Tajný policista

Francouzský komediální film, jenž se projevil jako parodie na špionážní filmy. Hlavní postava agent francouzské tajné služby Francis Lagneau (L. Ventura) dostal za úkol sledovat dědictví obchodníka se zbraněmi, neboť se francouzská vláda obávala, aby nepadlo do nesprávných rukou. Venturův nadřízený N. Roquevert, fyzicky výrazný francouzský herec s očima neobyčejně blízko u sebe, pravidelně uděloval Lagneauovi pokyny, jak má postupovat. V okolí vdovy Amaranthy (M. Darc) po zámožném nebožtíkovi se začnou pohybovat příslušníci zahraničních tajných služeb s podobným záměrem jako Ventura, klamně se vydávající za pozůstalé. V průběhu filmu mezi nimi dochází k pokusům o odstranění konkurentů, různě vyhroceným šarvátkám, jež v závěru vyústí do groteskní rvačky. Potíž v tomto snímku, u něhož jsem zaznamenal, že se z neznámých důvodů označuje jako kultovní, je její těžko uvěřitelný děj, nesmyslné chování herců a absence dramatičnosti a zábavnosti. Ve snímku G. Lautnera se sice objevují místy scény, které diváka jaksi probudí z dřímoty, avšak celkově ho hodnotím jako slabý. Nemohu ani říci, že by panu Venturovi tento film sedl, neboť sblížení s mladou vdovou a s tím spojená jakási romantická poloha, není zrovna jeho silná stránka a působil v ní křečovitě. Taktéž chování M. Darc mi nepřišlo adekvátní k její situaci. S mírným přemáháním hodnotím Les Barbouzes jako průměrný, ovšem s vědomím, že se jedná pravděpodobně nejslabší film s L. Venturou, jež jsem dosud viděl. (23.09.2022)

Hodně bláznivá komedie, kterou si musel užívat zejména Lino Ventura, jako jediná postava, která na vývoji zápletky vydělává. Navíc sbalí Mireille Darc, tehdy ještě pěkně svůdnou. Film v českém znění kazí částečně překrývací dabing s minimem českým dabérů, celý začátek filmu obstará sám Bedřich Šetena. Velkou roli dostal i Bernard Blier, poněkud otravné je kočkování agentů "nepřátelských" mocností, hlavně toho Sověta. (15.06.2014)

Film je narvanej ironickejma kecama, jak csfd filmovejma komentářema. Komediálnímu blázinci v podání špionů a kontrašpionů vévodí charismatický Lino Ventura a překrásná Mireille Darc, opravdu chápu pana Delona, že týhle ženský podlehnul. Zábava ze starých dobrých časů založená na dialozích a absurdních scénách umí dokáže i po padesáti letech rozesmát, lepší vizitku už mít komedie prostě nemůže. (26.12.2013)

Královsky jsem se bavil ve filmu plném tajných (mnohdy i supertajných a nejtajnějších) agentů, snažících se dostat plány na nejrůznější atomové zbraně. A protože obchodník se zbraněmi je již po smrti, je potřeba přesvědčit vdovu, aby všechny materiály předala francouzské tajné službě. Jenže o materiály mají pochopitelně zájem i agenti z ostatních zemí... (31.05.2009)

Snad v žádné jiné šedesátkové komedii kromě Kubrickova Dr. Divnolásky jsem neviděl tak osobitou černobílou kameru, jako ve dvou filmech Georgese Lautnera (tím předchozím jsou Povedení strejcové). Řada invenčních záběrů, mezi nimiž dojde i na hru se zrcadlovými obrazy nebo zakompovanou fotomontáž (např. během představování jednoho z agentů), povyšuje tuto špionážní komedii na ojedinělý zážitek... prakticky už od první vlakové scény a záhy velmi hravých úvodních titulek. Vizuál zachraňuje dojem i v případě několika slabších míst, jež většinou probíhají za přítomnosti neskutečně otravné postavy ruského špiona v podání jako vždy přehrávajícího Francise Blanche. Blanchovo výstředně expresivní herectví mě tradičně iritovalo, naproti tomu Lino Ventura dokázal ztvárnit komickou postavu obdivuhodným civilním způsobem. Ventura překvapuje opět odlišnou hereckou polohou, než jsme zvyklí, a ukazuje, že mu není cizí ani suchý konverzační humor, postavený zde na sérii ironických dialogů se starým společníkem (v úvodě v restauraci s Noëlem Roquevertem), ostatními špiony (s Bernardem Blierem byl už Lino sehraný díky Povedeným strejcům) či krásnou slečnou ze zámku (Mireille Darc), doplňuje ho pravidelně o své vtipné pohledy a s neskutečným nadhledem si ještě vedle toho vychutnává i groteskně akční scény, v níž poráží všechny ty Japonce a jiné nepřátelské agenty. V tomto směru jde navíc o zdařilou parodii na akční filmy o nezničitelných hrdinech, velmi pěkně s ironií vypointovanou v závěrečném kongresu voušáčů. K nezapomenutelným gagům patří i počínání agentů, když po příchodu do svých bytů musí čelit nebezpečným nástrahám. Méně Blanche a více nůžek během závěrečného střihu, zbyla by z Tajného policisty špičková komedie. I v tomto případě do jisté míry zbyla, akorát bez páté hvězdičky z mé strany. 75% (07.11.2020)