Líbánky

O filmu jsem kromě doporučení od Netflixu nevěděl nic - a po shlédnutí musím říct, že z tématu mi spadla čelist. Ať už v rámci českého, nebo i světového (!) filmu. Úroveň zpracování za tématem bohužel pokulhává, ale pořád velmi slušné minimálně tři hvězdy. Je velmi dobře, že takovej film vzniknul, nota bene v Česku, kde jsem nic podobnýho neviděl (vzdáleně se mi vybavuje Venkovský učitel Bohdana Slámy.) (11.01.2022)

Poslední dobou se mi zdá, že buďto hluchnu nebo někteří naši herci z té mladší generace začali kašlat na to, zda se umí vyjadřovat nebo zda jim divák vůbec rozumí. V Nevinnosti jsem měla velký problém porozumět Ondřeji Vetchému a tomuto herci už od té doby nerozumím vůbec. Slova přímo drtí mezi ústy. V Líbánkách pomalu nerozumím nikomu a musela jsem si tento film pustit s titulky pro neslyšící, ačkoliv slyším. Tohle není ale jen problém českých herců, i slovenských herců, kteří hrají v českých filmech. Líbánky nebyly taková pecka jako Nevinnost, to určitě ne, ale co bych vyzdvihla je velmi dobře zahraná postava "Bendy" Jiřím Černým. A ještě k tomu má ten člověk úplně stejné pohyby a gesta jako Karel Roden. Lidi jsou si vážně podobní. (14.02.2014)

Osvědčená dvojice Jarchovský-Hřebejk je znovu na scéně a já si pochutnal. Žádné přeslazené svatební dortíčky ale nečekejte. Oba za sebou mají menší i větší životní karamboly, teď si řekli své ano a věří v lepší příští. A my doufáme, že Hřebejk i napříště zamíří do vod psychologického dramatu. Protože tam mi sedí nejvíc. Svatební pohodu totiž naruší podivínský homosexuální optik, který tvrdí, že je ženichův dávný přítel. Vetře se i na venkovský statek, kde jeho přiblbý výraz a hrátky s dětmi vystřídají filosofické rozpravy, podivné narážky i svatební dar. Na posvatební nepopsaný papír se tak začne nepěkně vyrývat dávná minulost. Škoda, že jsou tvůrci tolik popisní a doslovní. Že se inspirují u severské kinematografie, mi nevadí. Ostatně, který náš tvůrce se toliko dokáže přiblížit zručně uchopeným látkám evropského formátu? A vést herce tak umně, že neklesnou v křečovité pitvoření? Nebo předložit momenty, za které se divák v kině nemusí stydět? Z Hřebejka a jeho herců čiší přirozenost, drama o morálním selhání má hned několik vrcholů a dokazuje, že produktivní duo má k dnešní společnosti pořád co říct. Jejich obnažování rodinných tajemství v duchu skandinávské tradice mi dokonale sedlo. K hlavní dějové linii navíc drobnými detaily přibalují také motivy, které ilustrují život v už „zaběhlém“ manželství. O fotogenické kameře a citlivé hudbě se dlouze vyjadřovat nechci, pánové Štrba a Březina znovu odvedli pořádný kus práce. Velmi potěší i herci. Aňa Geislerová a Stanislav Majer jsou výborní, vetřelec Jiřího Černého plný květnatých obratů je citlivý, patetický i hysterický. Snadné to rozhodně neměl, nicméně jeho projev je až příliš divadelní. Ale to je jen nepatrná kaňka. 75% (10.03.2014)

Po prasárně s názvem Svatá Čtveřice přišly Líbánky. Už z prvních záběrů je zřejmé, že se bude jednat o mnohem lepší snímek. Jarchovský s Hřebejkem se vytasili se zajímavým příběhem a i jeho skladba je dlouho na české poměry pěkně mysteriózně vystavěná. Herci jsou vesměs neznámí a tudíž ve svých rolích přesní. Jarchovský si navíc většinou odpustil na rozdíl od Medvídka hlášky, které z postav čouhají. S blížícím se koncem Líbánky utahují šrouby a dostavuje se pocit že tady to neskončí pro někoho dobře. Nebudu prozrazovat jak tohle celé dopadne. První polovina je zbytečně dlouhá a závěr není zase až tolik úderný jak by mohl být. Tyto dvě věci srazí výsledné hodnocení na 60%. (19.05.2018)

Nejméně přesvědčivý snímek z Hřebejkovy volné trilogie selhává ve snaze vytvořit až bergmanovsky oproštěné drama odehrávající se v sevřeném čase a prostoru. O to víc zde totiž vynikla Jarchovského inklinace k přepjaté umělé konstrukci, která byla alespoň v Nevinnosti omluvena žánrovou hrou a skrytou machinací s hlavní postavou. Líbánky jsou naopak přímočarým psychologickým dramatem, které se příliš brzy zbavuje tajemství a opět křečovitě přibližuje motivaci či minulost postavy skrze dlouhý monolog zde navíc utopený v literárních exhibicích a v přílišně divadelní deklamaci Jiřího Černého. Z vrcholu filmu se tak stává jeho nejslabší bod, který zpětně oslabuje celek - kdyby scénář tolik prostoru nevěnoval podrobnému a polopatistickému vykreslování toho, CO se přesně stalo/mohlo stát a místo toho věnoval více prostoru otázce, JAK se ono podepisuje na důvěře a ještě neusazeném vztahu ústřední dvojice, film by fungoval mnohem lépe. Hřebejkova režie naopak zachraňuje, co se dá. Jen díky ní film neustále upoutává pozornost a dokáže občas zakrýt i pocit, že snaha o českou odpověď na šokující skandinávská dramata je až nepřirozeně přepjatá. Líbánky jsou totiž výborným konglomerátem obratné mizanscény (práce s desítkami herců, přehledný pohyb v prostoru statku), atmosferické kamery a mistrovského střihu matadora Aloise Fišárka. Scény svatební veselice tím získávají až impresivní charakter v propojování různorodých nálad a chatrná kostra scénáře tak hlavně v první polovině snímku není tolik v popředí. (30.06.2013)