Velká nádhera

Fellini pro nové tisíciletí aneb óda na Řím a život místní smetánky zaobalený do portrétu starého seladóna, který bilancuje vlastní život a současně zpřítomňuje otázky po podstatě umělecké tvorby, autorské osobitosti i víry. "Velká nádhera" svým stylem na hraně podobenství, snu a magického realismu nevyhnutelně evokuje Felliniho klasiky "Sladký život", "Osm a půl" a "Řím", ale v žádném případ není jen jejich kopií či plagiátem. Prostě jen ve stejném duchu pojednává o totožných tématech, nicméně s ohledem na věk a misantropickou náturu hlavního hrdiny se zaměřuje na odlišné prvky a hodnoty. (27.06.2013)

Autorský blok, kouzelné město, krásné ženy a (ne)chuť do divokého společenského života, aneb Fellini moderní doby. Není lehké posbírat ihned všechny myšlenky a zcela přijmout promyšlenou metaforickou hru, do které Sorrentino příběh o dnešním údělu stáří a osamělosti zabalil, avšak je až příliš snadné si tuto hru oblíbit a nechat se jí strhnout. Ono samo půvabné zpracování naplněné krásnými obrazy, bezchybně zakomponovanou hudbou a civilními dialogy je slast sledovat, nemluvě o dokonalých hercích a přesně dávkovaném nadhledu, který k životu, tudíž i k tomuto filmu, od nepaměti patří. A je až podivuhodné, jak podobně vyznívají emoce snímku v porovnání se slavným, o padesát let starším 8 1/2. Lidé se nemění a italští tvůrci jsou toho zářným důkazem. :) 80% (06.01.2014)

milovníci jakubiska, felliniho, kusturicu atď upalujte do kina - budete slintať blahom .fanúšikovia zmysluplných filmov iba na vlastnú zodpovednosť Mal som chuť zabiť každú postavu zakaždým keď prehovorila a hodinu pred koncom som len čakal kedy to skončí. Toto je pre mňa druh filmu, kvôli ktorým som prestal chodiť do kinoklubov. Nekonečná nuda, ktorej zmysel som mal prečítaný po pol hodine a okrem nádherne natočených čisto klipvých pasáží mi to nedalo vôbec nič. 7/10 (30.12.2014)

Žádná velká nádhera, nýbrž velká blbost. Dokonce tak velká, že se to i blbě popisuje. Jediné, co se mi občas zalíbilo byla hudba. Vše ostatní jako by nebylo stvořeno pro moje oči. Čekal jsem nějakou zábavu okořeněnou zajímavými filosofickými názory. Já vím jsem vůl. Od party diskutujících debilů, kteří měli pouze více štěstí než ostatní se nic moudrého čekat nedá. Dočkal jsem se tedy pouze obrovského množství prázdných keců, která s přibývající stopáží nabíraly na intenzitě nudnosti. A humor zůstal zřejmě v pořádné dáli. S tou komedií se tu nějaký idiot pořádně upsal. Jsem si jistý, že jsem z téhle sračky nepobral úplně vše, co se mi snažila říct, ale další zhlédnutí by mohlo být smrtelné, takže se budu raději utápět v nevědomosti. Odpad, ale opravdový! Kdo má jen trošku dobrý vkus, nechť od tohoto nesmyslu utíká rychle a daleko. (04.01.2014)

Grande Paolo. Velká nádhera ve Velkém sále. Nemá to sice živelnost a dravost Božského (až na tu neskutečnou úvodní diskopárty, u které jsem se myslím i udělal), ale vykouzlit z tak jednoduchých obrazů takovou nádheru, to dovede jen Sorrentino. Velký souhlas s Rob Royem, že hlavní postava není tak zajímavá jako v Il Divo. Proto ne za plnej. (06.07.2013)