Režie:
Martin FričKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Dalibor C. VačkářHrají:
Jiřina Bohdalová, Vlasta Matulová, Rudolf Deyl ml., Jiří Sovák, Radoslav Brzobohatý, Jan Tříska, Martin Růžek, Josef Větrovec, Jaroslav Mareš (více)Obsahy(1)
Myšlenka na svobodu je sladká, vzpoury však mívají hořké konce... Koncem května 1918 se do rumburských kasáren vracejí vojáci z ruského zajetí. Je mezi nimi i Franta Noha, bývalý cirkusový artista. Vojáci i oficíři si vycházejí povyrazit do vinárny U růže, kde je největší atrakcí pěkně vyvinutá zpěvačka a tanečnice Tonka. V kasárnách však panuje tradiční rakouský dril. Vojáci jsou čím dál nespokojenější. Pohár jejich trpělivosti přeteče, když se dozvědí, že mají jít znovu na frontu. Navrátilci z Ruska, ovlivnění tamější Říjnovou revolucí, vědí, jak si počínat. Obsadí četnickou stanici, poštu i nádraží. Vinou neukázněného vojína však jejich vzpoura ústí do tragického konce. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (81)
Tenhle film je nejen historickou rekonstrukcí Rumburské vzpoury, ale vypovídá i o české povaze, jak o tom ve vlaku těsně před porážkou vzpoury hovoří František Noha (skvělý Rudolf Deyl ml.). Kdyby tak tušil, že jeho slova budou platná i takřka po stu letech... Samotná vzpoura vzešla od propuštěných zajatců, kteří v Rusku poznali sílu Velkého října a kteří snili o tom, že i naše osvobození z rakouských pout přinese novou společnost oproštěnou od sociální bídy a útlaku. Tenkrát se netočily fikce, ale vycházelo se z archivních zdrojů, takže lze věřit věrnosti vyprávění. Snad zpěvačka a prostitutka Tonka (Jiřina Bohdalová v jedné z životních rolí) byla vpuštěna do příběhu, ale zcela záměrně - aby ukázala nesmyslnost válečného tažení, když by bylo tak krásné radovat se z běžného života; aby ukázala, jak válka ničivě působí i u civilního obyvatelstva... Nádherný, i když smutný film, mistrně zpracovaný Martinem Fričem se spoustou výborných herců. ()
Historicky překroucená fraška. Obrovský potenciál námětu rumburské vzpoury naprosto nevyužit. Ze Stanka Vodičky udělali tvůrci pacifistického blba a z třiadvacetiletého Františka Nohy, kterého hraje padesátiletý Deyl, cirkusového kverulanta. Vojáci ve filmu rozhodně nevypadají jako zbídačelí vojáci šikanovaní německými zupáky, naopak se ožírají a tráví volno v bordelu. Jak po stránce dramaturgické, tak po stránce formální průměrné, z hlediska historického až odpaduhodné. Martin Fryč byl geniální režisér, ale Hvězda zvaná pelyněk podle mého názoru nepatří k jeho nejlepším dílům. ()
Tomuto snímku se nedá upřít velká snaha o kvalitní film, přestože scénář byl zajímavý, bohužel se tak nestalo. Herci kvalitní byli, což o to, ale co dělali kostyméři a maskéři, to netuším. Celou dobu z filmu tak okatě čišela šedesátá léta, což by v případě soudobého filmu nebyl problém, ale když se zamyslíme nad tím, že měla být dokumentována doba první světové války (kterou bohužel nepřipomínalo vůbec nic - co měla znamenat silně nalíčená Bohdalová, ve stylu šedesátých let - aneb výrazné řasy a hrubé linky bez ohledu na rámec filmu) zůstane pouhá touha po dobrém filmu, která však nedošla naplnění. Je to opravdu škoda, protože zde vystupovali kvalitní herci (Bohdalová skvělá - avšak nevím, zda by zrovna ona v reálu byl v popředí zájmu mužů, možná více by zde zabodovala Květa Fialová, která ve stejném roce zahrála famózně Tornádo Lou v Limonádovém Joe, do role lehčí ženy by se hodila určitě více). Takže z filmu čiší pouze průměr...i když potencionál byl původně veliký... ()
Propagandisticky překroucená fikce. 1) Zpočátku autenticky (až na ty přestárlé vojáky) vyhlížející film se od půlky převtělil do stylu socialistických agitek 50. let. Celkový dojem falešnosti umocňuje i zvuk (venkovní zpěv) a zejména rozhovory jako z doby zakládání sociální demokracie._____ 2) Váleční veteráni se ve filmu chovají dětinsky a dost nesmyslně._____ 3) Ovšem nedostatkem lidského materiálu film očividně netrpěl._____ 4) Zasvěcené info nejen o vzpouře samé, ale i o okolnostech návratu zajatců z Ruska a o věrohodnosti filmu uvádí Jindřich Marek._____ 5) Výstižný koment: tomtomtoma***, Krysa SPK**. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (6)
