Le Ruffian
Le Ruffian
The Ruffian
Drsný chlapík
Režie:
José GiovanniScénář:
José GiovanniKamera:
Jean-Paul SchwartzHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Lino Ventura, Bernard Giraudeau, Claudia Cardinale, August Schellenberg, Pierre Frag, Béatrix Van Til, James Ernest Davis, Danyl Wahayenni-Martin (více)Obsahy(1)
Ve filmu Drsný chlapík představuje Ventura dobrodruha, automobilového závodníka, zlatokopa, ale především muže, který nikdy nezapomněl na svého přítele. Především pro něj chce vyzdvihnout zlatý poklad zpod kanadských vodopádů, který tam musel utopit, aby si zachránil holý život. Gérard je totiž po nehodě na invalidním vozíku a na nákladnou operaci, která by mu mohla pomoci, nemá dostatek peněz. Aldo navštíví Gérarda a svou dávnou lásku Eleonoru a začíná připravovat výpravu do Skalistých hor. Neví, že celou přípravu sledují indiáni, kterým Aldo i s pokladem tehdy utekl. (Česká televize)
(více)Recenze (65)
Škoda, že film nebyl trochu o nečem jiném. Jako laskavé drama o dvou přátelích, by obstál. Ta čásť kdy se Aldo s Gerardem po čase setkají a divákovi se mimo to promítají různé momenty z dávných dob, je moc milá. Ovšem ta poslední půlhodinka kdy vyrazí na výpravu, už je prostě jenom naivní pohádka, na které se podepsal zub času. To už je přece jenom pod úrověň mistra Ventury a Giovanniho. I přesto, že právě díky Linovi je čásť na výpravě ještě snesitelná. Nehraje zde úplně svou typickou roli, ale dobrodruha Aldu si očividně užil. A já jeho milý výkon taky. Samotný film je ale bohužel jenom za 3. ()
Tenhle film, jsem si zamiloval ještě jako malý kluk. Lino Ventura byl můj hrdina a celé jeho výpravě, jsem tenkrát strašně držel palce. Dnes film vnímám, jako skvělý dobrodružný film opět s přispěním mistra Morriconeho. ()
Znovu do stejné řeky nevstoupíš. Scénárista José Giovanni zavzpomínal na rok 1967, kdy se podílel na scénáři Dobrodruhů. Zde se ujal i režie a do hlavní role obsadil Lina Venturu, který si jednu z postav zahrál již ve zmíněných Dobrodruzích. I tady se jedná o přátelství na život a na smrt, i zde se bojuje o zlato. Jenže to nefunguje tak, jak by mělo. Nemá to vůbec gradaci, nedrží to pořádně pohromadě, chvíli se film tváří jako tvrdej western, chvíli jako komedie, chvíli jako drama a celé je to zabalené do jakéhosi pseudodobrodružného hávu. Je to natahované až hrůza a těch nesmyslných a hloupých scén včetně flashbacků se tady najde habaděj. Moje milovaná Claudia Cardinale je tady odpudivá až "oči přechází" a připomíná spíš nějakou vyžilou barovou šlapku. Morriconeho hudba je občas dobrá, jindy zase příšerná. Nejlepší byla úvodní střílečka, která dávala tušit, že by mohla nastat solidní odplata. Bohužel vše sklouzlo někam, kde se kvalitní zpracování minulo s účinkem. ()
Jeden z nejslabších Venturových filmů, co jsem kdy viděla. V těch letech už začínala filmařina zvolna upadat. Mistr Ventura má ale tu schopnost, že udrží u filmu, který by člověk po deseti minutách smetl ze stolu a ani by ho nechtěl sbírat. "Dokud má člověk nohy, tak má utíkat," říká se ve filmu. Pozorujíc ty laciné záběry a triky, které vyloženě nesnáším (bojovka u nás v lese?), uvažovala jsem o tom...., že vezmu nohy na ramena. Ale Morricone to zase jel geniálně a pan Ventura nezklamal a dotáhl mě do zdárného konce, tedy spíš zdárně do konce. ()
-" Nedelejte to, vratte se na ty schody. Ja uz mam vsetkeho plny zuby, mne se svet hnusi. Ale vzdyt vy tady desite lidi. Vsichni jenom lzou. Tak pojdte aspon na panaka, vzdyt je to zakazany skakat z Eiffelovky, ne? Na to kaslu, zbohem - hnusnej svete. ....... Malem jsem si nadelal do kalhot, hehehe" ..... Reziser Jose Giovanni natocil krasny film o kamaratstve, zlatom poklade, automobilovych zavodoch. Film je to skor o dobrodruzstvach s priamym jednoduchym nasilnym dejom. K tomu Vino Lentura ako dobracisko, ktory zachrani jeden ludsky zivot. Herecke vykony sice slabe, ale dialogy vyborne a hlavne nadherna priroda. Claudia Cardinale bola skvela. 88 % ()
ale spis z nostalgie a za Claudii ()
