The Zero Theorem

Terry Gilliam v nejryzejší podobě. 12 opic jsem viděl, Brazil zatím ne a budu to muset napravit. Nechápu, proč je film v modré, i tady se jedná o hlubokomyslné hledání smyslu životu v papundeklové divné barevné sci-fi, ale uteklo mi to tak rychle, že jsem to ani nečekal. Malick u mě skončil, doufám, že Gilliam ještě něco natočí. (24.10.2017)

Tery zase omylem upadl nosem na kapesník s toluenem, anebo to v té smaženici nebyly Václavky. Výsledkem je další bizarní narkonosvět plný sdružených barev Benetonu, ukrutně pastelových, v němž se všichni chovají jako naprostí čuráci, vlastně pardon, chtěl jsem napsat jako VIP zákazníci nějakého mexického kartelu. A kanárkově žluté stroje přitom dělají pajtnovské „Pyp“, pokud je pracující cyklista řešící tajemství všehomíra nakrmí zkumavkou s viskózní kapalinou vhodné barvy. Kryštof sice opět Waltzuje jako o život a Dejmon předvádí snad svou dosud nejvytříbenější mimickou kreaci vítěze Světové série v pokru, ale co z toho, když je kolem nich plytké intoxikované prostředí patologické hlavy přeceňovaného narkomana. Inu, po skončení jsem velmi tápal, cítil se hrozně rozpolceně z toho, že mě ten Teryho THCsticismus filosoficky nenaplňuje, a už už jsem si začínal zahřívat lžičku, utahovat škrtidlo a pumpovat předloktí ve snaze vstřebat, co že to bylo za vyhulenou pičovinu, když tu náhle jsem naprosto prozřel. Narazil jsem zde totiž na totálně erudovaný výhnis mého úplně nejoblíbenějšího recenzenta jménem Zadek99, který mi dokonale otevřel oči. Nedivím se, slovo „teorém“ jej muselo určitě dokonale prokrvit. Milý Pedokok, jsa zajisté na úplně jiném levlu absorpce pomatených sraček, opět bez bázně a hany přichází s egem na dlani a patrně neváhal ani minutu chopit se svého přirození a příležitosti se za něj mohutně zatahat a ukázat, že právě on našel onoho pověstného Orvela v kupce Kafky! To, jak se přitom fundovaně rozzvracel o svém atopickém ekzému a realitě jeho sýra při vrstvení nemovitostí během úřednického stihomamu, mě rozřehtalo natolik, že jsem se z esoterických hlubin artového podvědomí vrátil zpátky na zem a rozhodl se, že raději fetovat nebudu. (30.08.2014)

Jiné, mezigalaktické, sci-fi, filozofické, existenční, ne/logické × dost složité, možná přítomnost psychotropních látek. Buď to bylo napsáno pod vlivem, nebo musíte být pod vlivem vy, abyste film pochopili (paralen plus asi nebyl dostačující). Každopádně, nevšední podívaná plná barevných věciček, přístrojů a lidí. Hlavní myšlenka děje se opírala o telefonát, kladívko, snahy dosáhnout rovnice 0=100%, a samozřejmě nadčasové otázky bytí a dosažení ničeho. Prostředí lehce depresivní, spolu s postavami. Herci skvělí, Christoph je prostě peckoidní, Matt a Tilda taky dobrý. Musím to ještě jednou vidět.. ..že bych zítra do Budějic na ty dvě jednání mohla taky přes kabel do počítače? No, tak NIC.. (17.05.2015)

FUTURE GATE 14.3.2015 - CITÁT - Kostel Batmana vykupitele........ Christopher Waltz je prostě borec a Terry Gilliam si ho umí před kamerou vyparádit. Myšlenka je jasná, ať je to minulost, současnost nebo budoucnost, vždy se najde nějaký člověk, který hledá smysl života. Zde je to ztíženo tím, že společnost je obklopena nekonečnou sítí reklam mobilních i nemobilních telefonů a internetu. A i když Facebook zkrachoval, je to ještě horší. CITÁT - Čekám na telefon........... Ve filmu není prostor pro nějakou akci, vše je to o prostředí, vnímání, hudbě, smyslu a dialogu. Nádherná je například scéna v moři. Celkově se mi zdála kamera nějako moc dobrá. Ty záběry mají takové zvláštní úhly a jsou zajímavé. CITÁT - Smysl života?........ Nejvíc mě rozesmála zpívající krabice od pizzy. A nejsmutnější scéna byla, když se hlavní hrdina nemohl dostat na sexuální stránku ve svém počítači. CITÁT - Jak dlouho už mluvíš jako královna Anglie?.............. Spokojenost, sranda, zamyšlení, zábava a pastva pro oči. (14.03.2015)

Další z Terryho temných pohledů do budoucnosti. Tenhle svět je chaotický, klaustrofobický, skoro až cynicky otravný svou přetechnizovanou všudypřítomností. Hlavní hrdina, zmítaný snad všemi fobiemi pramenícími z té nicoty kolem něj, má jedinou naději vymanit se díky tajemné Bainsley, jenže i lásku poznává spíše virtuální než tu pramenící z její reálné chemie. Zmatený, skoro až autistický Chris Waltz, zabydlený v tomhle filmu po celou její délku, byl zajímavou figurkou v rukou režiséra, ale zaujali mě spíše herci s menším prostorem, třeba další z chameleonských rolí Tildy Swinton nebo prodejná a záhadně zamilovaná Mélanie Thierry .. (12.08.2014)