Ivanovo detstvo
Ivanovo detstvo
Ivan's Childhood
Ivan's Childhood
Ivan's Childhood
Ivan's Childhood
Ivan's Childhood
Režie:
Andrej TarkovskijKamera:
Vadim JusovHudba:
Vjačeslav OvčinnikovHrají:
Nikolaj Burljajev, Valentin Zubkov, Jevgenij Žarikov, Stěpan Krylov, Nikolaj Griňko, Valentina Maljavina, Irina Tarkovskaja, Dmitrij Miljutěnko (více)Obsahy(1)
Tarkovského úspěšný debut (jeho obhájcem v mezinárodní polemice byl např. J. P. Sartre) vypráví příběh 11-letého "dítěte války", jehož údělem se stala nepřístupná samota v utrpení a hořkosti, úplné přivlastnění světem nenávisti, pomsty, rizika a smrti, odcizení se všemu a všem bez náznaku touhy žít a přežít. Ivan přestal být dítětem ve chvíli, kdy mu fašisti před očima zavraždili matku. V černobílém obraze, mistrovsky zvládnutém kameramanem Vadimem Jusovem, rezonuje Tarkovského poetická stylizace přírody (makrodetaily krajiny, všeříkající siluety stromů - frontové zuhelnatělé pahýly, něžné břízy v týlu, skryté významy plynutí vody v řece, hladina močálu, odraz chvějící se hvězdy v hloubce studny, pomalu se kutálející jablka vypadlá z auta a ohryzaná koňmi...). Snové vodní třepetání se při Ivanově běhu s děvčátkem mělkou vodou rýmuje s úsměvy a radostnou dynamikou plnou půvabu a volnosti prosluněného prostoru, zatímco kontrastní svět války má stroze odměřenou dynamiku jakoby spoutaných, ostražitých, sebekontrolujících kroků a gest. Znamenitá je epizoda se šíleným starcem uprostřed vypálené dědiny, který vedle zmateně kroužící, přivázané slípky zamyká vrátka bez plotu - surrealistická vize, která je realitou, podobně jako pochmurná krajina, kterou plave loďka se strnule sedícími oběšenci. Tragický patos neodčinitelnosti viny všech za všechny je autorem spoluprožitý s mravním stoicismem. Historii lidstva dle něj formují výboje lidského ducha, umění, obětavá snaha lidí o zachování člověčenství v člověku. V následujících dílech Tarkovskij reagoval na hrozbu možné apokalypsy ještě více osobněji a naléhavěji. Představitel Ivana hraje v jeho druhém filmě ANDREJ RUBLEV mladého zvonaře - fanatika tvorby. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (122)
Ivanovo Detstvi od Andreja Tarkovskeho je iny vojnovy film ako vacsina sovietskych snimkov o Velkej Vlasteneckej Vojne. Tie su vacsinou nabite hrdinstvom sovietskych vojakov, ktori su nadrzani z bojov a prestreliek. Filmovo to absolutne nedrzi pohromade, jedna scena je pohlad 11 rocneho Ivana na vojnu a zachvilu tu mame milostny romanik medzi sestrickou a vojakom ...... No nic to, rezia je zrucna, a premena detskeho hrdinu, ktoremu okupanti zavrazdili matku a tak vnutorne zostarol a nema uz co stratit, je fascinujuca. 100 % ()
Aby bylo jasno, je to dobrý film, natočený je velmi zručně, herci hrají skvěle, ale stojí za tím Tarkovskij a ten měl rozhodně na víc. Jo, je tam znát, ale chybí tam taková ta zvláštní atmosféra, kterou ve svých filmech má. Ivanovo dětství na mě působilo docela obyčejně a místy docela utahaně (navíc nechápu, na co tam je ta romantická scéna mezi vojákem a tou zdravotní sestrou, s dějem to nijak nesouviselo a díky tomu je film zbytečně o nějakých 10 minut delší). I tak tu ale jsou dobré scény, třeba mě ohromily snové sekvence, u kterých si nejspíš Tarkovskij bral inspiraci od Bergmana. Na debut to je dobré, ale u Tarkovského vím, že má opravdu na víc, navíc tady jsem se i docela nudil, což se mi u jeho ostatních filmů (kromě Zrcadla) nestalo. I tak je to ale dobrý film, ale od Tarkovského podle mě ten nejslabší. Tak, a teď už mi zbývá jenom Andrej Rublev a mám Tarkovského filmy zhlédnuté komplet. Silné 4* ()
