Líbánky

Myslím, že spravodlivosť pre niektorých ľudí proste neexistuje. Mal by Aleš pocit zadosťučinenia, keby zničil Radimovo manželstvo? Podarilo sa mu to? Alebo Tereza uverila svojmu novomanželovi? Myslím, že očakával od ženy pochopenie, preto šiel za ňou a vyrozprával jej svoj príbeh. Poznám ľudí Radimovho razenia a poznám aj takých, ako Aleš. Ak sa takíto dvaja stretnú, je to vždy nerovný boj a naozaj len veľmi ťažko možno očakávať, že nájdu jeden pre druhého pochopenie. Snáď len vo chvíli, keď sa Radim díval na svojho syna, ktorý bol tak podobný povahou šikanovanému chlapcovi, snáď vtedy pochopil.... (13.04.2014)

Film vyloženě pro ženské. Pustil jsem si ho při jiné činnosti snad třikrát, ale dívat se na okoukané ksichty, tutam prošpikované méně známými je pro mě nuda. Proč nuda? Stále se opakují v mimice, gestech. A cože si tak pozoruhodného povídaj? Nic co by člověk nezažil, či neměl ozkoušeno. Spíše mě zaujalo, jak se tak koukám na to co ti dva tvůrci už vytvořili, tak že je to stále baví, a nepolevují, ba spíše naopak... Unudit nás k smrti - to je jejich cíl?! Ale v čem se režisér zlepšil, tak určitě po výtvarné stránce, v umění tajmingu, taktéž mu jde skladba scén lépe, než v jeho dřívějších filmech. To ano, to je neoddiskuvovatelné, ale myslím si, že je to málo. Kolik ale jen času stojí příprava filmu, od námětu, přes scenář, až po realizaci, to vše si uvědomuji, a obdivuji v tomhle týmu, o to víc mě ale mrzí, že jejich filmy nemají takový divácký zájem, jako třeba filmy Troškovi. Ale možná to stačí k tomu, aby pracovali naplno dál. U Petra Jarchovského ale obdiv i za to, že vedle své slušné psavosti, tak je i vedoucím katedry scenáristiky a dramaturgie, což mu uřízne taky dost času. Sice se mi v podstatě jejich filmy nelíbí, ale mají své fandy, tak proč b nedělali dál, když je dneska tolik televizních kanálů, a ty je třeba krmit nejen seriály, a oslavnými dokumenty, ale i hranou tvorbou. (01.11.2020)

,,JE DIVNEJ. NIKDO HO NEZVAL A MÁM Z NĚJ NEPŘÍJEMNEJ POCIT…“ /// Když za váma přijde parchant, že mu ubližijou… pochválíte ho a zdáte mu rychlokurs musada. Když to nepobere, seberete se a jdete to řešit. Ovšem když jste sami tak nějak v píči, tak mu pístzíte tuhle Hřebejkovu píčovinu. Von při ní buď chcípne nudou (a máte po starostech) nebo vás pošle do prdele (v tom případě máte vyhráno, páč se zocelil a můžete navázat rychlokurzem musada…). Nechci snižovat lidskost tématu. Jenomže TOHLE se dneska točí jinak! Jinak! Kurva JINAK! Tohle je totálka naprosto mimo mísu. A kdyby tam nedali tu nesmyslnou svatbu, tak za 20 minut není vo čem vyprávět! Že je švára na sračky (na plech)? Že to ségru sere? Svatební sex? Tolik vaty, že by s ní utěsnili barák v Přednádražní ulici! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na intru jsem byl pěkná svině. 2.) Na svatbu mi přišel Honza Benda. (Cože? Ta buzna?) /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (14.02.2014)

Kdejaký díl Nevinných lží nebo Soukromých pastí (jakkoliv k těm seriálům mám výhrady) by tenhle film strčil do kapsy, a to s televizní produkcí a poloviční stopáží. Neuvěřitelná sbírka vymyšlených a z prstu vycucaných postav (možná běhají někde mezi inťošema v Praze, ale kdo z vás ostatních se s podobnou sbírkou ichtylů v životě setkal?), které řeší z prstu vycucané problémy. Celé je to ale obrazově laděné do Hřebejkem jemu oblíbených režisérských vzorů, aby to vypadalo jako umění, opět jsou zde sáhodlouhé dialogy o ničem, hysterické Geislerové scény, všechny na jedno brdo ve všech jejích filmech, závěr, který nic nevyřeší, nic neřekne, nijak nevede k nějaké katarzi, a celé je to tak nějak divně ještě navíc teploušsky laděné, jako bych se díval na Troškovy obnažené chlapce v Kameňácích nebo Sluncích, senech. Kamera je slušná, až kýčovitá, sem tam ujde hudba, ale víc kladů na tom fakt nevidím. Mimochodem to vypadá, že si štáb a herci jen udělali pěknou dovolenou - na které svatbě se hraje fotbal či plave v rybníku? Jak jste v kvádru, chce to jinačí logistiku. Svatební noc ve srubu? Kluk jde bez problémů k cizímu chlapovi do bytu? Dialogy šustí inťošskou zaprděnou kavárnou pražských Dejvic a Břevnova, takhle normální lidé skutečně nemluví. A zas ty monology, ach ty vševysvětlující a sáhodlouhé - a hlavně nefilmové, spíše rozhlasové - monology! Logika má také díry, inu, a průjezd kolony aut krásami české země si nezavdá s kdejakou kýčovitou reklamou. (07.01.2015)

Nejméně přesvědčivý snímek z Hřebejkovy volné trilogie selhává ve snaze vytvořit až bergmanovsky oproštěné drama odehrávající se v sevřeném čase a prostoru. O to víc zde totiž vynikla Jarchovského inklinace k přepjaté umělé konstrukci, která byla alespoň v Nevinnosti omluvena žánrovou hrou a skrytou machinací s hlavní postavou. Líbánky jsou naopak přímočarým psychologickým dramatem, které se příliš brzy zbavuje tajemství a opět křečovitě přibližuje motivaci či minulost postavy skrze dlouhý monolog zde navíc utopený v literárních exhibicích a v přílišně divadelní deklamaci Jiřího Černého. Z vrcholu filmu se tak stává jeho nejslabší bod, který zpětně oslabuje celek - kdyby scénář tolik prostoru nevěnoval podrobnému a polopatistickému vykreslování toho, CO se přesně stalo/mohlo stát a místo toho věnoval více prostoru otázce, JAK se ono podepisuje na důvěře a ještě neusazeném vztahu ústřední dvojice, film by fungoval mnohem lépe. Hřebejkova režie naopak zachraňuje, co se dá. Jen díky ní film neustále upoutává pozornost a dokáže občas zakrýt i pocit, že snaha o českou odpověď na šokující skandinávská dramata je až nepřirozeně přepjatá. Líbánky jsou totiž výborným konglomerátem obratné mizanscény (práce s desítkami herců, přehledný pohyb v prostoru statku), atmosferické kamery a mistrovského střihu matadora Aloise Fišárka. Scény svatební veselice tím získávají až impresivní charakter v propojování různorodých nálad a chatrná kostra scénáře tak hlavně v první polovině snímku není tolik v popředí. (30.06.2013)