Dnes naposled

Na socialistickou kinematografii překvapivě nemoralistní, bezvýchodné a psychologicky uvěřitelné uchopení tématu alkoholismu, jež se svým nekompromisním pojetím dá řadit k dobové společensky kritické vlně snímků ur-vlny. Přesto by bez výborných herců jako je Zdeněk Štěpánek (po husitské trilogii další jeho mistrovská chameleónská proměna), František Smolík či Vladimír Menšík byl výsledný účinek asi poloviční. Bezesporu jeden z Fričových filmových vrcholů, jež má momenty, z nichž mrazí i dnes. (30.07.2012)

Filmů o alkoholu jsem mnoho neviděl. Tento je však svým způsobem vyjímečný. Tento film je sondou do života několika pravidelných štamgastů s různým vztahem k alkoholu. Jsou zde zachyceny snad všechny fáze alkoholismu - úplný začátečník i člověk, který je se svým osudem smířený. Film zobrazuje alkoholismus v plné kráse. Lidé jsou skutečně v situaci, ze které není úniku. Film nezbývá než vřele doporučit. K dnešnímu dni zde má 797 hodnocení a obecně si myslím, že není příliš známý, což je ale kurevská škoda, neb se jedná o problém maximálně aktuální. A aktuální je bezmála 100 let. 3* (02.01.2013)

Jak vidno, Vláčilův HADÍ JED měl svého plnohodnotného předchůdce. Film jakoby vůbec nevznikl v období sice doznívajícího, ale přesto ještě stále silného budovatelského nadšení. Vynikajícímu hereckému obsazení odpovídají i skvělé výkony. Velikáni minulosti, dnes již všichni nebožtíci, ukazují, jak široká byla škála jejich hereckého umění, schopnosti charakterizovat a individualizovat výkon a svěřenou postavu. Zmínku ale zaslouží i pozoruhodně zralý výkon Ireny Kačírkové v roli "ženy z rozhraní" nebo věrohodná studie tehdy neméně mladého Vlastimila Brodského. Fričovský fenomén měl a má více rozměrů; velký tvůrce se zdaleka neomezoval na "jen" veseloherní žánr. Minulost není nikdy uzavřená; vždy má co nabídnout a čím překvapit. (29.04.2013)

Cesta do hlubin pijanovy duše. Temné, převážně v noci a v intimně osvětlených pokojích se odehrávající drama, je nejvíce sugestivní, když alkoholiky nechává v dlouhých záběrech svádět předem prohraný vnitřní boj. Nevyužitím záblesků naděje prohlubovaný pocit zmaru zlehčují komické vsuvky mnohem méně, než by jeden dle obsazení vedlejších rolí (Menšík, Sovák, Bohdalová) čekal. Hororové delirium Františka Smolíka svědčí o šíři talentu Martina Friče (čerpajícího zde z vlastní zkušenosti), který se možná proslavil komediemi, ale svou řemeslnou profesionalitu nejednou prokázal i v jiném žánru. Nevysvětlené příčiny alkoholismu nás nutí zaujímat vůči postavám rovnou negativní spíše než shovívavé stanovisko, což bylo zřejmě výchovným záměrem filmu (poplatnému své době rovněž tím, že největší neřád je ověšený zlatem a trousí anglická slovíčka). Vhodný k prevenci alkoholismu ano, didaktický přesto nikoliv. 80% Zajímavé komentáře: NinadeL, ondrula, BigBang (28.11.2011)

Fričovo Rekviem za sen, film, který jako by nepatřil do české kinematografie ani do 50. let – samotným tématem, jen uměřenou mírou mentorování, nelichotivými narážkami na znárodnění, nemilosrdností obrazů pijácké nesvobody, převážně moderním herectvím (i ten Štěpánek výjimečně hraje jako ve filmu a ne jako na divadle – a je opravdu výbornej a není sám), důvěrou ve schopnost diváka domýšlet si souvislosti, které se mu nestrčí až pod nos (u pointy předposlední scénky je ta důvěra možná až přílišná, k nepochopení stačí v předchozím ději dvakrát ve špatnou chvíli mrknout) a ve výsledku skutečnou, mrazivou působivostí; po tomhle filmu si šláftruňk nedáte a docela snadno se vám může stát, že budete zpytovat svědomí stran svých vlastních závislostí a jiných způsobů vyhýbání se životu. Hvězdička dolů za rezidua dobové poplatnosti a až příliš literárně vysoustružený závěr. (11.12.2016)