Jméno

Francúzi sa nechali strhnúť prílivom komorných intimissimo výbušných konverzačných filmov. Bohužiaľ, je to predvídateľne umelé, nereálne, vyplnené stereotypnými vzťahovými cliché a pre mňa po väčšinu času absolútne nezaujímavé a nevtipné (čo je škoda, lebo názvu zodpovedajúco štylizované úvodné titulky, asociatívna montáž s využitím historicko-kultúrnej skratky a poetický úvod sú jednoducho magnifique!) - a len tých pár funkčných momentov celok nezachráni. Uvedomelé sebavedomé referencie spoločenského a umeleckého sveta zaváňajú snobizmom a šuštia papierom. Dokonca by som tentoraz prijal verziu s dabingom - naspeedovaný dialekt juhofrancúzskych departmentov napomáha dotvoreniu predpovedateľného chaosu, ale práve z dôvodu ťažkého zachytávania a selekcie kľúčových informácií som ho nemal rád na hodinách francúzštiny, a čítať titulky k nemu je priam nadľudská úloha. Aby som však nebol len negatívny, postava Clauda ma celkom bavila (poznámky ohľadom homosexuality na jeho adresu a otravné momenty z toho vyplývajúce už tak nie, i keď sú tu, žiaľ neveľmi vydarené, pokusy o porušenie klasickej stereotypizácie) a hudba bola skvelá. I tak som sa musel silne presviedčať, aby som to dopozeral do konca. Radšej by som zašiel na divadelnú hru, alebo si doplnil Polanskiho. 40% (23.09.2014)

Na stejné vlně (i když tohle je spíše několikapatrová tsunami) jako v poslední době kupříkladu Bůh masakru či nespočet jiných. Jo, jde „pouze“ o další z nekonečné řady interiérových čistě konverzačních (tragi)komedií, které nedělají z diváka hlupce a jsou založeny na divadelních inscenacích. Ne, nepřináší vůbec nic nového. A ano, je to zcela jedno, jelikož je to tentokrát prostě a jednoduše nejlepší konverzačka široko daleko. Nic více a nic méně. (26.11.2012)

Já myslim, že je jasný, kde se Naprostí cizinci inspirovali - naštěstí vidět nejdřív je a až potom starší Jméno ničemu nevadí, protože každej film na to šel trochu jinak a každej jinak i vyznívá. To peklo, který se rozpoutá a ta špína, která se začne prát momentem, kdy se vtipálka kamarádi zeptaj, jak se bude jmenovat jeho syn, je strhující a mě to teda bavilo moc (POZOR, TROLEJ) - právě i kvůli těm myšlenkám, jak moc je nebo neni v pořádku (nebo jako moc je to odsouzeníhodný, nebo jak moc to koho má zajímat) pojmenovat svý dítě Adolf; jak moc je v pořádku chodit s někym, koho miluju, i když je tam generační rozdíl a ještě je to matka mýho kamaráda; ale bavilo mě to třeba i pro ten krásnej domácí rozměr hostujícího páru: chlap - snob, kterej si nad nepříjemnejma domácíma pracema i nad "špatnejma" názorama svýho okolí povýšeně meje ruce, a ženská - frustrovaná, i když dobrosrdečná máma smířená s tim, že líp už asi nebude... A líbilo se mi, že jako největší bigota a omezenec se nakonec asi přece jenom ukázal právě tenhle snob-intelektuál, i když to nebylo nijak ostentativně nebo efektně podávaný - o což líp to možná nakonec fungovalo. Oproti Cizincům tohle dopadne vlastně docela dobře (smířením), ale úplně nepatřičně to nepůsobí asi i proto, že prádlo, který se na každýho vytáhlo, bylo vlastně "jen" typu "Smrdí ti z huby, nemeješ si nohy a pastu vymačkáváš od prostředka - ha, a máš to, hajzle!" - což nakonec ostatně představuje 90% partnerskejch nebo přátelskejch neshod, a vlastně jsou to právě tyhle konflikty, který opravdu smírem skončit můžou a nakonec by upřímně řečeno smírem skončit asi i měly, i když překročit Rubikon ve vztazích jde samozřejmě i v sebemenší prkotině (v Cizincích se řešily vlastně mnohem extrémnější a zásadnější situace, kterejm zase konec právě v Cizincích padnul líp). Upřímně řečno jsem se ale trochu ztrácel v Améliovskym úvodu, i v rodinnejch vazbách pozdějc už během návštěvy - kdo se zná s kym odkud, jak dlouho a kdo je s kym jak spřízněnej, to jsem v tý francouzštině a v tom tempu chytal prostě těžko. Ale to je malej problém - jinak je to skvělá konverzačka se spoustou zajímavejch myšlenek. (01.08.2018)

Na milimetry dokonale vybroušená dialogovka. Inteligentní a neskutečná vtipná konverzačka se v poslední části proměňuje v celkem slušný dusno a nechává vyniknout exceletním hereckým výkonům všech zůčastněných. Pokud bude Francie i dál pokračovat v takovýhle kvalitě, tak na trůn evropský kinematgorafie může opět usednout galský kohoutek a spokojeně kokrhat na všechny strany. (26.11.2012)

K tomu není ani potřeba nic dodávat. Smršť dialogů, která nejdříve pobaví, se postupně přesune k tak upřímným prohlášením, až to zabolí. Určitě pochopím výtky, že se jedná spíš o kvalitní dramatický kroužek, než o film, ale já na tohle nehledím. Podle mě to bylo úžasný. Doufám, že se jednoho dne dočkám českého dabingu, abych to mohl pustit i rodině. Přece jenom ta francouzština je trochu ujetá. (07.07.2013)