Osmý den

Kdysi jsem to už viděl, a vybavil jsem si to snad jen podle závěrečné smrti toho postiženýho kluka. A podruhý jsem to viděl předevčírem. Možná jsem se nechal unést tím, že se na to se mnou díval synek, kterýmu se to hrozně líbilo a pořád se tak hezky smál...takže jsem tomu tady nejdřív napálil 5 pecek a ještě jsem se rozplýval nad tím, jak to bylo bezva. Teď jsem z toho vystřízlivěl a snižuju hodnocení na 3! Nikdy jsem tady zatím nic podobnýho neudělal. Nebo si to aspoň nepamatuju. Ale tohle je limo, který zpětně vnímám jako barvotiskový píárko na mentálně postižený. Dormael mě trochu zmátl tím, že tam má toho echt barvotiskovýho španělskýho pěvce, a ve srovnání s ním působí jeho film realisticky/realističtěji. Přitom je to sladkobolnej nesmysl, založenej na příležitosti v osobě postiženýho kluka, kterej je něco takovýho (možná jako jedinej na celým světě!) schopnej zahrát. Jaco to Pascalovi psal přímo na tělo a ještě se, myslím, chtěl zalíbit v Americe. Takže sorry, za tohle bůra dát nemůžu, i když jsme se u toho se sedmiletým chlapečkem pořádně zasmáli. Na to musí (bohatě) stačit ta troječka. P.S.: Teď už budu fakt ošklivej, ale tohle bylo takový lepší Trhala fialky dynamitem. (18.08.2013)

Asi teďka budu tady za necitu, žánr road movie mám rád, ale tyhle sentimentální dojáčky o přátelství s psychicky postiženým člověkem mi začínají celkem lézt na nervy. Ne kvůli tématu, ale zpracování, jaké problém takového jedince a jeho života výrazně zkreslují a zjednodušují na vtipnou a dojemnou jízdu. Jaco van Dormaelovi patří poklona, že dokázal během natáčení pracovat s hercem, který Downovým syndromem přímo trpěl, bohužel o to víc bych očekával pořádně realistický dojem z filmu a přínosnější vklad v rámci práce s takovým tématem, stejně tak od autorského filmu belgického režiséra bych rád dostal cosi jiného, než sbírku navrstvených tradičních klišé tohoto typu filmů. To samotné vykreslení postiženého Georga jako toho nejúžasnějšího a nejinspirativnějšího člověka na světě, ohledně jehož problémového incidentu v obchodě s obuví má nám schválně ještě později dojít, že to bylo nic oproti tomu, co předvedl jeho „normální“ společník bývalé manželce, mi připadalo až nerealisticky přehnané a vykalkulované. Abych úplně nekřivdil kvalitám snímku, filmařská úroveň je velmi solidní, líbilo se mi více nápadů na fantaskní scény vysněného Georgova světa a tradičně skvělý výkon Daniela Auteuila posouvá moje hodnocení k pevným 3 hvězdičkám. [65%] (31.12.2022)

Nie, vážne nás nič myšlienkovo progresívne nečaká. Usadený, bohatý a nešťastný chlapík musí prejsť cestu k osvieteniu, k čomu mu dopomôže chlapík, ktorý podľa väčšinovej spoločnosti osvietený byť nemôže, ale vďaka svojej jednoduchšej povahe paradoxne je už odmalička. To, čo robí 8. deň sviežim dielkom, je snaha priblížiť divákovi svet očami Georgea, a toto stvárnenie je občas vyložene fajnšmekerské, dokonca ešte pár rokov pred omnoho slávnejšou Améliou. Navyše sa Dormael ani nesnaží zbytočne tlačiť na pílu, neždíma emócie vymačkávačom na ovocie, ukazuje aj utrpenie Georgea a jeho problematické chovanie a ani ten záver neponúka náhle obrátenie stránok k zázračnému riešeniu životnej situácie u oboch pánov. Skôr ide o to vnútorné precitnutie než vonkajšie faktory. (25.10.2020)

Zápletka filmu není nijak originální, mohli jsme ji vidět i ve spoustě jiných filmů, leč Osmému dnu lze přičíst k dobru podmanivý herecký výkon neherce v roli Georga a především fantazijní hudební výstupy jeho oblíbeného latinsko-amerického interpreta spolu se vzpomínkami na maminku, opravdu dojemné. (23.03.2008)

Tráva pláče, když ji sekáte – proto ji musíte hladit. To a spousta dalších kamínků malých moudrostí je v tomhle milém malém filmu. Filmy o tom, co všechno nám „normálním“ mohou mentálně postižení dát, bývají těžce kapesníčkové, na druhou stranu je asi potřeba občas si ve světě plném „in“ ujasnit, kdo je tady vlastně „out“. (26.06.2019)