U konce s dechem

Kdybych byl filmovým režisérem, tak bych chtěl, aby můj debut vypadal přesně takhle. Levná, černobílá, novátorská gangsterka, která z hlavního představitele udělá světoznámou hvězdu. (11.12.2012)

Někde jsem se dozvěděl, že "U konce s dechem" znamená pro film tolik co "Svěcení jara" pro hudbu 2O. století a "Odysseus" pro moderní prózu. Stravinskij mi k srdci nepřirostl, "Odyssea" jsem nedočetl (na rozdíl od Katherine Mansfield, jejíž údajný výrok "Tak tohle je budoucnost, a já jsem ráda, že mám tuberkulózu" mi zní důvěryhodně) a ani po letech jsem nepřišel na chuť obsahově nicotnému příběhu, Godardem upravenému na způsob rtuťovitých hrátek s americkou kinematografií, romantismem a současným stavem světa. Nesedí mi postmoderní meta-mánie, umělá režie nerežie, provokace pro provokaci, málo sympatický ústřední dareba, bezbřehé žvanění, dobový jazz... Pauline Kael kdysi upozornila na to, že s hlavní dvojicí se divák nemá ztotožnit, nebo ji dokonce obdivovat - vždyť ji režisér představuje jako navenek přitažlivé, leč uvnitř prázdné mravní idioty, nové pokolení, jež bylo zrozeno v chaosu, přijímá jej jako přirozený stav a nikterak se nestará ani o něj, ani o cokoli jiného. Tito noví narcisové se nebouří proti společnosti, nemají žádnou ideologii, nejsou ani rebely bez příčiny - nestojí jim za to věnovat pozornost něčemu, co se jim nelíbí nebo co je nebaví. Neexistuje nic, co by opravdu chtěli dělat, a také nic, co by neudělali. Jejich zábavný individualismus je nejen reakcí na konformitu masové společnosti, ale - běda ! - novou konformitou. Při četbě přes padesát let staré eseje slavné kritičky jsem chvílemi cítil jistotu, že je řeč o nezanedbatelné části dnešního českého dorostu. Ne že by mě tento dojem pohnul k tomu, abych měl film raději. (28.10.2014)

Inventor odvrátenej strany filmového umenia, v tomto prípade asi ešte myslel aj na divákov, minimalizmus s maximálnym zásahom pre tých, ktorý vedia zatvoriť na chvíľu oči, aby po ich otvorení, objavovali; noc v hotelovej izbe, jeden z najúchvatnejšich filmových rozhovorov a vzťah milencov v kocke. (14.01.2015)

Mělo by být poznamenáno, že já kurva nenávidim filmy, takže je možný, že ty tenhle film budeš milovat. Taky je možný, že nejsem tak chytrej, abych pochopil veškerý jemný nuance a tak. Jak ale úžasný by bylo, kdyby všichni lidi v tomhle filmu byli nahrazený kozama a dostali by e-cigára? Prakticky by to byly kozy s fedorama, koukajicí na pin-upy jinejch koz a hulili by 24/7. (06.12.2015)

Můj zážitek z tohoto filmu notně poznamenal fakt, že jsem měl k dispozici pouze verzi v českém znění, tj. sedmdesátiletého Krampola dabujícího asi pětadvacetiletého Belmonda. Peklo. Obecně mne ale film zaskočil svou neakčností, čekal jsem větší útěk před zákonem, ale Belmondo v podstatě jen leží u své americké kamarádky a každé dvě tři minuty se jí zeptá, zda by se s ním nevyspala, případně ji informuje, že by se s ní rád vyspal (ještě jednou připomínám toho Krampola, no, zážitek!). Dal jsem jen dvě hvězdy, ale přiznávám, že se mi film dostal pod kůži a podívám se na něj někdy znovu (v původním znění!). (24.08.2017)

Film, který stojí na šarmu J. P. Bemonda. Bez něj by nebyl ani z poloviny tak dobrý. LFŠ2019 (28.07.2019)

Jeden z revolučných filmov tzv. novej vlny, ktorý zmenil kinematografiu. Bohužiaľ dnes už máločím prekvapí. (15.05.2021)

Rozhodně je to zajímavě zpracovanej film, ale mě nijak nezaujal. Ne, že bych se úplně nudil, ale zase jsem do toho nebyl nijak zapálený. 6/10 (29.05.2021)

