Pátek není svátek

Anketová otázka: boli ľudia v socializme šťastnejší? Mysleli menej na materiálne statky, ako v modernej dobe kvázikapitalizmu? Tento nedocenený film ponúka presné odpovede, je to čosi ako historický dokument o živote v režime, kde včera znamenalo až zajtra, pri ktorom až tak nevadí, že je zabalený do komediálnej podoby. (06.12.2010)

Slovenský katolícky disident, väzeň a po prevrate v roku 1989 politik a advokát Ján Čarnogurský raz vyhlásil, že podnikanie bežného človeka za socializmu sa prejavilo v stavaní si vlastných rodinných domov a chát. Piatok nie je sviatok je filmovým predchodcom tohto výroku. Uvádzaný je ako komédia, no smiešneho má v sebe minimum. Skôr ide o súhrn tém dobovo povolenej satiry. Ľudia unikajú už v piatok práci na chalupy, preč z veľkých miest (nezmenilo sa); všetci sa stále za niečím uštvane naháňajú, aby si zlepšili kvalitu života, ostáva len večné vybavovanie čohosi (rovnaké); systém funguje na zháňaní nezohnateľného, drobných úplatkoch a poskytovaní si vzájomných úsluh - peňažných alebo sexuálnych (toto sa zmenilo na systém otvorenej peňažnej korupcie vo všetkom - od zdravotníctva po podnikanie), väčšina kancelárskych zamestnancov v práci nerobí nič, prípadne len buzeruje kolegov - výkon ostáva na užitočných idiotoch, majúcich v sebe vnútornú povinnosť odviesť dobrú prácu (nemenné). Problémom je nevtipnosť a určitá tézovitosť, neživotnosť. Pramení v pospájaní všetkých neduhov do jednej "typickej rodiny" a jej okolia. Zachytenie ducha normalizačnej architektúry a interiérov vrátane typizovaných vecí užitého umenia sa podarilo, čo je asi jediné čo sa podarilo. Avšak aj k tomu mám výhradu - vykreslenie týchto vecí sa sústredilo na tú odpudzujúcejšiu časť socdizajnu. Film si zaslúži hviezdičku za tieto úžitkovo-architektonické prednosti a za scénu masáže Jorgy Kotrbovej MUDr. Cvachom. (09.08.2015)

Pátek působí násobně úmorně - nahlédnutím do normalizačního pinožení, kostrbatým pokusem skloubit tepání dobových nešvarů a ujištění, že to vlastně není tak zlé. Neadekvátním kolotočářským veselím Petra Hapky. A bolestným dokumentováním skutečnosti, že se toho v základu tolik nezměnilo. Rádoby veselá epizoda 'maminka na masáži', kdy se ne zcela podporující manželka-maminka Jorgy Kotrbové nechává za fošny čtyři a půl na třicet bezmála prstit 'masérem' Josefem Vinklářem, skoro bolí. (26.10.2023)

Málokterý film české kinematografie je natočen v takovém tempu jako tahle komedie, neustále někdo někam pospíchá a nezstaví se ani v noci. Občas se do děje někdo přimotá a jako z kolotočez něj zase vypadne. Chata je taková ratejna, že tedy nevím co 5 let scháněli. Kode jako vždy ladí se svým vozem a svou prací a postavením. Kostka se snad za celý film ani nenapije. Trochu slabší, ale pobavilo místy. (31.07.2023)

obávám se, že když bychom měli porovnávat snahy o současnou českou komedii o průměrných, tak ty staré by z toho, podle diváků i podle odborníků určitě vyšly o něco ne-li o hodně lépe. Kostka byl frajer, jinak normalizační šedo, béžová, tak prostě 70tý léta obecně i jinde, hlavní obsazení ještě dobrý, pak tu ale máte všecky ty Vinkláře, Krampoly....no, to, ani moc nemusim, ale zase sebou nesou jistý prvky protivnosti, který obohacujou, ale.....tak tyhle komedie z normaliazce ukazujou část reality bez příkras, ale tak nebylo to totalita, ale autoritativní režim, jinak tohle mě celkem bavilo, viděl jsem mnohem horší komedie z normalizace, možná do toho pletu i vážnější filmy....... (02.03.2012)