Sama v čase normálnosti

Ano, takhle jsme, Mařenko, tehdy žili... 1) Věrohodně působící příběh ukazuje, že peklo si děláme navzájem bez ohledu na společenský režim. Nelze ovšem nedodat, že některé režimy dávají těm zmetkům více prostoru, než jiné. 2) Dobově velmi trefené postavy pomalu procitající vrchní sestry (43letá Nela Boudová), sekretářky Vlasty (výborná 40letá Hana Ševčíková), Martiny matky (skvěle na nervy jdoucí 65letá Zdena Herfortová), homosexuálního lékaře (51letý David Prachař), odcházejícího rezignovaného primáře (74letý Jan Kačer), přes mrtvoly jdoucího kariéristy (44letý Pavel Nečas) a dalších padnou do dusné atmosféry nemocnice jako ulité. Připomínají pamětníkům, s čím jsme se tehdy natolik sžili, že jsme to už místy ani nevnímali. 3) No a na igiho B (hodnotil odpad). se nezlobte, on už je takový:) (11.01.2012)

Co vše může způsobit zvednutí jednoho promoklého dopisu před poštovní schránkou v době normalizace ukazuje tento zajímavý hořký příběh. Osobně jsem byl na film zvědavý, ale žádné zázraky jsem od něj neočekával, ovšem o to více jsem byl překvapený, když se před mýma očima začal rozvíjet hodně zajímavý příběh nemocniční vrchní sestry (přesvědčené komunistky) a nemocničního údržbáře Oskara, který nemá zrovna dobrý kádrový posudek. Do toho všeho hlavní hrdinka musí snášet až přílišnou vlezlost své matky, které přijde dceřino půlroční truchlení pro smrt manžela jako krátká doba, a která není zrovna prototypem milé a laskavé matky a babičky a jakmile není po jejím, tak to umí dát dost rázně najevo. Film je plný zajímavě napsaných a zahraných postav, z nichž některé jsou vyložení záporáci a sviňáci (nejlepší kamarádka hlavní hrdinky, slizký doktor toužící po primariátu za každou cenu, matka hlavní hrdinky), některé působí neutrálně (doktor Fencl, primář, předseda místní závodní KSČ) a některé kladně (hlavní hrdinka a její syn, údržbář Oskar). Troufám si tvrdit, že zde vše funguje tak jak má a jak to bylo myšleno, herecké výkony jsou kvalitní a celkově tenhle film vnímám jako jeden z těch lepších českých televizních filmů a uděluji mu čtyři hvězdičky. (12.01.2012)

Vydařená televizní dobovka o nesnadnosti hledání svobody, když se kolem vás zuřivě normalizuje, kádruje, fízluje a bonzuje, a vy máte dost starostí o svoje děti a sebe samé. Láska a štěstí je pak o něčem jiném, než když je vám dvacet, nikomu nic nedlužíte a jste hrozně morálně na výši a proti režimu. Není to ani zdaleka tak depresivní jako Občanský Průkaz, ale ani tak není Martě Nely Boudové co závidět. Její uvědomělý přístup k románku s režimu nepohodlným mládencem v duchu "věděla jsem, co riskuju, tak mě to nemůže šokovat, natož zlomit", je poměrně unikátní, a díky němu se z diváka zbytečně netahají nějaké nemístné emoce. Na druhou stranu se zdá, že někteří uživatelé vnímají tento počin jako úhelný kámen vyobrazování objektivní reality minulého režimu, což je podle mě trochu omyl - tohle je lehce dočervena laděná knihovnička bez rázného vystřízlivění, protože nikdo z hrdinčiny rodiny jí ani na moment nedovolí do nějakého růžového mráčku zaplout, ale drží ji vytrvale nohama na zemi. A právě to, jak se za totáče chovala v obavě o prosté záležitosti svého žití ta "obyčejná" většina, Sama V Čase Normálnosti ukazuje výborně. Ode mě 80%. Dobře no, těch posledních deset možná je hlavně za Nelu Boudovou a její atraktivní vzhled, ale na červené barvě pro tenhle film trvám;) (26.05.2013)

Neočekávala jsem nic. Pokud něco, tak asi nějaký podivný průměrný film. O to větší bylo moje překvapení. Nejdřív jsem si "nahodila" tři hvězdičky, protože mě docela dráždila hudba; sem tam jsem si přišla jako v Paříži na starém kolotoči, sem tam úplně jinde... jen ne v dění filmu. Ale pak mně film umožnil ponořit se a rázem z toho vypluly hvězdičky čtyři. Pro mne každopádně nadprůměr. Působící snímek bez zbytečných prvoplánovitě půsovivých scén. Flashbacky by asi mohly vypadat trochu jinak, nicnémě výborné herecké výkony a celkem slušný příběh to všechno dohání. Především tedy ty herecké výkony. Myslím, že všichni zúčastnění mají můj obdiv. Hmmm... a tu televizi, co tam hrála také docela důležitou roli, tu jsme doma měli až do devadesátých let, musím se jít zeptat, z kterého roku ona holka vlastně byla. (10.01.2012)

-TO SI PÍSKÁTE KRYLA -A CO MÁ BEJT? -NIC, NO. Žádná zbytečná deprese, jen věcné zachycení doby bezčasu spolu se skutečně uvěřitelnými charaktery (např. Jan Kačer měl na malém prostoru charismatu na rozdávání.) Viktor Polesný režíruje velice dynamicky a Lucie Konášová je rozhodně zpět. Velice oceňuju úděl, který přijala hlavní hrdinka bez remcání. Starý rok je za námi, máme lehkou kocovinu, nezbývá, než umýt trošku toho nádobí a žít dál...maminka přijde po poledni a dcera se zetěm budou mít taky zpoždění. Jakpak to bude s Mašíny, smím-li se zeptat? :-) (17.01.2012)