Rána deštníkem

Výborný Pierre Richard opět vyvolává zmatek všude, kde se objeví. Tentokráte jako druhořadý herec, jehož největším úspěchem byl reklamní spot na žrádlo pro psy. Když se od svého agenta doslechne o konkurzu na velkou filmovou roli vraha, neváhá ani chvíli o tom, že právě on je ideálním představitelem. Ve zmatku si však poplete sídlo filmového producenta s kanceláří mafiánského hlavouna... Už od dětství je to jedna z mojich nej Richardovek, samozřejmě podpořeno dobovým kinodabingem, který také naštěstí vlastním. Ta hrůza co vyšla na originálním dvd, se nedá poslouchat. Vladimir Cosma opět složil skvělou hudbu. Gérard Oury holt ty komedie uměl! "Vždyt to bylo jenom jednou, přece nemáš žádnej důkaz. Mám živej důkaz, tvůj nos, pusa, výraz, chování i to lhaní....Vždyt ještě nemluví...Ty taky nemusíš promluvit, a lžeš!" (03.12.2023)

Rozevláté blonďaté vlasy, vysoký čelo, upřimný pohled modrých očí a hlavně bezstarostný, klukovský a spontální smích jsou hlavní zbraně Pierra Richarda, kterak dostat do divákova srdce pohodu a vyčarovat i v chmurné tváři úsměv. V tomto filmu Pierre používá ještě jednu zbraň, deštník a rány které s nima rozdává jsou napuštěné zřeštěným humorem, plných inteligentních odkazů na různé filmy či němé grotesky. Ve spoustě zábavných scén, kolikrát založené na neuvěřitelné pohybové chaotičnosti Pierra Richarda mě zůstane uložena v srdci, taková nenápadná scénka, jak Pierre Richard stojí v obleku v bazénu a začne se se strašně smát, něco tak upřimného jsem ve filmu dlouho neviděl. Skoro se mě z toho chtělo plakat štěstím- fakt. Pierre Richardovi, klaunovi s černým kulichem, fialovýma kalhotama a autem co se zmačknutím jednoho knoflíku a jedné páky promění v postel, aby se mohl hned milovat se spolujezdkyní, / zejtra jedu se svým vehiklem do autoservisu / stačí jeden deštník, aby dodal jeden z nejluxusnějších pocitů na světě - dobrou náladu. (08.09.2007)

I když má film s prvním dabingem hned o několik tříd vyšší úroveň (naopak druhej ho vyloženě kazí), přesto nemůžu hodnotit výše. První půlka je sice perfektní - zápletka, zpracování, hudba i humor, ovšem právě on je v druhý části až nepřirozeně ztřeštěnej a celkově dost upadá - vrah letící po nárazu autem na strom, nebo Richard na palmě a k tomu přibývá navíc i nelogičností, např. není jasný, jak se o sobě dozví Moskovitz a Don Barberini, když běží společně na letišti. Skoro mi připadá, jakoby si tvůrci v závěru nevěděli rady, jaký vhodný skeče použít, aby dílo vygradovali. Začátek do poloviny skvělej, poslední tři čtvrtě hodina bídná. 60% (21.02.2017)

"Ty vůbec nemusíš mluvit a přitom lžeš." Rána deštníkem je jednou z mých nostalgických klasik, na který nedám dopustit, takže asi tolik k mý objektivitě. Já se totiž vždycky dokážu skvěle bavit při eskapádách nenapravitelnýho proutníka Grégoira. Navíc musím litovat nájemnýho vraha se škaredým ksichtem Moskovitze. Ten byl tak nádherně zlej, že bych se s ním nechtěl potkat ani v poledne na přeplněným Václaváku a přitom byl naprosto bezbrannej před náhodnými útoky Grégoira. Samozřejmě mě bavily i šmírující dopravačky, plazení pod kobercem a hlavně parťák Oto, když dělal svou poslední velrybu. Na takovou dokonalost se prostě nezapomíná. (05.09.2021)

Název tohoto filmu měl být nejspíše "Přešlap". Zřejmě nejslabší z komedií s Pierrem Richardem, který tu neskutečně přehrává. Nebo je jen ten scénář napsaný tak blbě a ve své podstatě postrádá vše podstatné. Neustále jsem si připadal nesvůj, jak tam Pierre ze sebe dělal nazdařbůh pitomce. Znám několik daleko zábavnějších a méně trapných alternativ. 35% (24.04.2019)