Stejná srdce

Stejná srdce je ambiciózní TV film, jehož pilíře úspěchu tkví ve velice dobrém hereckém obsazení a zejména v ožehavém námětu. Je opravdu zajímavé sledovat, jak to všechno vypadalo na počátku 80. let minulého století v LGBT komunitě, když se na světlo světa vynořilo nezastavitelné zlo v podobě AIDS. Každý se s touto problematikou tehdy vypořádával po svém - někteří se to snažili řešit hned v počátku, jiní tuto hrozbu ignorovali až do děsivé smrti nebo jen prostě nečinně přihlíželi. Film mapuje celkem rozsáhlé období a podává vcelku autentickou výpověď o tom, co se onehdy dělo. V rámci TV filmů jde rozhodně o nadprůměrný kousek, který si zaslouží diváckou pozornost i kritické uznání. Vskutku sugestivní výlet do období jednoho z největších milníků medicíny ale i lidstva samotného, který nabízí hutný materiál k zamyšlení. (26.01.2016)

Od Ryana Murphyho, který léta bořil na televizních obrazovkách společenská tabu (Nip / Tuck) a experimentoval s filmovou formou a stylem v žánrově rozličných seriálových projektech (AHS, Glee, The New Normal), bych tak konvenční a vykalkulovaný kus nečekal. Film obsahuje několik explicitně působivých scén průběhu nemoci a následné smrti na druhé straně otevírá několik témat najednou (nemoc sama, politické machinace, homofobie, morální vina ad.) ale zpracovává je povrchově leckdy bez jasného autorského stanoviska. V rámci mizanscény je film navíc úsměvně ahistorický (především co se týká kostýmovaní, masek či účesů), což sice dělá film módnějším a mužská těla atraktivnějšími avšak ne zcela to souzní s agitačním a sociálně kritickým zaměřením filmu. Po herecké stránce je film bravurní, vyjma hlavního hrdiny jsou ale ostatní postavy až trestuhodně jednorozměrné a přesně typově vykonstruované. Díky obsazení zásadních gay ikon současnosti lze film vnímat jako generačně důležitý (HBO ho tak vlastně i propaguje), nicméně jaký je jeho skutečný osvětový charakter a do jaké míry povzbuzuje / vyvrací předsudky proti LGBT lidem by vydalo na širší studii. (17.07.2014)

Na sledování dost náročný kousek sympaticky nezakrývá svůj divadelní původ a je plný dialogů, což je i jeden z jeho největších problémů. Murphy ale nejvíc doplácí na to, že se mu nedaří budit jakékoli emoce, a to je u podobného filmu prostě špatně. Je to dáno bohužel i striktním rozdělením na ty dobré a špatné. Všichni příslušníci gay komunity jsou kladnými hrdiny a nemají prakticky špatné vlastnosti, všichni ostatní jsou nepřející, zlí, zákeřní, případně skrytí homosexuálové, co se za orientaci stydí. To se pak sympatie hledají jen těžko, protože tu chybí jakýkoli prvek, který by tyto dva póly vyvažoval. Nemluvě o tom, že jen těžko lze sympatizovat s někým, kdo se v rámci zachování zdraví nechce vzdát své promiskuity a poukazuje na to, že je to jakýsi znak celé komunity a bez sexu vlastně nemá nic. Filmu navíc schází svižnější tempo, protože dialogů je opravdu hodně a spád to celé prakticky nemá, což je ohromná škoda, protože se to celé dost táhne a stopáž je tím pádem přehnaná. V hladině lehkého nadprůměru film drží samotné silné a zajímavé téma, na které tvůrce spoléhá místy až moc, a výtečné herecké výkony, za které se asi budou rozdávat nejrůznější ocenění. Nejvýraznější je zřejmě Ruffalo, který je umírněný, nicméně velmi dobrý a zároveň neexhibuje, což jeho výkon ještě umocňuje. Ani ostatní nezůstávají o moc pozadu, a ačkoli jsou skoro všichni gayové typickými figurkami a přeslazenými karikaturami, všichni své party odehrávají se ctí a je radost se na ně dívat a prakticky jen díky nim je film snesitelný. I Julia Roberts, kterou nemusím, je solidní, ačkoli se nevyhýbá typickému afektovanému přehrávání. Za zmínku stojí rozhodně i trefný a pohodový soundtrack a slušná výprava evokující osmdesátá léta. The Normal Heart nepřichází do filmové gay tématiky s něčím novým a dost spoléhá hlavně na herce a téma, za jedno vidění ale stojí. Potenciál ale bohužel ani zdaleka nevyužil. 60% (13.06.2014)