Velmi pozoruhodný film, kde nejdůležitějším prvkem je obraz, scény, detaily, symbolismus, surrealismus. Působivý obraz je střídán drsnou válečnou realitou. Zoufalství, osobní pomstychtivost, zarputilost, vytrvalost, myšlení, touhy. Ivan (Nikolaj Burljajev), dítě, ale také špička v průzkumnickém oddíle Rudé armády je zvláštní osobou, kterou žene vpřed jen touha po pomstě. Jeho předčasně ukončené dětství je v příkrém rozporu dané přítomnosti a reality, kdy je naděje vystřídána zoufalstvím. Další zajímavé postavy: kapitán Cholin (Valentin Zubkov), Ivanův mentor, nadporučík Galcev (Jevgenij Žarikov), nadšený a překvapený Ivanovou udatností, dobrák Kasatonov (Stěpan Krylov), a zdravotnice Máša (Valentina Maljavina), která prožívá první erotická chvění a do které se zakoukal Galcev. Úchvatné a působivé divadlo, díky kterému jsem i přehlédnul idealizovaný heroismus sovětské mládeže. ()
Nuda k posrání #37. Viz Osvícení. 50% ()
Čistý a přímý. ()
Psychologická, vojnová dráma o osude chlapca postihnutého vojnou, ktorý sa stal rozviedčíkom. Ešte to nie je ten snový a geniálny Tarkovskij ale aj tak tu môžeme nájsť niekoľko poetických pasáží a cítiť prvky jeho fantastickej réžie. Predstaviteľ chlapca Ivana (Nikolaj Burljajev) to zahral famózne. ()
I u partyzánů je člověk člověkem - vznikají tu vztahy, city, láska, třenice, nedorozumění. Tarkovskému se podařilo zbavit partyzány heroického nádechu, Ivanovy sny se dotýkají bezpečí, mateřského citu, hrůzy, a nikoliv hrdinských činů na způsob Timura a jeho party, ale film sám zůstal na půli cesty mezi skutečností a idealizováním partyzánů a nenajdete v něm životné postavy. ()
Je to trochu nekonzistentní. Ivan nehraje až tak velkou roli, jak by se z názvu filmu čekalo, ale téměř ho dotahují dva důstojníci. Linie se zdravotní sestřičkou nemá na příběh téměř žádnou návaznost. Naštěstí finále vynahrazuje mnohé. ()
A jak vám říkají? Máša.krásné jméno... ()
Som to dopozeral a mal som dojem, že svet je naraz šedý. Americké horory sú oproti týmto záležitostiam iba oddychovky na nedeľné poobedia s vreckami popkornu a energeťákmi. Nehovorím o strachu, ale o ponurosti. A totálnej depke. ()
Už tady mám ten samý snový pocit světa pod pokličkou jako ve Stalkerovi, jakoby se děj i uprostřed jezera nebo v březovém háji odehrával v intimním prostoru s neviditelnou střechou a stěnami. Asi za to může hodně zvuk – studiové postsynchrony, všudypřítomná ukapávající, šplouchající, tekoucí voda –, ale nechci se v tom moc nimrat a připravit se o tu magii. Samozřejmě jsem si vzpomněl na Táhnoucí jeřáby… Jen mi tu ještě něco chybí do Tarkovského pozdější totální naléhavosti, možná ji rozbíjí bludná dějová linka se zdravotnicí Mášou, možná příliš přímočaré poselství. ()
Udělala jsem si radost a začala rok s tímhle skvostem. Tarkovského dílka jsou jasná poselství a obrazy, se kterými nelze vyjednávat. Jsou tak přesahující čas, že z toho až mrazí a poselstvím o tom, že věčnost opravdu není skokem do neznámé budoucnosti ()
Úchvatná kamera je to první, co vás omráčí... Dál to pokračuje nádhernou přírodou, skvělým příběhem a výborným hereckým výkonem nejen představitele Váni... Film, který osloví... ()
Režisérov prvý film, hneď pokladaný za majstrovské dielo, rozpráva pomocou príznačných snových sekvencií príbeh chlapca, ktorého zničila vojna. ()
< Ruiny, hmla, močiare a malý odvážny zved Ivan > Depresívne zobrazenie obdobia 2. svetovej vojny. Z množstva pochmúrnych obrazov videných v tejto vojnovej dráme vo mne najviac zarezonoval pohľad na zapichnuté lietadlo do zemi v blízkosti močiara zahalené do čiernych mrakov vojny. ()
První celovečerní film Andreje Tarkovského dává už od počátku najevo (sen Ivana), že budeme mít tu čest setkat se s úchvatným kamerovým ztvárněním. Když sen skončí, odehrává se v podstatě reálný příběh, který není špatný, ale pro mne nijak ohromný. Na konci filmu se však kruh uzavírá a snímek se vrací do svých snových kolejí... ()
