Vůně kávy

Ten neodbytný pocit labutí písně je opravdu dojemný... Pro neklidného Víta Olmera byla Česká televize tvůrčí brzdou, ale co si budeme nalhávat – docela jí potřeboval. Vůně kávy působí jako lehké nakročení na půdu zbrklých experimentů, kterými Olmer obohatil podobně utržená devadesátá léta. Zd po letech naplno zhodnotil svou zálibu v citátech, a proto se dočkáme citací a odkazů na Ježíše, Marxe, Jarmusche, Wajdu, Hemingwaye, Hrabala, Lustiga, Voskovce...a hlavně sebe. Unavený hrdina v podání Lukáše Vaculíka marně křísí projekt s pochybným názvem Smrt na prodej (jednalo se o reálně plánované pokračování Nahoty na prodej) a podle vzoru posledních filmů Jiřího Vejdělka zkouší rozhodit několik partnerských sítí. Výsledek je sporný, jak je u Olmera zvykem. Místy to vypadá, že se pan režisér vyjádří nadmíru trefně, aby v následující scéně po x-té zapracoval naprosto zbytečnou podzápletku kolem „válečného traumatu“ a hledisko sklepního hada. Jenže právě tyto „blbosti“, obsazení Simony Chytrové a podivně nasekané ustavující záběry (možná licence kameramana Holomka) jsou přesně tím, co umí Olmer nejlépe – hrát si. Projevit nadhled nad sebou i okolím, což dokazují záměrně směšné (alespoň doufám) lechtivé scény a trapnost veškerého snažení. Možná nevědomky odráží Olmer rozsáhlejší kocovinu českých filmařů po některých neúspěšných experimentech minulých let. Mně tímhle filmem rozhodně neurazil a budu rád, pokud ještě něco ztropí. (01.03.2013)

Tohle ja další z těch zbytečných filmů na nedělní prime-time. Kdyby si tvůrci odpustili 10 takovýchto snímků a natočili jeden pořádný film, udělali by pro českou kinematografii mnohem více. Vůbec nechápu, kde se tam měla skrývat ta komedie. Možná v bandě kopáčů v čele se Zdeňkem Srstkou. Za ty dávám tu jednu hvězdu, přestože by bylo velmi snadné dát tomuto dílu odpad. (19.03.2012)

Vztahová story manželů bydlících na polorozbořeném statku, kdy ona rozjíždí v Praze kavárnu a on píše bídné scénáře do televize. Prvních třicet minut je hrozně statických, nudných , unylých čemuž krom způsobu vyprávění pomáhá i slizká hudba jak z nedělní chvilky poezie. Pak si Vaculík najde milenku, s kterou se většinou válí na posteli nahatej ( opravdu nádherná odvážná Lenka Stolařová, jedna hvězda navíc ) tak se to "zakční" a Chytrová se skamarádí s Dejdarem, a pak tam je nějakýj zbytečný jedovatýj had a nakonec se k sobě vrátí... nevěrou vstříc světlým zítřkům. Nebyla to tragedie, ale nic co bych si zapamatoval ( krom tedy nádherných prsou Stolařové ). (02.05.2018)

V civilním životě kávě neholduji a tato její televizní „vůně“ mne určitě na víru uctívačů kávovníkového plodu neobrátí. To, že je Vít Olmer od dob Tankového praporu již dvacet let úplně zbytečnou postavou české kinematografie se myslím ani nemusíme bavit a o tom, že jeho démonické stavy vyvolané chudákem jedovatým hadem na tom houby změní, doufám taky ne. Stoprocentně souhlasím s komentářem uživatele w15 „Simona Chytrová je stále krásná žena“, ale to je myslím na 76 minut méně než málo a již zmiňovaný hrůzostrašný had z hadova to nevytrhne, ani kdyby se usyčel k smrti. (21.03.2012)

Mne ani tak nevadila hudba ani herci (az na drevenou Chytrovou, ale s tim divak pocital od zacatku) a krome koz Stolarove me velmi bavily vsechny narazky na cesky film a politiku, ale tady prave zacina cely problem. Z vysledneho mis-mase, kde nic neni dotazeno do konce nebo vice propracovano, takze film zaroven obsahuje vsechno a nic, totiz cisi jeste jeden nesvar - ony narazky a vtipky byly pravdepodobne uplne prvni, co na scenari vzniklo, a posleze byla potreba to akorat vycpat necim, co by pripominalo pribeh. Ucel se tedy stava prostredkem. Anebo to tak minimalne pusobi, coz ve vizitce scenaristickemu umu v konecnem dusledku znamena totez - radeji znovu a lepe. (22.03.2012)