Policajt nebo rošťák

Belmondo ve své snad nejrošťáčtější roli policejního komisaře, který v utajení jde po úplatných policajtech zapletených i do vražd. Jeho sympatická dcera Charlotte (mě tenkrát v mých patnácti více než jen sympatická ;-) mu zdatně sekundovala při vyšetřování, ale i při jeho záletech . „Ale když to uvážím, myslím že není úplně nutné říkat mamince o madam Edmonde Puqet-Rostand...“ A samozřejmě, jak už jsme u Belmondových filmů zvyklí, výborná hudba, která naprosto přesně dokresluje sice rošťáckou, ale přesto i napínavou atmosféru filmu . (30.12.2012)

,,Doufám, že jste se příliš nenudili." Přiznávám, že nudil. Je to zvláštní, nejednou si u vybraných filmů stěžuju na delší rozjezd a trvá mi, než se začnu bavit či sledovat se zájmem. U Lautnerových filmů s Belmondem (už jsem viděl v minulosti s prakticky stejným výsledkem Profesionála) to budu mít zřemě obráceně. Velice se mi líbila cca první půlhodina, která plynula ve svižné atmosféře, k tomu s úžasnou stylovou hubou, Belmondo se svým extraordinérním auťákem, podnikající svérázné rošťárny směrem ke svým protivníkům, mne nesmírně bavil. Vypadalo to, že zůstanu na jedné vlně s tvůrci až do konce. Jenže pak se více rozjel souvislý kriminální příběh, který mne už ničím moc neupoutal, zábavy ubylo, i ten Belmondo mne začínal chvílemi nechávat úplně chladným a poslední půlhodinu jsem pro změnu už jen vyčkával konce. Jelikož Policajta-rošťáka vidím poprvé až dnes, nedokážu si ho pojit na rozdíl od jiných spolukomentujících s nostalgií. Líbilo se mi ještě zakončení s dcerou (byť zpracování rodinné linky mi po většinu času připadalo jako povrchní okrasa) a závěrečný vtípek s deštníkem, ale celkově se z této klasiky vyklubala průměrná krimi komedie, kterou opakovaně vidět asi nemusím a na které se co do zábavy už podepsal čas. Přijde mi, že 16 let před tím zvládl Lautner v Povedených strejcích kombinaci komedie, krimi, akce i rodinného příběhu daleko lépe. 60% (10.06.2020)

Při vší úctě k delonkám belmondovky - tak si dovoluji lehce zlidovělým výraivem zlidšťovat základní typy moderního, dnes již klasického francouzského kriminálního filmu - ještě o hlavu přečnívají vysoký Delonův standard. Oproti poněkud strnulé "mušketýrské" póze Černého Tulipána vynikají Belmondovy postavy živelným rošťáctvím, jiskrným plebejstvím a naopak si v ničem nezadají s chladností věcně a přesně rozvažujícího a hloubajícího Delonova intelektu. I vztah k ženám - jakkoliv na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století stejně patriarchálně založený - je u Belmonda lidštější právě o ono božím rozpustilým rošťáctvím proteplené vnímání ženských půvabů. Ženské hrdinky v belmondovských detektivkách - nezřídka komediálně až veseloherně laděných - si nepřipadají ztísněné. Naopak dvorně dvořácká (gentlemanská) uctivost odlehčená belmondovskou veselostí a často i sebeironií vede k tomu, že si tyto ženské hrdinky v jasně patriarchálně vymezených vztazích připadají sučasně svobodné i volné a bezpečné, opěvované, naplněné. V středomořské Nice-Nizze se odehrávající POLICAJT nečiní z tohoto krásného pravidla výjimku - naopak patří k nejzdařilejším dílům pomyslného belmondovského žánru. Romantická tendence, založená na obligátním vítězství jasně vymezeného, takřka "bílého" dobra nad démonicky založeným téměř "černočerným" zlem (v režijním výkladu však pestrost a rozmanitost jihofrancouzského organizovaného zločinu rozhodně není potlačena, spíše lze mluvit o jejím plně realistickém postižení), nepůsobí v tomto případě strnule a nepřesvědčivě. Naopak - stává se účinným katalyzátorem veseloherních a komediálních prvků. Vedle Lautnerovy režie tu stejně spolupůsobí výborný Audiardův a Hermanův scénář právě tak jako až "očkovitá" (v detailech vynikající) kamera Henri Decaë, která účinně spoluprohlubuje zdánlivě zanedbatelný realistický rozměr této nadčasové, vtipem i humorným veselím přetékající francouzské komediální klasické detektivky. (08.04.2008)

Určitě jsem tuhle klasiku s Belmondem viděl již jako malý capart (dost scén se mi druhém zhlédnutí vybavilo), ale připomenutí po letech rozhodně bodlo, to ne že ne. Policajt nebo rošťák patří zajisté k tomu kvalitnějšímu z repertoáru J-PB, nabídne překvapivě zajímavou zápletku, která zejména stojí na umění tohoto legendárního francouzského herce, který se snad pro situační komedii narodil. Potrhání bránice se dostaví, s tím počítejte, to podání těch vtipů i po letech nemá absolutně žádnou chybičku. Ten mimořádný drajv tomu samozřejmě přidává český dabing, podle mě samotný film povyšuje na vyšší úroveň.........i já coby člen mladší generace se zabavím tímto 40! let starým snímkem, a to je už co říct. Jak jsem již zmiňoval, tak zápletka na poměry promyšlená, na druhou stranu se sem tam dostaví menší vady na kráse ve scénáři, ale to se filmu dá jednoduše odpustit. Za mě naprosto zasloužených 78 % (10.02.2020)

V motelu je zavražděn komisař místní kriminálky, ale vše je naaranžováno jako nehoda na silnici. Proto přijíždí do přímořského letoviska divizní komisař, aby vše vyřešil, přičemž se zamiluje a navíc musí vychovávat nezvedenou dospívající dceru. Nejen pohodová atmosféra, ale i sympatický charakter hlavního hrdiny, spíše klukovsky rozverný, nad věcí, který však dokáže v těžké situaci zvážnět. A navíc zde hraje moje oblíbenkyně Marie Laforet. (16.03.2012)