Jeden hot a druhý čehý

Aneb jeden z nejlepších manželských soubojů v dějinách komedie. Tak jsem jednou přemýšlel, který film jsem ještě nehodnotil a proto jsem zjišťoval ve kterých filmech hrál Louis de Funés. Klikl jsem tedy proto na tenhle název a hned se mi vybavily scény. Jak jeho manželka chtěla spát a Funés tam do domu objednal řemeslníky, kteří pracovali ve dne i v noci. Je to příjemná komedie, kterou řadím mezi mé nejoblíbenější, samozřejmě až po Četnících. ps: „Odjedeme do provence a budeme pěstovat ovce...“ „A koupím pozemek a postavím továrnu...“ (19.07.2008)

Claude Zidi se zde opět ukázal jako mistr na bláznivé gagy. Ať ať už u  gagů s technologickými stroji, kulečníkem nebo  fotoaparáty. Rovněž se mu stejně u předchozí spolupráce s Funésem povedlo napsat pro stárnoucího Louise nepatrně plastičtější a lidstější postavu než obvykle. Pan Guillaume patří na jedné straně sice k Funésovým možná úplně nejnesympatičtějším rolím svým nesmlouvaným a bezohledným jednáním, ale na jedné straně řeší také dílema mezi kariérou a udržením manželství a je tady možné v ojedinělých okamžicih vidět i trochu vážnější Funésovo herectví. Tradičně přirozená Annie Girardotova působi vedle Funése možná trochu nezvykle, ale  byla mi skvělou partnerkou a protikladem. Komentář nyní píšu pod tíhou znovupřečtení kapitoly, kterou Funésovi Girardot věnovla ve své autobiografii a tak dojemnou poctu snad Funésovi nikdo nikde nesložil. Přesto musím necitlivě podotknout, že předchozí spolupráce Zidiho a Funése Křidýlko nebo stehýnko se povedla trochu více a  ne všechny pasáže jsou tady tak skvělé, jako třeba úvod s Japonci. Navíc bych pochopil, pokud by třeba sekvence se skleníkem, byla pro citlivé povahy trochu moc... (10.08.2021)

Po boku Louise de Funèse se za léta vystřídala řada filmových manželek, z těch méně známých mě namátkou napadá Yvonne Clech, Paulette Dubost, Andréa Parisy nebo Dominique Davray, k větší slávě měla nakročeno Claude Gensac, která s ním hrála nejčastěji. A pak v závěru jeho kariéry někoho napadlo spojit ho s tehdejší největší ženskou hvězdou. Překvapivě se nekonal takový úspěch, jaký si asi tvůrci slibovali, přitom spojení Louis de Funès-Annie Girardot muselo podle mě působit dost lákavě. Pro mě je dodnes Jeden hot a druhý čehý výborná zábava s dobrými dialogy, i když některé frky jsou tak pitomě jednoduché, až to bije do očí (třeba počítání dělníků před spaním). Nicméně ve druhé půlce Annie Girardot dodržela svou tehdejší trade mark emancipované a všeho schopné ženy. (01.08.2012)

Řada skvělých gagů (návštěva plesu, kde si Guillaume nasadí svou vlastní masku, kulečník, proměna domu v továrnu). Asi budu černá ovce, ale jako malý jsem panu Guillaumovi v jeho ničitelských snahách fandil. Ekologie, na tu já jsem nikdy nebyl. "Můj volební program se skládá ze tří bodů. Za prvé: plná zaměstnanost. Za druhé: plná zaměstnanost. Za třetí: plná zaměstnanost." (181.) (08.04.2007)

Nie som si úplne istý v tom, či bol zrovna najlepší nápad postaviť vedľa seba tak rozdielne filmové charaktery v celkovom ponímaní, to jest ako zväčša komediálneho herca Louisa de Funèsa a doposiaľ som Annie Girardotovú, väčšinou vnímal, ako vôbec najistejšiu v naprosto dramatických úlohách, viď nedávno zhliadnuté "cayatteovky" Il n'y a pas de fumée sans feu & À chacun son enfer, a tak tým pádom dochádza ku akejsi disharmónii z mojej strany, pričom samotný francúzsky titul by sa dal preložiť rovnako, ako Nesúlad v manželskom zväzku, ocitajúcim sa nad priepasťou. • Táto "zidiovka" síce disponovala niekoľkými nadštandardnými scenáristickými postupmi, teda najmä v tom zmysle, čo som asi doteraz ešte v takomto pomere nevidel(?) → skrátka, z trochu väčšieho domu, s dostatočným miestom i pre skleník so záhradou, ktorý sa čochvíľa premení na akúsi, MIMORIADNE „rušnú dielňu”, a to konkrétne so samými, hlučnými strojmi, umiestnenými trebárs až do manželskej spálne, sa vskutku skrývalo neúrekom všelijakých možností, čo by z nich mohol vlastne režisér a scenárista Claude Zidi všetko vyťažiť, a veruže sprvoti z hlavnej myšlienky išiel až na totálne maximum, kedy som sa ani nestačil poriadne čudovať, čím sršali jednotlivé scény, proste vyzeralo to absolútne špičkovo, aj keď to zároveň pôsobilo až absurdným dojmom, ale v tom spočívala „groteskná zábava”, do ktorej mi zapasoval i predstaviteľ priemyselníka Guillaumea Daubraya-Lacazea v podaní nerváka de Funèsa, ktorý súčasne vykonával i funkciu starostu. Sledovať jeho majstrovské grimasy bolo priam ukážkové, čo ešte podtrhoval i klasický, český dabing v podaní pána F. Filipovského, ktorý je hádam lepší, než povedzme sám originál? Mne sa tak aspoň zdá, že áno! • A tým sa dostávam ku koreňu danej veci, že "girardotka" mi príliš extra nezapasovala vedľa tohto komika, ktorému bol scenár napísaný priamo na telo, čoho aj patrične využíva a zneužíva, keďže si celý počin kradne výhradne vo svoj prospech. Síce nevravím, že takmer nemá ani čo hrať, no vonkoncom ale nemožno poprieť, že by nebola v jeho neustálom tieni. • Film sa mi javil byť najvtipnejším, keď sa zdržiaval iba v interiéri, ale akonáhle sa na chvíľu vydal do exteriérov, tak toto zdanie sa postupne vytrácalo: je roztržitý, no i napriek tomu je akosi veľmi prehľadným vo svojej podstate. Na prvé pozretie možno dokonca i ohúri, lebo toto sa každý deň určite nevidí, ale vidieť ho celý znovu v takejto, miestami trápnej podobe, ma už osobitne neláka. (25.07.2023)