splétalo několik osudů postav. Má vyprávění omezené na ústřední postavu a pohrává si s mírou vědění a spolehlivostí některých poskytnutých informací, což je příznačné pro scenáristickou tvorbu Christophera McQuarriea. Žel je vyprávění vysoce komunikativní, a tak jsou zvraty snadno prokouknutelné (když se řekne, že záporák ví a dle toho taktizuje, nepřekvapí, že tomu tak je). Navíc to způsobuje nedostatek napětí, jelikož dopředu víme, co kde hrozí, nebo nebezpečí přijde nečekaně, a tak neni ani čas někomu fandit a uvažovat, jak by rozehraná situace mohla asi dopadnout._____ O zábavnou letní jízdu se jedná, protože akce je nápaditě inscenovaná a osobní linie odvislá od utvoření vztahu sympaticky potlačovaná, ale akční sci-fi thrillery i blockbustery jsou někde jinde než NA HRANĚ ZÍTŘKA. Tomuhle stylu odzvonilo, protože mu - jak výstižně poznamenal jeden zahraniční kolega - chybí hrana. (11.06.2014)

Najlepšie by bolo nevychvalovať a nevzbudzovať veľké očakávania... Kľúčovou devízou Edge of Tomorrow ostatne ani nie je veľkoleposť či akcia, ako by sme očakávali. Edge of Tomorrow je peckou vďaka scenáru, najnápaditejšiemu na poli blockbusterov za veľmi, veľmi dlhú dobu. A vďaka jeho režisérovi (respect!). V zábavnosti, dynamike a práci s divákom film prakticky nemá chybu a vyhráva na všetkých rovinách. Od balansu vážnosti a humoru vo vnímaní (vizuálne atraktívneho) postapokalyptického sveta, cez udržanie divákovej pozornosti nepredvídateľnou zápletkou, ktorá vás svojou rýchlosťou zarazí do sedadla, zapletke podriadenú bombastickú, gulometne servírovanú akciu, až po to, čo by v inom blockbusteri bolo na vedľajšej kolaji - sympatie a civilnosť postáv. Cruise je proste výborný, postavu Emily Blunt si nejde nezamilovať a chémia medzi nimi funguje bez náznaku romantického gíču. Na poli hravého postapokalyptického sci-fi akčňáku rovnaký zážitok, akým boli na poli dumavej postapokalyptickej sci-fi drámy Potomkovia ľudí. (28.05.2014)

Na Hromnice vstanu a opařím se bordelem z vesmíru. Kdybych já byl stosedmdesáticentimetrovým scientologem a mohl si střihnout několikadenní reparátní opakovačku s neodolatelnou slečnou Emílií Tupou, vysral bych se okamžitě na všechny lidožravé mimozemské brouky, frajersky se opřel pravou rukou o nejbližší zeď, pravou nohu ležérně přehodil přes levou, zkušeně si odfoukl z čela imaginární melírovanou patku, sjel ji uznalým pohledem chovatele klisen a zkusil bych pro začátek s donchuánským úšklebkem samolibou pózu testosteronového klátiče: „Ahoj prdelko, zamrdáme?“ „Jdi do prdele, verbale!“ Hm, tak tudy ne, rána do hlavy, restart. Takže opačný extrém. Trémou svěšená ramena, prsty obou rukou nervózně přejíždějí přes palce až ke zpoceným dlaním, pohled nesměle fixuje špičky u nohou díky poraženecky svěšené uhrovité hlavě, třaslavá, zadrhávající fistule patřící otylému panici: „Dododobrý den, papapapaní Bluntová, momomohl bych vám, proproprosím, sáhnout na pppprso …. nenenenene, chci říct pppprst?“ „Odpal, leštile!“ Zase špatně, rána do hlavy, restart. Je čas vytáhnout těžší kalibr. Pohledem plným nešťastně nenaplněné touhy v němž se ještě stále zračí odlesky pohasínajících ohňů té spousty čarovných potlachů znějících něžnými a tolik citlivými songy bratrů Nedvědů se vpíjím do jejich blankytně modrých očí a zasněným, jemně modulovaným vokálem nenapravitelného romantika řku: „Emílie, drahá, pojď se mnou ruku v ruce kráčet vlahým letním podvečerem vstříc počínajícím červánkům, posledním planoucím slzám umírajícího slunce, a toužit, ať zítřek už nikdy nenastane!“ „Pojdi, mrzáku!“ Ups, opět vedle, rána do hlavy, restart. Tak ještě jeden zoufalý pokus. Kostkované kalhoty s puky, šik střižené sáčko krémové barvy, bílé ponožky směle vykukující z černých mokasín od Bati. Světácky smekám slamák, odhaluji černě dobarvované, pečlivě nagelované skráně a sugestivně úlisným hlasem kolonádního obšousta se z pod pěstěného kníru táži: „Slečno Emilko, zdalipak jste již někdy zkoušela pít Vincentku v leže a nahá?“ „Vrať se do hrobu, debile!“ A je to. Arzenál kompletně v hajzlu, nula skolených. Rána do hlavy, restart. „Kurva, já už teda fuckt nevím! Tak víš co, vyliž si jí sama, krávo nafrněná!!! Já jdu zatím sejmout ty červy.“ Výborný, zábavný film, plný plnotučných časomanipulativních vychytávek a Emilka by si ani nemusela sundávat to brnění! (11.07.2014)