V den mistrových narozenin byla nejlepší příležitost (mimo jiné i proto, že jinak hodný bart_ mi s tím drtil koule už dlouho), kdy se podívat na další jeho snímek a řekl jsem si, že po objevování tajemné Zóny skočím na počátek k jeho prvnímu filmařskému zářezu po vystudování školy. Už v debutu Tarkovskij drtí žánrové normy a obchází stranické příkazy s dosaženou ambicí o odlišnost a uměleckou hodnotu. Jeho znatelně čitelný rukopis jak na úrovni řemeslné, tak na úrovni myšlenkové je jasně stanoven od prvního záběru, kdy spolu všechno citelně souvisí. Hlavní témata snímku jsou jasná, ukázat na pozadí války a citelném období, v němž je člověk nejvíce manipulovatelný (tedy dětství) čtyři nejzákladnější stanovy lidského ducha založených na protikladech, tedy láska proti nenávisti a smrt proti životu. Tyto čtyři základní hodnoty prýští buď naráz, nebo nezávazně po sobě, skrz celý snímek a definují rysy, jež si myslím, že chtěl Tarkovskij svou krásnou poetikou vyjádřit a hlavně je naroubovat na dějovou poměrně plytkou premisu těžce zavánějící pýchou režimu a favoritizováním ideologických pravd, jejichž okatost a ráznost se Tarkovskij snaží mimo jiné zakrývat. Ony čtyři prvky se snaží promítnout hlavně obrazovou formou, téma lásky doprovází v nádherném březovém háji jehož krásu umocňuje černobílá estetika, díky níž do něho postavy ještě lépe zapadají a stávají se jeho přirozenou součástí. Nenávist a smrt definuje válkou zlanařená příroda, ohořelé stromy, rozbahněná půda, pochmurné bažiny, zdevastované obydlí, tudíž vše ošklivé a nepěkné. A poslední téma života je vyobrazeno v nejvíce vypovídajících surrealisticky snových sekvencích v nichž Ivan touží v návrat do bezstarostné nálady, již právě dětství má člověku primárně umožňovat. Hlavní neduhy a mouchy snímku vidím ve skladbě a návaznosti těchto čtyř prvků, Tarkovskij se totiž pod snahou ještě menší určitosti rozhodl pro roztříštěnost, jež výsledku spíše škodí, než dopomáhá. Další je určitě z důvodu stranických kontrolorů a cenzorů, jak jsem již poznamenal, děj je hodně cítit náladou režimu a oslavou jeho nezlomnosti, tato skutečnost je nejvíce viditelná v téměř závěrečné koláži zobrazující vítězství války v rytmu národní hudby a celkové nadnárodní spojitosti, atmosférická komornost snímku je tím výrazně a úplně zbytečně narušena. Tarkovského řemeslo, v němž je na první zhlédnutí znatelné několik postupů, jako láska k podhledným a nadhledným záběrům nebo vrstvenost a hloubka mizanscény (v jednom rámu je více prvků na něž se dá, a primárně musí, zaměřit), čítá vehementní zručnost a je hodné velké pozornosti. 8/10. ()
Vojna je len pre silných mužov. Teda mala by byť, a preto je vo filme dvanásťročný chlapec túžiaci byť partizánom za každú cenu a zdravotníčka Máša. Ale nie je to pohľad na vojnu očami chlapca a ani ženy, ktorej úlohu som celkom nepochopil. Akoby mi Tarkovskij takýmto zložitým spôsobom zdelil, že deti sa majú hrať a nie bojovať. Keby to tak bolo aspoň dnes, 50 rokov po vzniku filmu, ale je to ešte horšie, ako nás presviedčajú aj správy z posledných dní o detských atentátnikoch. Môj prvý Tarkovskij a iba slabé tri hviezdy, film mi akosi nič nedal a nezaujal ma po žiadnej stránke. Pár dômyselných montážnych záberov film nerobí. –––– Aj tak ujdem, keď ma nepustíte. Som sám sebe pánom. ()
detstvo a dospievanie ako metafora stratenej slobody vo vojne zvanej zivot. velmi silne obrazy (myslim ze este lepsie ako v rublevovi) a sugestivny vykon hlavneho predstavitela robia z tohto filmu skutocne vysoke umenie. osobne ma najviac dostala surrealna scena Ivanovej hry alebo neuveritelne mocny, az monumentany zaver ktory ma dojal k slzam. excelentny film. ()
Tohle uz je Tarkovskeho "pan film"... Vizualne nadherny film o tech nejsmutnejsich vecech. Predstavitel detske role Nikolaj Burljajev je bezchybny. ()