Je to jen konec světa

Komorní, velmi závislé na dialozích, výborní herci, kamera. Ne tak překvapivé, srdceryvné, euforické jako můj nejoblíbenější Laurence Anyways a též skvělý Tom na farmě! Snímek rychle uběhl, stopáž mohla být určitě delší a projevila by se případně na kvalitě. Nostalgie hlavní postavy mi byla příjemná. Soundtrack tentokrát příliš nezaujme jako u Imaginárních lásek, Zabil jsem svoji matku ad.. Nepřirozeně estetické oděvy hlavně matky a bratra bily do očí, a s cigaretami by si mohl taky dát pokoj, cpe je do každého díla a je to už ohrané! Míním, že motiv s ptáčkem a hodinami je přímo tak akorát u hranice kýče. (03.02.2017)

Ach... po dlouhé době odpádeček. :-) Sice musím poznamenat, že při použití objektivních měřítek se nějaký ten klad najde. Kamera a hudba jsou kupříkladu v pohodě. Ale zde zkrátka vítězí můj subjektivní pohled. Považuji za úspěch, že jsem byl schopen tento film dokoukat. Nevím, kde začít, abych tento esenciální artový zážitek popsal... Inu, ano - hlavní motivací byla Marion. Nicméně i při posouzení zdejšího obsahu jsem došel k závěru, že by to nemuselo být špatné drama. Člověk si i říká, že na tématu umírání se nedá nic zkazit. A k tomu těch dosavadních 71 %, že... Každopádně mezi tyto "osvícence", kteří tak štědře hodnotili, rozhodně nepatřím. Film byl dobrý, dokud jsme nebyli seznámeni s rodinou hlavního hrdiny. Tedy zhruba těch prvních 5 minut? Ano... Víc mrdlou rodinu jsem nespatřil. Skutečně. Nicméně to by se dalo ještě překousnout, kdyby byly naservírované nějaké smysluplné dialogy. Jak čtenář tohoto komentáře tuší, patrně ani to nevyšlo. Abych to shrnul - rozhovory mezi postavami se točí okolo toho, že mluví o tom, že by někomu něco řekli o tom, jak by následně dotyčnému mohli říct něco, o čem chtějí říct někomu dalšímu. Ano, teď vám dám čas na vstřebání tohoto intelektuálního souvětí. Ani tedy nemusím sdělit, že myšlenky jednotlivých dialogů by bylo možno obsáhnout do jedné věty. Jinak ještě k té mrdlosti postav... ne, nic psát už nebudu; takovou úctu tomuhle "dílu" neprokážu. Zkrátka nekoukejte na to. Radši jděte ven počítat auta, která projedou nějakým silničním úsekem. Venku je přeci hezky. Carpe diem! (20.05.2017)

Po svojej tutovke Mommy šiel mladý režisér hore, natočil klip pre Adele a tuto dostal arzenál A-čkových francúzskych hercov, ktorí svoje kvality aj náležite dokazujú. Predovšetkým Vincent Cassel a moja obľúbená, krásna a geniálna Léa Seydoux dokážu ukradnúť scénu a vyvolať emóciu na počkanie. Niečo tu ale poriadne škrípe a ja ani neviem pomenovať čo. Dve tretiny filmu sa nútim vtiahnuť do deja, pričom zábery sú klasicky Dolanovsky nádherné, nechýba trochu crazy matka a nevyslovené, potlačené pocitové momenty, občas odľahčené popíkovskými hitmi. Posledná tretina filmu už naberá pekné grády, Xavier pekne tne do živého bez toho aby niekto niečo nahlas povedal a finálna scéna s vtáčikom je kúzelne smutná a ako tak zachraňuje inak nie veľmi funkčný počin. Byť to krátky, študentský film, je to bomba, ale ako celovečerák s takýmto hviezdnym obsadením, je to premárnená šanca. Možno keby režisér strhol aj hlavnú úlohu (čo on predsa zvykne) a viac si dal záležať na scenári, dopadlo by to inak, aj keď Gaspard Ulliel ako stratený syn Luis odvádza dobrú robotu. Citové vydieranie mi normálne vadí, tuto by ale sedelo vo veľkých porciách, lebo by sa vzhľadom na tému aj hodilo. Jedna protekčná hviezda hore, keďže Xavierovi fandím, ale veľmi som si prial aby sa tu zbavil toho kŕča, ktorý sa v jeho iných filmoch až tak často nevyskytuje. (01.11.2020)