- Při vymýšlení názvu filmu se tvůrci inspirovali z Bible, ze Zjevení Janova, části osmé: „Když zatroubil třetí anděl, spadla z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň a padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk.“ (kriplozoik)
- Jiří Sovák (Červenka) vzpomínal, že "Martin Frič mě angažoval do role vojáka, který vystoupí v jednom z obrazů z řady a řekne: 'hovno!' Předtím mi řekl: 'Vybral jsem si tě právě kvůli tomu. Nikdo z českých herců totiž neumí říct hovno tak, aby to nebylo sprostý.'" (NIRO)
- Počas natáčania sa zoznámili Radoslav Brzobohatý (Stanislav Vodička) a Jiřina Bohdalová (Tonka), čo nakoniec skončilo svadbou. (Raccoon.city)
Související novinky
Magických 8: zatracované i opěvované filmy naší minulosti
Přípravy komorního filmového festivalu Magických osm, který ve spolupráci s Městskou částí Praha 6 připravilo kino Ořechovka, vrcholí. Kromě ojedinělé příležitosti shlédnout filmové lahůdky, které… (více)
Film Hvězda zvaná Pelyněk je romanticky zidealizovaný pohled pro potřeby komunistické ideologie. Rumburská vzpoura z 21. května 1918 má být legitimním zdůvodněním přirozeného dějinného vývoje člověka v socialistickou společnost, slouží jako základna k pacifistickému hymnu. Autorem filmu byl Jiří Procházka, ideolog, hlavní dramaturg i scénárista 30 případů majora Zemana. Z vojenského hlediska jde o kontroverzní situaci, vzpoura vyšla z materiálních důvodů, z toho důvodu ani nemůže být žádným státním zřízením akceptovatelná. Důvody národní, či bolševické, revoluce jsou pochybné, neboť šlo o vojáky z ruského zajetí, kteří dali přednost návratu domů před vstupem do zahraniční armády. Martin Frič zde sice dokáže navodit náladu niterného neklidu, ale vše slouží potřebám pacifistického hymnu a pro nutné zvýraznění toho společensky prospěšného záměru využívá i rozmáchlá patetická gesta a nepatrné ideové výhrůžky. Aneb nepřipravenost furiantského ducha náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko-uherské armády pro potřeby světové lidové revoluce je příčinou, proč si musí vystačit s pacifistickým pamfletem na kořistnickou aroganci moci habsburského císařství. Hrdinou revoluce je František Noha (příjemný Rudolf Deyl ml.), předválečný cirkusový artista, střelec, vracející se z ruského zajetí a stanným soudem označený vůdce vzpoury. Jediný pragmatický hlas, vyzývá k rozpoutání masovějšího ohlasu povstání, vzešlého z náhodného impulsu, nikoli na základě organizace. Důležitou postavou je Emil Červenka (lidový Jiří Sovák), vojín a furiant, bez známek vůle a trpělivosti využít nastalou krizi ke skutečnému osvobození. Proto se buduje pacifistický památník filmu. Ideologickým hrdinou je Stanislav Vodička (zajímavý Radoslav Brzobohatý), kaprál a romantický idealista, jehož stále děsí noční můry válečné fronty. A budovaný pomník mohutní a rozkvétá běloskvoucím kvítím poslání. Hlavní ženskou postavou je Tonka (nevyrovnaná Jiřina Bohdalová), barová zpěvačka a obletovaná animírka se ctižádostivě dobrodružnou ženskou duší a tělesnou slabostí k české spodině. Výraznou postavou je Lojzík Hlas (zajímavý Jan Tříska), mladý a životem ještě neobroušený a praktickou láskou dosud nepolíbený střelec. K výraznějším postavám patří taktéž Vojtěch Kovář (zajímavý Martin Růžek), se stavem v kasárnách nespokojený závodčí a další z těch vůdců rebelie, označený stanným soudem. Z dalších rolí: z rozšiřující se špatné nálady nervózní velitel posádky, hejtman Dicker (Jaroslav Raušer), sadistický vojenský cvičitel, feldvébl Klozberg (Čestmír Řanda st.), provozovatelka vojskem oblíbené vinárny, paní Hilda (Vlasta Matulová), na Čechy alergický rakouský generál (Zdeněk Štěpánek), opatrný, ale vojensky disciplinovaný oberleutnant Čekal (Bohumil Švarc st.), či voják s pozdním nástupem Karel Werner (Jaroslav Mareš). Hvězda zvaná Pelyněk má vynikající atmosféru a obrazové výjevy, přesto nakonec převládl směr k vybudování monumentálního památníku masového lidového uvědomění a zprovoznění pacifistického hymnu, kde pevnou rukou vládne patos a ideologicky idealistické předsevzetí. Češství se v těchto podmínkách jeví jako diletantství, nikoli jako vlastenectví. () (méně) (více)