Dnes naposled

Prokletí života s alkoholem pětkrát jinak, přesto bolestně stejně. Pět náhodných známých se pravidelně vídává v nálevně u Kroců. Každý v jiné fázi závislosti, každý se svým vlastním životem pomalu rozežíraným alkoholovými výpary. Když jsem sledoval zoufalého Zdeňka Štěpánka jak bytostně touží po panáku, aby nakonec zase skončil u celé flašky, běhal mi u toho mráz po zádech. Pikantní je role Vladimíra Menšíka, který své na mol opilé zákazníky vidí jen jako chodící tržbu. O necelé dvě desítky let později si jejich úděl vyzkoušel na vlastní kůži. (27.07.2022)

Byl jsem až překvapen, kolik tehdejších hereckých es se Fričovi před kamerou sešlo, a jejich charakterní efekt byl skutečně mimořádný. Menšík výjimečně za barem a se stejnými problémy, s jakými se musí páni hospodští potýkat v menších lokálech i dnes (ožírat se na dluh je hold dočasně příjemnější), Jiří Sovák řídící své holičství zásadně z putiky nebo tradičně skvělý František Smolík, jehož halucinační scéna v prázdném bytu takřka překonává ty nejlepší sekvence z Bilderova Ztraceného víkendu. Jedná se sice pouze o takové nevinné nahlédnutí na problematiku alkoholismu v čele s černohumornými poznámkami protagonistů, ale svůj účel film přesto splňuje znamenitě a i po letech nepřestává bavit a být aktuální... 80% (14.07.2016)

Vynikající psychologické drama, kterým Frič potvrdil svou režijní všestrannost. Tahle studie alkoholismu je plná deprese a beznaděje, kterou by asi nikdo zažít nechtěl. Dalo by se říct, že Frič tímto filmem doplnil své generační souputníky (Vávra - Šťastnou cestu, Krejčík - Svědomí), kteří se do žánru psychologického filmu vydali několik let před ním (a to velmi úspěšně). Je s podivem, že se o tomhle filmu ví tak málo, já jsem se k němu dostal vlastně náhodou a považuji ho za poslední geniální film, který náš nejlepší režisér stihl natočit. 9/10 (04.05.2009)

"Já Tě slibuju! Ne, já Ti přísahám!" "Ty mi nevěříš, že přestanu, co?" Jojo, Démon Alkohol a boj s ním. Jak říká Nohavica - nikdo z nás neví, jak ten kopec máme vysoký... "Víte co? Dejte mi jeden koňak - když je to dneska naposled..." "Musíte mít silnou vůli. Já si třeba teď dám prcka a konec..." (06.05.2010)

Výtečná záležitost, cele fungující, ideálně zasazeno do bezčasí (není podstatné, že máme jakoby současnost)... Důležité jsou postavy a jejich příběhy. Nadmíru jsem nadšená všemi hlavními představiteli, poprvé smekám i před Štěpánkem, užívám si Ráže, opětovně žasnu nad Smolíkem, cením si Mareše, a světe div se, respektuji i Hegerlíkovou. Svými standardy nenarušili nic z ideální symbiózy ani Kačírková s Brodským, potěšila jsem se Sovákem i Strunou... Jediné, čeho lituji je, že kolorit byl zaplněn v komparsu ve stejné míře bývalými stary Mrázkem a Ferbasovou, jako i začínajícími Řehořem a Bohdalovou. Marta Fričová v úvodu ovšem získala cenou roli s využitím své perfektní frančiny. (26.03.2011)