Tři barvy: Bílá

Pohádka plná černého humoru. Pohádka o novém Polsku, Polsku "postsocialistickém" a tragikomedii Karolově. Polsku, kde si měli být všichni konečně rovni, kde si však každý chtěl být "rovnější". Egalité - druhé heslo francouzské revoluce, bílá druhá barva trikolóry. To vše je však spíše slupkou (i když neopominutelnou) příběhu. Vnitřek je opět vyplněn - jak jinak - neoslyšitelnou touhou po lásce. (06.08.2005)

Ne, prostě ne. Já už fakt nevím, co na tom Kieslowském kdo vidí - mě tenhle film strašně sral. Nesympaticky obsazená scenáristická slátanina o pomstě jednoho imponenta.. kristebože, celej tenhle film je fakt o hovnu a zkazil mi akorát náladu. K čertu s celou tou stupidní trilogií, nestojí za zlámanou grešli! (30.12.2012)

Tentokráte bílou (prostřední) částí francouzské vlajky inspirované druhé, taktéž prostřední, pokračování Kieslowského volné ,,barevné" trilogie Tři barvy. Alegorický význam bílé barvy ve francouzské zástavě je rovnost, tedy opět prostřední slovo hesla francouzské revoluce ,,Svoboda - rovnost - bratrství." Asociací s příběhem je vícero - hypotetická rovnost západu (Francie) a východu (Polska), rovnost mužského a ženského pohlaví, rovnost šancí... Bílá tu však symbolizuje i pomstu, smrt, orgasmus, chlad vychládajícího manželství... Symbolismus barev je zvláště pro polského režiséra příznačný - v křesťanství je bílá symbolem úřadů a poct (tedy zbohatnutí Karola a jeho podnikatelská éra), také ale pro půst a modlitbu, svědčící o čistotě a posvátnosti jeho citu... Je to také významový opak černé, symbolu hanebnosti a hříchu, tedy jednání, s kterým je Karol neustále v peripetiích příběhu konfrontován. Krzysztof Kieslowski tu koncipuje velké evropské podobenství na základě historické kulturní sounáležitosti polsko-francouzské... Velký film, místy však až příliš akademicky strohý a chladný...možná však, opět symbolicky, jako ona barva, jíž se honosí v názvu... (27.04.2007)

Komedie ? Není veselá ani smutná, bílá - a dokonce ani černá. Zato je ÚNAVNÁ - a slabošská. Topí se v sebelítosti, všemožně se snaží vás obměkčit, doslova se na vás lepí a nelze se jí jen tak zbavit ... nepožaduje jen soucit a pochopení, ale především LÁSKU - a ta se obvykle vyžebrat nedá. Dobře: Chápu JEHO ... že ji nechtěl ztratit, ovšem daleko lépe chápu JI ... že ho nesnášela ... a s trochou přemáhání chápu i potřebu Krzysztofa Kieslowskiho natočit o NICH film. Ale tím jsem svoje možnosti (i sama sebe) zcela vyčerpala. Výstižný komentář: marvan ... P.S.: 1) To není o lásce - ani u jednoho z nich. TAKHLE láska nevypadá ... alespoň ne taková, která by za něco stála. Ale možná jste zažili nerovný vztah, v němž jste nechtěně hráli roli vzdáleně připomínající úlohu Karla nebo Dominique - tak už to víte; 2) V každém případě jsem vděčná nevyzpytatelnému osudu, že jsem "Bílou" viděla až jako poslední z trojice barev, tvořících jen velice volnou trilogii. Po aktuálním kulturním zážitku bych možná nikdy nedošla až k "Červené" - a to by byla jednoznačně škoda, neboť teprve JEJÍ křehká poetika mě během okamžiku dostala přesně tam, kde mě chtěla mít. (07.12.2012)

Druhá barva je, podobně jako ta první, Modrá, stejně skvěle režijně zvládnutá a na diváka opět působí zvláštní, těžko popsatelnou, tíživou atmosférou. Naprosto skvělé je cameo Juliette Binoche. To jsou takové ty detaily, které vám film posunou o úroveň výš. A ano. Julie Delpy byla neskutečná kočka. 7/10 (02.09.2014)