Frances Ha

Brzy po začátku bylo zřejmé, že je to dobrý film, a plnými doušky jsem si užívala, co sleduje. Dívku, která hledá pravý vztah, pravé vztahy, a která jen chápe, že v základu musí zůstat sama sebou, aby její život byl pravý, i kdyby se jí stokrát nelíbilo, jaká je. Bude nosit ponožky do postele a dívat se do zrcadel a dávat si načas a chrlit, co se jí honí hlavou, atd., i kdyby kvůli tomu ztrácela lidi a příležitosti se zapojit. Nechce zůstat sama, ale nemůže se přetvařovat. Ještě není dost stará, aby věděla, co přesně chce, a aby se ve všem vyznala, a tak zmatkuje, ale už není tak mladá a naivní, aby nepoznala, co není pro ni. Nedaří se jí plnit nároky, zapadnout. Protože svoji situaci neumí vysvětlit, radši lže, ne aby se dělala lepší, ale aby nevypadala jako ztroskotanec, kterým rozhodně není. Možná, že toho, co chce, v téhle společnosti, kde se všichni přetvařují, ani nejde dosáhnout. Dělá zoufalé a směšné výpady do různých stran, mezi různé typy lidí, aby to zjistila. Její nejdůvěrnější kamarádka se s tím pere po svém, jinak, možná se přetvařuje, možná je to její způsob sebezkoumání, ale neumějí nebo nemohou si to (ještě) vzájemně vysvětlit, a tak je to od sebe odtrhává, vzdaluje, alespoň na povrchu. Kdo ví, jak se to vyvine. Potud skvělé. Bezvýchodnost a tragikomičnost, nostalgie, to k tomu všecko patří. Jenže ten závěrečný rychlý obrat "ke šťastnému konci", kdy se všecko samo hladce vyřeší, posunul celý film úplně jinam a udělal z něj klišé o tom, jak se každý zmatený a bloudící mladý člověk nakonec šťastně usadí a najde se, když přijme, co předtím zbrkle odmítal. Ty dva koncepty k sobě nepasují - postava, jakou snímek do té doby sledoval, nebyla rebelka za každou cenu, byla ve své odlišnosti a osamocenosti upřímná, a nemůže zůstat šťastná tak, jak ji film naposledy ukázal, ani její kamarádka ne, aniž by to v obou dál hlodalo, aniž by to nebyla jen další fáze - což už snímek bohužel neindikuje a nabízí ji jako pro mě neústrojný a nevěrohodný happy end. Škoda téhle úlitby, i když tuším, že právě díky ní se film dostal u diváků v hodnocení výš než ostatní, doufám, že to byla přechodná fáze i u Baumbacha, stejně jako u Frances. *~ (14.05.2018)

Presne! Presne takýto je život a ja sa ho bojím. Milujem nezávisláky, milujem atmosféru New Yorku, milujem bezdejové filmy o stratených existenciách, tápajúcich ľuďoch čo odmietajú dospieť... Naopak, ľutujem každého kto to nechápe, chýbajú mu v tom prestrelky a naháňačky, akcia, efekty, farba... Keď máte 25+, ste single a aspoň raz sa vám v živote komplet všetko zosypalo, mojich 5 hviezd pochopíte. Ak nie, ste šťastný človek. Alebo máte len zlý vkus (06.01.2014)

Nedovedu říct, zda by se mi snímek alespoň z poloviny líbil, tak jak se mi líbil. Kdybych důvěrně neznal naprosto přesnou kopii hlavní hrdinky. Od vzhledu, způsobu myšlení, stylu oblékání, mluvení, bláznivosti až nevím kam. Jedno je jisté, tento film bych vůbec neviděl. Takhle jsem si ovšem snímek plný volnomyšlenkářství, který se nemohl odehrávat na příhodnějším místě než v New Yorku, nesmírně užil. Zcela mě pohltila zejména velmi příjemná a odlehčená atmosféra, což je něco, na co není současná doba zrovna štědrá. [77 %] (09.04.2022)

Všetko je ako má byť, je to klubovka aké mám rád, má to "woodyallenovský" nádych, čo len kvitujem...To čo ma vyrušovalo bola hlavná hrdinka, resp. jej herecké prevedenie a niektoré dialógy, čo "šušťali papierom"(tj napísané mohli pôsobiť OK, pri hereckom stvárnení boli trochu kŕčové)..Diabol je skrytý v detailoch, čo už:) (02.07.2014)

Tento film je esence všech možných klišé amerického nezávislého filmu, jehož tvůrci vzhlíží pobožně ke svému guruovi Woodymu Allenovi, ale sotva se mu přibližují. Film o mladých newyorkských intelektuálech a umělcích s problémy marginálního významu a marnými, nedotaženými pokusy o humor. Frances Ha je cosi jako remake Manhattanu, akorát to netočil Allen a místo neurotického Allena v hlavní roli tu máme zoufalou tanečnici, která neví, co s životem. Ježto mě už samotný Manhattan dost nebavil a k Allenovi mám rezervovaný vztah, tak u téhle nápodoby jsem trpěl téměř od první minuty. (28.06.2013)