Režie:
Michel GondryScénář:
Luc BossiKamera:
Christophe BeaucarneHudba:
Étienne CharryHrají:
Audrey Tautou, Romain Duris, Omar Sy, Gad Elmaleh, Alain Chabat, Charlotte Le Bon, Aïssa Maïga, Philippe Torreton, Natacha Régnier, Sacha Bourdo (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Ve městě, kde auta mají volant v kufru, lidé bruslí pozpátku a klavír míchá koktejly, žije idealistický a vynalézavý Colin (Romain Duris) pouze v kruhu svých přátel Nicolase (Omar Sy) a Chicka (Gad Elmaleh). Jednoho dne Colin potká svou osudovou lásku Chloé (Audrey Tautou). Křehká Chloé, která Colinovi připomíná jeho milované blues od Dukea Ellingtona, však onemocní záhadnou nemocí: v plicích jí vykvete leknín. Bezstarostný svět milenců je nemocí fatálně zasažen. Francouzský spisovatel a bohém Boris Vian vytvořil v románu "Pěna dní" obraz čisté lásky, který učaroval několika generacím čtenářů. Filmová adaptace Michela Gondryho (Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech) staví na režisérově typicky hravém vizuálním stylu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (10)
Recenze (326)
Úžasný, bláznivý, pohádkový.. Přesně takový svět jsem si po přečtení knihy Borise Viana Pěna dní představovala a když se přesně takový objevil na plátně, byla jsem nadšená. Nedokážu si představit lepší obsazení hlavních rolí, oni dva se mi tam prostě dokonale hodili. Francouzská hudba a atmosféra mě úplně pohltila. Na druhou stranu chápu tak rozporuplné hodnocení zde na CSFD, sama si nedokážu představit, jak bych film vnímala bez předchozího přečtení knihy. ()
Takový mišmaš Jeuneta, Švankmajera, Věčného svitu neposkvrněné mysli a Fontány, kterému však chybí nějaká ústrojnost, nějaké směřování, nějaká pravidla uvnitř samotného vyprávění. I když vyprávíte surrealistický příběh, i tak musíte dodržovat vnitřní logiku, to není o tom, že můžete nacpat všude všechno, co vás napadne. Také sny, když se vám zdají, mají nějakou vnitřní logiku a nějakým směrem rozvíjejí „děj“. Můžete v nich létat, procházet zdí, ale když jste ve městě, potkáváte atributy města, nikoliv louky. Tenhle film chce říct něco, co je v knize pojato trýznivě poeticky, ale neumí to. Místo toho sází na bláznivé nápady, které jsou ale pitomé a často prostě nemají žádný účel. Jako kdyby si rejža ráno řekl, hele, to by mohlo být dobrý, to zkusíme. Jako by tedy neměl žádnou vizi, kam a jak chce film směřovat. Díky tomu má snímek sice chvílemi jisté pokusy o atmosféru, ale celkově je falešný, rozhozený a nijaký, nudný a protivný. ()
Můj oblíbený xxmartinxx napsal, že jej film začal po deseti minutách iritovat. Já na tom byl o poznání hůře, protože jsem tentýž pocit začal vnímat tak po třech minutách. Pokud bych měl Gondryho kousek počastovat nějakým přívlastkem, pak je neskutečně otravný a protivný. Jak poznamenala moje choť, když si přečetla Martinův koment, nesnesitelná hyperaktivita je přesně to, co snímek charakterizuje. Vydržel jsem půl hodiny a pak jsem to vzdal, protože jsem pochopil, že tentokrát jsme se s Gondrym naprosto minuli. Vypravěčsky je to selhání na celé čáře a Gondryho svět, který jiné okouzluje, mně zůstal zavřený na několik západů. Tenhle styl by se báječně hodil na režírování hudebních videoklipů, konec konců, nejeden má už Gondry na svém kontě. Jenže sledovat 130minutový videoklip považuju svým způsobem za horor a děsivá muka. Celkový dojem: 25 % za výtvarnou stránku a ujeté nápady. ()
Připouštím, že Gondryho Pěna dní není mistrovské dílo, ale troufám si říct, že co do imaginace a hravosti by si Gondry mohl s Vianem podat ruku. Za sebe říkám, že mě Gondry překvapil. Zdánlivě neukočírovaný přechod od hravé bezstarostnosti do tragického vyústění (jak se často vytýká) naopak považuju za dobře zvládnutý a přesně v duchu Vianovy předlohy. Přesto i u tohoto filmu se chci držet zásady, že film a knižní předloha se nesmějí srovnávat, proto se zřejmě zařadím k menšině, když napíšu, že Audrey Tautou, Romain Duris a Gad Elmaleh mi do jejich rolí sedli perfektně... ()
Akoby surreálna adaptácia realistického románu z druhej polovice 19 storočia. Číra kreativita, dychberúce detaily, skvelé ručné efekty, masky, kostýmy, výprava, kulisy... jednoducho podmanivé. A tá myš! Akurát druhá tretina sa trochu tiahne a ak by to Gondry prestrihal o 15 minút, filmu by to skôr prospelo, ako ublížilo. 9/10 ()
Galerie (64)
Zajímavosti (5)
- Jedna z postav filmu se jmenuje Jean-Sol Partre, jedná se o zparodované alter-ego existenciálního filosofa Jean-Paul Satra, bývalého přítele Borise Viana, autora knižní předlohy. Přátelství těchto dvou intelektuálů ukončily milostné pletky mezi Sartrem a Vianovou manželkou Michelle. (Mijagi)
- Už v roku 1968 sa knihu pokúšali sfilmovať Francúzi, rovnako tak Japonci v roku 2001. (DarkSaint)
- Na veřejném kluzišti je obráceně vyvěšená vlajka České republiky. Správně je červeny pruh vpravo. (zubodravec)
Reklama