Drsný chlapík, od něhož si možná budete udržovat určitý odstup ... čistě pro jistotu, abyste se náhodou nespálili - než se s ním blíž seznámíte ... než mu nahlédnete do duše. Jeho dobrodružství možná maličko nahlodal zub času, ale on sám je ze staré školy - pro něj je důležitý tlukot srdce, tikot hodin kdesi vně jeho příběhu pro něj vůbec nic neznamená. ()
Le Ruffian není film dobrodružný, ale nostalgický. Giovanni našel ve Venturovi svoje filmové alter ego a plní si přepisem své knihy na plátno své romantické klukovské sny. Polovina filmu je proto věnována Aldově "rodinnému" zázemí a hlavně vzpomínkám na minulá dobrodružství, jež nemusí vždy dopadnout dobře (invalidní Gérard), a přesto všichni dychtivě vyrážejí na další. I Morriconeho hudba je spíše rozverná, než dramatická, a celé je to vlastně o tom, že si Giovanni a jeho kamarádi vyrazili s člunem do krásné přirody a bylo jim dobře. Bohužel film není nic víc, než záznamem toho, jak si dospělí kluci představují dobrodružství a výsledek je dost banální. ()
Tenhle film mi náladou a filozofií připomněl Dobrodruhy. Taková oslava života. Tahle verze je drobátko jednodušší a optimističtější, ale jinak jde o to samé. Carpe diem!. 80% ()
Lino Ventura napriek svojmu už pokročilejšiemu veku ušiel a rovnako nebol zlý ani námet, ktorý spolu so zaujímavými kanadskými prírodnými lokáciami ťahal hlavnú linku príbehu. Vata okolo vzťahoch hlavného hrdinu s ostatnými účastníkmi expedície, lacné flashbacky a nepodarený pokus o dvojici záporáckych indiánov to naopak ťahali trocha dole. Za spomenutie stojí aj to, ako sa z väčšinou fešnej Claudii Cardinale dá v jednej z vedľajších rolí urobiť škaredá herečka. ()
Zcela jednoduchý děj o honbě za pokladem jednoho snílka, který má mnoho kamarádů, kteří jsou ochotni mu tento předem splněný sen uskutečnit. Nestárnoucí Lino Ventura se tu představí s půvabnou Claudiou Cardinale či Bernardem Giraudeau známého z filmu specialisté. Celý děj se dá lehce předpovídat a je plný nesmyslných vzpomínek na mládí hlavních hrdinů. ()
Kolísavá kvalita. Chvíli jsem si myslel že bude to pecka, pak najednou hodně jednoduchý scénář, pak zase se to rozjede a takhle dokola. 3/5 ()
Žánrový slepenec, který mě nezaujal v žádné žánrové poloze... ()
Je jako drak, ohnivý dravec. Host hlubinné magie. Do dásní lapí tu lupu saň. Zdolá tlupu, co měla zájem o jeho sen. Jízdenku do dálav, neomezenou časem. Cesty s Večernicí za sluncem. ()
Lehce nadprůměrný dobrodružný film, který má docela slušné tempo. Nicméně mi to k Venturovi moc nesedlo. ()
Jeden z prvních "západních filmů", které jsem viděl v kině. Tehdy nadšení teď už spíš jen sentimentalní pousmání nad tím vzpomínkou z mládí. Btw pamatujete na Poklad Yeankee Zephru ?:-)) ()
Napínavý dobrodružný film so skvelým Venturom a hudbou Ennia Morriconeho. ()
je zvláštní jak čas může změnit náhled na jeden film. Když jsem ho poprvé v roce 85 (plus-mínus) viděl na programu ČST ve slovenském jazyce, byl to okamžitě kult mého mládí. Neexistovalo nic co by se mi nelíbilo. Tedy krom Lino Ventury. Byl divnej. Pupkatej strejda a drsoň co kosí davy? No zvykl jsem si... po pár podívání. o 30 let později (plus-mínus) už film vyznívá zcela jinak. Lino Ventura je zcela OK (prakticky nejsympatičtější postava filmu) a ostatní bere za své. Ta brutální nuda uprostřed (řekněme mezi vodopádem a Eiffelovkou), ta divná blondýna s tlustým krkem. K tomu leta vybudovaná alergie na "francouzské přehrávání" a jejich debilní gesta když argumentují. Drobné kopance (dějové i logické) najednou z filmu dělají sotva průměr a snad jen nostalgie mi nedovolí dát hvězdičky pouze dvě. To jsou věci... ()
Lino Ventura , klasika európskeho filmu. C.Cardinále, krásna herečka 60tych rokov. Fil je natočený v peknej prírode. Dobrá scéna je aj z motorkármi pri motoreste. Zaujala ma aj hudba v tomto filme. Ja dávam 65%. ()
Můj první film s Lino Venturou, na který si jako děcko vzpomínám, od té doby jsem ho začal mít rád, a i když už na mě působí Lino i film úplně jinak, pořád tam to kouzlo zůstává... ()