Rozbitý svět

Další z řady výborných malých/velkých britských filmů... Jistá nedotaženost jednotlivých dějových linek/postav mi v tomto případě vůbec nevadí, protože se jedná o jednoznačně pocitový film... radost, smutek, vztek, beznaděj, naděje... v průběhu filmu se jich v divákovi vystřídá opravdu dost... Silné sociální drama, perfektní Eloise Laurance v roli Skunk! (10.03.2013)

Psychologické drama, u kterého nevím, jestli je lepší scénář, režie nebo herci v hlavních rolích (včetně mladičké Eloise Laurence). Tady si prostě všechno sedlo, takže mi jiné než maximální hodnocení ani nepřišlo na mysl. Můžeme sice takovýto svět pokládat za naprosto depresivní, ale tím spíše vyniknou ty prozářené paprsky naděje. (08.10.2019)

Z počátku k zalknutí nudné, až jsem chtěl odejít z kina. Nakonec jsem to nějak překonal a vydržel, abych s údivem zjistil, jak si mě ten film pomalu získává víc a víc. Jak mi byla herecká představitelka hlavní role z počátku protivná, ke konci jsem si ji vážně zamiloval - ta malá je úžasný talent. Závěr bych se nebál nazvat emočně zdrcujícím - ostatně děvče vedle mě si utíralo slzy a z celého sálu se ozývalo dojaté posmrkávání. Nečekaná pecka, která mě naprosto dostala. (26.06.2013)

Všichni herci tady šlapou jako hodinky, je to perfektně vybalancované mezi humorem, (nostalgickým) smutkem, i sociálním vyzněním... až na ten konec. Tam se Norris stal obětí přepjatosti, které se mu dařilo tak dobře vyhýbat předtím. Kataklyzmatický závěr, kde jedna chyba spustí řetězec neštěstí všech ostatních postav je specialitou A. G. Inarritua, jenže v jeho filmech (Amores Perros, 21 gramů) se postavy prakticky neznají a výsledná kauzualita nepůsobí tak přímočaře. Proto vedle něj působí Rozbitý svět poněkud přímočaře. Nešťastná je hlavně režisérova snaha co možná doslovně uzavřít svůj příběh a všechny jeho linie. Kdyby film končil scénou, kdy vyjde ven Rothův zakrvácený soused a zhroutí se u auta, nejen, že by to podpořilo interpretační nejednoznačnost, která je pro každé umělecké médium klíčová (zdravíme Wolfganga Isera a Kostnickou školu), ale byl by to i efektní návrat na začátek filmu, k jeho první scéně. Namísto narativní elipsy se dočkáme naivní, rádoby snové scény z kómatu, která málem poslala do kómatu mě. (14.08.2014)

If there's something strange in you neighborhood. Who you gonna call? Call Rufus! Dlouho jsem neměl jasno, jestli mě filmový debutant Norris svými flashbacky, flashforwardy a prolínáním obrazů a zvuků zaujmul, anebo otrávil. Rozhodly poslední minuty, protože pokud máte v sobě alespoň kousek životních zkušeností Archieho, nemohly vás nechat chladným. Jestli má být dětství plnohodnotné, nenechte ho spěchat za dospělostí.. (17.01.2018)