Dráma o komplikovaných rodinných vzťahoch a o stretnutí, ktoré spôsobí ich zmeny medzi jednotlivými rodinnými príslušníkmi, no nevyrieši dávno zasiaté problémy. Na túto dolanovku treba mať aj náladu, ale Dolan vie aj minimalistickým štýlom zaujať. Vie viesť hercov a scéna s Marion Cotillard, ktorá všetko-vysvetlujúcim pohľadom povie viac ako tisíc slov predstavuje presne tú filmovú mágiu, kvôli ktorej filmy pozeráme. Táto scéna rozhodla o tom, že som sa priklonil k 4*. (Cinematik 2016) (25.03.2018)

Numa numa flashback byl jediný důvod proč jsem neusnul. Takže jednu hvězdu za to. (09.09.2016)

Obával som sa, že si ma tento Xavierov film nezíska, ale našťastie sa to nestalo. Nejde pravdepodobne o jeho najlepší film, ale stále sa jedná o skvelú vzťahovú drámu so skvelým komorným hereckým výkonom Marion Cotillard. (04.01.2018)

Ježkovy voči, to byla ale krávovina!! Původně jsem asi po půlhodině chtěl dát jednu * za Marion a Léu, ale další vývoj toho, jak se Luis nedokáže skoro hodinu a půl vymáčknout a co se stane, když se konečně velmi nekonkrétně vymáčkne, mě v koloritu rodiny, kde je jeden větší magor než druhej, přimělo hodnocení ještě nakonec změnit. Na druhou stranu jsem to s rychloposuvem dal asi za hodinu deset. Což bylo jedno z mála pozitiv. (03.01.2024)

5% - komentář 20ti slovy: Dlouho jsem neviděl takovou sračku! 71%? Vám j*be? 97 minut dialogů o totálním hovně a to jsem teď urazil hovno. 5% za hudbu a herce. (01.06.2017)

Mám ráda příběhy opředené tajemstvím a s nejasnými konci.. Ale tohle bylo celé už až moc nijaké a divákovi minimálně osvětlené. Vo co tam teda celou tu dobu šlo se ptám? Předtím, v průběhu, po? Nic nebylo objasněno a jestli to tedy má být film stavěný jen na vizuální stránce či přemrštěných histerických postavách a jednom nemluvném hrdinovi s pohledem raněného kolouška(na kterém jsou bůhví proč všichni členové rodiny tak podivně emočně závislí), tak to mi tedy přijde dost málo.. Btw od takové rodiny bych taky utekla, a už se nikdy nevrátila. (10.07.2017)

Dialogy o ničem a nuda. (14.01.2018)

Ve filmu je dobře vystiženo odcizení mezi hlavním hrdinou a zbytkem rodiny, které se vytvořilo nejen jeho dlouholetou nepřítomností, ale i zcela odlišnými zájmy, životní zkušeností a rozhledem. Zejména starší bratr nezvládá svou frustraci z toho, že se vedle svého mladšího bratra cítí neúspěšný a přezíraný, takže impulsivně rozbije jakoukoliv snahu o společné sblížení. Téma je mi blízké a bylo i zajímavě psychologicky prokresleno, jen to bylo místy až moc francouzsky užvaněné, i když tam, kde bylo zvoleno pomalejší tempo a detailní záběry obličejové mimiky beze slov, byl film patřičně sugestivní. Ona jistá užvaněnost byla zřejmě způsobena adaptací divadelní předlohy. Síla filmu pak byla právě především tam, kde upřednostnil filmové postupy před divadelně vypjatým přehráváním. (03.03.2021)

Tak tento film je len monotonny portret jednej nestastnej rodiny.Skoda ze sa Dolan od divadelnej predlohy viac neodputal,mozno by to dopadlo lepsie. (19.02.2017)

Přiznám hned v úvodu, že jsem do filmu čekal trochu víc. Kromě vynikajících skvělých výkonů oceňuji ještě Marion Cotillard, která je charismatická a velmi krásná a já ji platonicky miluji. Každopádně jako herečku ji mám velmi rád. Herecké výkony šly až do nejmenšího detailu, zde není co vytknout. Na druhé straně mi přijde film zbytečně užvaněný a scénář je tedy trochu ustřelený. Chvílemi divák nestačí sledovat a chápat o čem se ti dva, či tři nebo nakonec čtyři a pět lidí baví. Chápu, vztahy v rodině jsou vždy složité, ale film nás vrhne do těchto vztahů, očekává, že se zorientujeme a pak nás vyvrhne ven, aniž by nám dal kvalitní a rozumné rozuzlení. Možná i na tvůrce příliš složité aniž by sami věděli, jak z tohoto kruhu ven. Jako psychologická hra je to pěkné, ale běžný divák ochutná, aby neurazil, ale znovu si již nedá. (21.08.2017)

