Nejvyšší nabídka

Tornatore je podobně jako jeho hrdina tak trochu muzeální exponát, kterému informační věk musí připadat jako záludný zraňující nepřítel a film jako intimní komnata jistoty. Emočně se mě film přestal dotýkat v (úmyslně) přepálené druhé třetině, twist je promyšlený a dobře připravený, závěr zbytečně natahovaný a doslovný. Výborní herci (duety Rush - Sturgess / Rush - Sutherland ozdobné), vizuál jedna velká nádhera (odkaz na Sorentina není náhodný, on i Tornatore pořád věří v sílu zbytečného gesta), hudební podklad snad až moc sentimentální. Příjemné muzeum nostalgie, pošetilosti a obranné odtrženosti od reality. Motivy třinácté komnaty, automatonu a pravdomluvného trpaslíka se mi na téhle trochu moc mechanické metafoře nejistoty, tvořivosti a destruktivnosti citu líbily nejvíc. (11.09.2013)

Můj velký obdiv k ženám, byl vždy doprovázen strachem z nich. Tohle motto by si mohl hlavní hrdina, v podání herecky perfektního Geoffrey Rushe určitě napsat na dveře. Sympatický šedesátník, který vlastní aukční síň, miluje staré umění, sám sbírá staré, originální obrazy, ale na milostném poli, tam je naprostý nováček. Jenže tohle se všechno změní. I přes své roky, profesionální zkušenost a hlavně rozum, který by měl mít, jedna schůzka, s podivnou tajemnou dívkou, změní od základů jeho poklidný, až fádní život., který začne pomalu, ale jistě dostávat velké trhliny. Aneb když láska zavelí, je rozum v prdeli, tohle se u nás taky občas říká a tenhle film je toho jen důkazem. Velmi originálně natočený, herecky (týká se jen Rushe) naprosto bezchybný, doprovázen velmi podmanivou hudbou a také s perfektním koncem. Přiznám se zcela dobrovolně, já všechno tohle sežral Giuseppemu kompletně, i s navijákem. (02.04.2015)

Nejvyšší nabídka patří mezi ty typy filmů, kdy naběhnou závěrečné titulky a vy máte chuť zvolat- tohle nechci už nikdy vidět a když, tak bez závěrečné půlhodiny. A ano, polovinu předchozí věty jsem bezostyšně, zákeřně a zcela záměrně vykradl z jiného komentáře, já padouch! Tornatore se rozhodl zuřivě rozkopat všechny mé očekávání jakožto diváka, jen aby nahodil natolik předvídatelný konec, který je díky své očekávatelnosti dokonale nečekaným. Technicky je to jednoduše super, byť jsem trochu postrádal nějaký opravdu kamerově památný závěr, leč mínusem to zas tolik není, jednoduše pak více vynikne dobré herectví. I přesto, že poslední půlhodina filmu začne postrádat kouzlo minut předchozích, znovu kouzlo nalezne v závěru při vyvrcholení děje, ovšem kouzlo je to jiné, ač pořád silné. PS: snad první film, který jsem z letošních viděl, kde mě hudba dokázala zaujmout sama o sobě. (03.01.2014)

Velmi "oduševnělý" snímek o jednom zvláštním vztahu. Originální romantické drama s netypickými (ale o to lepšími) hrdiny, skoro až mysteriózní atmosférou a něžnou Morriconeho hudbou (hlavní motiv mi silně připomíná jeden z tónů z TENKRÁT V AMERICE). Tornatoreho režie je ukázkově soustředěná, kultivovaná a v nejlepším smyslu slova staromódní, herecky filmu s naprostým přehledem kraluje tradičně skvělý Geoffrey Rush (tohle je možná jedna z nejlepších rolí, ve kterých jsem ho viděl). A pro Pražáky je to takřka povinnost. ;) 80 % (06.04.2014)

První půlka je velká paráda (užijte si to rámování, kamera je blaho), u které si i ostřílení žánroví matadoři musí říct, že patetická a kašírovaná romantika obalená vysokým uměním má ještě své místo na slunci, natož pak v našich srdíčkách. Pak se to nějak zvrhne, začnou nabíhat myšlenky o přepáleném středostavovském vztahu a červené knihovně a člověk si říká, že je to celé jenom velký žánrový podvod, který prostě nemůže být takhle jednoduchý a čitelný. A na závěr se to zlomí. Jenže bez emocí, protože jste si tohle ukončení už dávno předtím vysnili, aby vám z té přepálenosti nebylo trapno. (20.08.2013)