They just don't like us! 1) 50letý Larry Kramer napsal velmi autobiografickou divadelní hru již v roce 1985. Popsal svůj vztah k bratrovi, angažování jako gay aktivista i zážitky s první vlnou úmrtí na AIDS. Hra slavila úspěch i ve Velké Británii (Neda Weekse hráli mj. Martin Sheen nebo Tom Hulce), v Polsku jako televizní inscenace, Izraeli či JAR. V roce 1988 byla autorovi diagnostikován HIV._____ 2) Poté, co byl přinucen opustit organizaci Gay Men's Health Crisis, Kramer vyrazil na cesty po Evropě. Při návštěvě Dachau si uvědomil, že tento koncentrační tábor vznikl už v roce 1933 a tehdy Němci ani světová veřejnost nic neudělali, aby to zastavili. Paralela s ignorováním nemoci AIDS americkou vládou i gayovskou komunitou se tu jasně nabídla._____ 3) Ve filmu vystupuje řada homosexuálních herců: 29letý Jonathan Groff (Craig, první zemřelý), 54letý BD Wong (Buzzy), příjemný 37letý Jim Parsons (Tommy, má kartotéku zemřelých), krasavec 37letý Matt Bomer (partner hlavního hrdiny Felix) či 52letý Denis O´Hare (Hiram Keebler), abych jmenoval jen některé. Bomer o hře napsal: I read it (at 14) and my world changed. It changed my entire worldview and educated me. And I´m sure on some level (it) saved my life. Not just in the fact that it encouraged me to practice safe sex, but also in the fact that I knew somewhere out there, there was somebody who understood me and would stand by me, and stand up for me. And Larry Kramer was the person that did that for me._____ 4) 47letý Mark Ruffalo (hlavní postava Ned Weeks) vypadá ve svém věku výborně. 33letý Taylor Kitsch (poručík Bruce) ukazuje, že umí hrát, i když to dlouhou dobu úspěšně tajil. Věrohodná 47letá Julia Roberts (doktorka) i příjemný 61letý Alfred Molina (Nedův bratr) jen doplňují zdařilé herecké obsazení._____ 5) Film/hra mrazivě a nemilosrdně vykresluje poměry, které první atak nemoci v USA provázely. Slabší osobní linka slouží jako ilustrace a kvalit společenské obžaloby nedosahuje._____ 6) Když W. H. Auden psal báseň September 1, 1939, jistě netušil, jakému příběhu se stane symbolem: ...What mad Nijinsky wrote / About Diaghilev / Is true of the normal heart / For the error bred in the bone / Of each woman and each man / Craves what it cannot have / Not universal love / But to be loved alone... (29.07.2014)

Trošku nechápu ten název filmu, ale jinak jsem byla okouzlena. Když popisovali smrt Alberta, tak jsem gebila jak kdyby vzali tříletému děcku jeho nejmilejší hračku... do tohoto okamžiku jsem nebrečela, ale od něj v podstatě v kuse. Bylo mi jasné, že další den po probuzení budu mít totálně opuchlé oči a taky že jo:) Protože takhle moc jsem už hooodně dlouho u žádného snímku nebrečela. Jasné slzu jsem uronila u řady, brečela jsem taky už u pár, ale tak, že bych se pláčem zalykala a málem dusila se mi snad ještě nestalo, teda alespoň si nevybavím. A to prostě o něčem svědčí. O čem? Že si to zaslouží 5*. Skvělé herecké obsazení (mile mě překvapila řada z nich, že se tu objevili jako Matt Bomer pro mě známý především z Chucka, J. Groff z Glee a J. Parson - no hádejte, odkud toho znám...) a výkony herců, příběhy, vztahy.. jednoduše řečeno vše a vůbec mi nevadilo, že to až moc hraje na city diváka. Nemám, co bych víc dodala, snad jen to, že zrovna Ruffalo mě překvapil, jak přesvědčivě dokázal hrát gaye. Jo a J. Roberts tu hrála pěkně protivnou osobu, kterou ji stejně shledávám tak jak tak ve všech filmech, takže se to s ní dalo vydržet, když ukázala pravou tvář. P.S. V záběru 00,45,21 můžete vidět zpocené kruhy pod paží Ruffala. (25.08.2014)