Myslím, že u tohoto filmu a u francouzské nové vlny celkově by se dalo říct, že se točily filmy před ní a po ní. Jelikož francouzská nová vlna měla na budoucí filmy opravdu veliký vliv. Sám se přiznám, že jsem viděl pouze dva novovlnné filmy: U konce s dechem a Banda pro sebe, ale už jenom z těchto dvou filmů je vidět značný rozdíl, od klasických hollywoodských filmů zlatého věku. Jsou daleko více experimentální, začalo se experimentovat se střihem, kamera je víc dokumentaristická, filmy jsou vcelku nedějové a totéž by se dalo shrnout i o tomto snímku. Řekl bych, že ovlivnil řadu filmařů, jak z pozdějších let, tak ze současnosti. Jinak, i když byl film vcelku o ničem, tak musím vyzdvihnout výkon Jeana Paula Belmonda, který si roli opravdu užívá. A i když ho mám nejraději ve filmu Profesionál, tak zde předvedl opravdu výborný výkon anti-hrdiny, po kterém jde sice policie, ale i tak s ním divák sympatizuje. Dále bych zmínil dialogy, které sice byly improvizované, ale i tak neztrácely šarm. Za mě dobré **** (29.05.2022)

Pane bože...! Prý "legendární dílo francouzské kinematografie"! A přitom taková blbost! Režisér musel být na drogách... Nekonečné žvanění o ničem, amatérská kamera, do toho brnká otravná, uspávající jazzová hudba, postavy jednají úplně jako prdlé (Příklad: Sebergová sdělí Belmondovi, že ho práskla policii, ale ten dělá jako nic a vedou spolu filozofickou debatu, kdo koho miluje.) Celé to působí jako dílko študenta filmové školy, co potřeboval dostat zápočet. (15.07.2022)

A já stará naivka si celou dobu myslel, že Chytilová je originál... (18.09.2022)

Bohužiaľ toto ma neočarilo. Nemalo to nič do seba, celý film počúvať len citáty a myšlienky, ktoré nikam nevedú, nezachránil to ani oplzlý Belmondo. (30.09.2022)

Neškodí občas mrknout na opěvovanou klasiku, byť to nemusí dopadnout dobře, jako u mně. Hlavní hrdina je nesympatický nafoukanec a jeho děvče pipina na druhou. Ze zajímavostí plyne mnoho zajímavostí, ale mě tohle vůbec neoslovilo. Koukám, Belmondo v roce 1960 natočil 7 filmů. Ale nebyl z toho u konce dechem .... . (17.08.2023)

Plus za kameru a zajímavý střih, a také za úsměv Jean Sebergové. Ovšem jinak zklamání. Od filmu označovaného za ikonu Nové vlny jsem čekal výrazně víc. Ačkoliv je snímek deklarovaný jako krimi, tak příslušná část by se dala shrnout asi v pěti až deseti minutách. Zbytek je v podstatě o tom, jak Bebé buďto chodí ulicemi anebo se snaží, aby mu Jean Sebergová dala, a to navíc zbytečně přímočaře. Belmondo se sám vyjadřoval, že Godard jako režisér pro ně prakticky neměl připravený scénář a natáčení tak bylo převážně improvizované. Po přečtení jsem nevěřil, po shlédnutí už věřím. Godard bývá nezřídka přirovnáván k Buñuelovi - jakkoliv tvorbu druhého jmenovaného mírně řečeno nemám v oblibě, uznávám, že jeho filmy určitou symboliku a divák ví, co se mu autor snaží říct. Zde to však neplatí - opravdu nevím, co se tímto snažil říct Godard a ve světle citovaného Belmondova tvrzení myslím, že to neví ani režisér sám. A troufám si říct, že gloriola filmu vzešla z toho, že než aby pseudointelektuální Francouzi nemuseli přiznat, že film nepochopili, tak raději chválili a tleskali. Přínosem tak alespoň budiž, že se díky tomuhle snímku Belmondo stal hvězdou a můžeme ho pořádně ocenit v lepších kouscích (08.10.2023)

Občan Kane je asi lepším debutem, ale určitě ne více důležitým. Kéžby byli všichni filmaři ve své infantilnosti tak okouzlující, jako JLG. (12.02.2024)