"Promiň." - "Ne, to ty omluv mě." - "Není ti nic?" - "Mně?" - "Ano, tobě." - "Ne, proč?" - "Nevím." - "Předtím jsi toho už moc nenamluvila." - "Ne, já jen..." - "Taková já jsem. Jsem v pohodě. Co chceš, abych na to řekla?" - "Nic. Omlouvám se za to tam předtím." !!! A takové rozhovory o ho*ně se tam vedou celou dobu, až si u toho rodinného bahýnka divák málem okouše prsty do krve. Zkrátka dramatik se vrací po letech ke své rodině, a tam zažije teprve pořádné divadýlko. Je to dost podobné Blízko od sebe. Hvězdný ansámbl hraje ze všech sil (takový Cassel snad ani špatně hrát neumí), hudební sekvence pěkné, ale Dolanova režisérská onanie se tentokrát dost minula účinkem. (22.09.2020)

Příšerná předloha, ovšem výborně natočená. Takové plýtvání.. Ale asi jsem byl ve Varech jediný, komu se to líbilo. (10.07.2016)

Je to úplný obrat od Dolana, aspoň pre mňa. Film ktorý má opäť vyšperkované dialógy a srdce rvúce vety pri ktorých sa zbieha mráz po chrbte. Cigarety, skvelá hudba, geniálny kontrast farieb, staromódne tapety, pestro odeté postavy, vyhrotené dialógy to je Dolan. Pre fanúšikov Dolana to nebude to pravé orechové ale niekto sa v tom nájde. Drsný Cassel, uzatvorený Ulliel, uprímná Seydoux, zarmútená Baye a bojazlivá Cotillard. Pre mňa vrchol geniality. (22.02.2017)

Ďalší príspevok do hniezda francúzskeho artového filmu, ktorým Dolan dopĺňa svoju zbierku sociálnych drám režírovaných v zásade podobnou metódou a podobnými dejovými šmyčkami. Podľa môjho názoru je toto herecký koncert Vincenta Kassela, Marion skôr do počtu a Lea potešila. Gaspar Ulliel ma až tak v hlavnej úlohe nezaujal. Každopádne je to u mňa len ďalší priemerný dramatický snímok. 55 % (09.07.2018)

Už jsem po těch letech zapomněl, jak převizuální, přehudebnělý a pře-emočnělý Xavier Dolan dokáže být. Nejenže nepřestal tlačit na pilu, po těch letech, ale tlačí ještě víc a víc! Ještě chvilku bude takhle tlačit, a vytlačí nějaký sitcom asi! ☺ Takže hodně vizuální, hodně hudební a velmi emoční – alespoň se o to pokouší. První polovina je peklo: jak si furt skáčou do řeči, překotně povídají, omlouvají se, neví, co vlastně chtějí říct; jsou to blázni, blázni! To jsem si říkal, kroutil hlavou a divil se, proč na tu bláznivinu vlastně koukám. Hlavní hrdina se z toho snažil nějak vybruslit a sám si teď říkám, proč se tam vlastně vracel – nemohl přeci čekat, že to bude jiné... Jenže o tom poslední cesty jsou: už nic dát nemůžou, jen něco dalšího vzít. A tak ke konci se to i ve mně začalo lámat a přestože si skoro přísahám, že dalšího barevně lehce kýčovitého Xaviera vynechám, kdo ví jak to dopadne, až ho zase ověnčeného nějakou pseudo-cenou nějaký art distributor uvede. Brrrrr... zvláštní koktejly míchá tenhle Kanaďan. [70%; 2016-11-13 Cinestar Anděl] (13.11.2016)

Máte tři možnosti: 1. Buď nevěříte v genialitu vůbec -) na zabavení si najděte něco podstatně jiného. 2. V genialitu věříte, ale to je asi tak vše. 3. Věříte, moc věříte, ne jako puberťák, ale jako "postpubertální předpuberťák" -) pak umíte skutečně milovat a ten film si vás zamiluje. P.S. Doufám, že už nejsem puberťák. (15.11.2016)

Co filmu ubírá snad víc než nevhodně vložené hudební sekvence a zbytečné idylické flashbacky (minulost je "příchodem budoucího věku"), je oficiální text distributora. Ano Aerofilms, poškodili jste pěkný snímek! Ponižujete diváky, jako by byli tak blbí, že jim to nedojde, nebo ještě hůře, že půjdou jen na senzaci. Ve filmu nikdo neřekne, že hrdina zemře, ale já na něj jdu s očekáváním kdy už to přijde. To není spoiler. To je dezinterpretace! Naznačené není vyslovené! (26.11.2016)