Rozbitý svět

Psychologické drama, u kterého nevím, jestli je lepší scénář, režie nebo herci v hlavních rolích (včetně mladičké Eloise Laurence). Tady si prostě všechno sedlo, takže mi jiné než maximální hodnocení ani nepřišlo na mysl. Můžeme sice takovýto svět pokládat za naprosto depresivní, ale tím spíše vyniknou ty prozářené paprsky naděje. (08.10.2019)

Z počáteční bezstarostné nudy se to po půli přepne do "všichni jsou v prdeli módu," což chvílemi působí docela vykalkulovaně, (záchranka a policajti byli v těch třech domech snad častěji než v osmi sériích Zoufalejch Manželek) ale když přituhuje, tak si to pozornost umí udržet. Hlavní hrdinka mi bohužel nebyla moc sympatická. Civilní Tim Roth byl dobrej. (03.09.2016)

Jsem zmatená. Ne že bych si nedokázala užít mix žánrů, ale to je v případě, když je cílený a vytěžený. Tady mě s největší pravděpodobností nejvíc mate označení drama, sociální drama. Protože mám dojem, že film je ultimátně o něčem trochu jiném a rozhodně je vyprávěn úplně jinými prostředky, než jaké by byly typické pro "sociální drama". Například scéna, kdy Rickovi rodiče stojí v obývacím pokoji a diskutují nad šišatým nápisem na dortu, má mnohem blíž k jakémusi surrealistickému existencialismu. Ale oproti tomu tři vlčí sestry a falešná obviňování ze znásilnění jsou motiv typický právě pro sociální sondy. Sekvence otravování tatíčka kvůli telefonu je zase přímočará jako v nějaké slapstick komedii. Nejistou ruku při utváření výrazu celého filmu lze asi přičíst tomu, že se jedná o režisérský debut. Scenárista úplný začátečník není a vypadá to, že si na tomhle materiálu oproti přesně zaškatulkovatelným předchozím počinům zkoušel magičtější a rozvolněnější druh příběhu (ale neznám knižní předlohu, takže víc to rozebrat nemůžu, i když porovnání kniha - literární scénář - film by bylo asi hodně zajímavé). Zpracování mi přijde neukočírované třeba proto, že je poznamenané aktuálně módní hipsterskou estetikou, která mi přijde mírně samoúčelná a v závěru vlastně i docela otravná. Potenciál herců mi přijde nevyužitý. Třeba to, že Tima Rotha za celou dobu neuvidíme jinak než v obleku. A to se film celou dobu odehrává "u něj doma", jenom asi v jedné nebo dvou krátkých scénách jakože "pracuje", takže by byl formální oděv na místě. Vytváří to dojem nedotaženosti, film si bere za své velkou řadu témat a motivů, ale v detailech/hloubce ponoru selhává. To se záběry postav na estetickém vrakovišti nebo v zasklené mlze nahradit nedá. (05.05.2014)

Tady venku i uvnitř je. Něco závadné, něco záhadné. Zbořil se, domeček pro panenku. Povolejte Noemovu archu s vhodným náčiním teď hned. Tenhle blok je jako hromosvod, negativních proudů vchod, kde i kousek něhy zavalí husté anglické mlhy, hrozící intolerance. Lidské bytosti, duše z předměstí, zhoubně obtěžkané existencí, mají v sobě zasekané střepy. Kdo je vytáhne a svět do normálu slepí? P. S. Mít Cilliana za učitele, každý den a ráda byla bych i po škole. :-) (17.01.2018)

Podvědomě jsem tak nějak vytušila, že se mi to líbit nebude. Ale první minuty příjemně překvapily. To počáteční napadení je také jediná zajímavá věc na celém tomhle filmu. Ač se snažím jak se snažím, zamilovat si tahle britská sociální dramata se mi nedaří. Přitom v sobě mají něco mnohem lákavějšího, než jsou americké filmy. A bývají realističtější, syrovější.. ale především nudnější,jednoduše z nich nikdy nemám stoprocentní dojem. Broken má zase příliš postav, což je škoda, protože nejsou nijak rozvedené,jak už tu padlo. A protože se Broken věnuje tolika lidem, příběhy do sebe pak nezapadají a celé je to jednoduše o ničem. (11.02.2013)