Dozvuky

"Nahnali Židy do domu, zapálil jej, a když matky vyhazovaly své děti okny ven, aby je zachránily, vracely je vidlemi zpět..." Ne Němci. Poláci! Sousedé z vesnice. Neskutečně silné, emotivní drama, které si o sobě Poláci dokázali natočit, a to nejen jako vypořádání se s historií, ale také jako snímek současného polského antisemitismu. (27.05.2017)

Postupné rozplétání toho, co se před desítkami let stalo, může člověka dovést až k věcem, které vidět a slyšet rozhodně nikdy nechtěl. Po roce 1989 se ve střední a východní Evropě natočilo dost filmů, které nesedí do schématu o tom, že všechno zlé dělali jen Němci. Jak vidno, i někteří další občas z různých důvodů přiložili ruku, vidle či pochodeň ke společnému dílu. Tenhle film je celkem pomalý a občas vyžaduje se víc soustředit k pochopení polských reálií, nicméně nelituju... (20.05.2016)

Proč mně nedělalo žádný problém až na ten mírně nereálný konec, takovému příběhu uvěřit ? Protože lidská chamtivost nezná mezí a je někdy schopná čehokoliv, že někdy zůstává rozum stát a takových lidí jako Jozek, je asi opravdu moc málo. Jednou jsem navštívila kdesi v Jižních Čechách židovský hřbitůvek za vsí, který byl náhodou otevřený, protože tam byl jeden muž, který se o něj dobrovolně stará a chodí tam sekat trávu alespoň jednou za rok. Já tam byla v momentě, kdy ještě nezačal a když jsem viděla ty náhrobní kameny mezi tou metr vysokou trávou, bylo mně z toho tak nějak divně u srdce, takže jsem cítila velkou empatii k Jozkovi, který se rozhodl jednat podle svého svědomí i když netušil, jaké obrovské a negativní emoce to vyvolá. Je jasné, že tak úděsnou minulost nechtěl nikdo z místních vesničanů odhalit a možná, že kdyby Jozek jen trochu tušil, co se za ní skrývá, tak by do toho nikdy nešel, ale to by pak byl už jiný film. S příjezdem bratra, který byl světem přece jen trochu víc ošlehanější a postupně vzal věci do svých rukou, jsem celkem brzy vytušila jaká bude zřejmě pointa, ale i tak to byl velmi silný zážitek a za to dík. Ještě budu přemýšlet o pětce, protože i pár dní po zhlédnutí mně Dozvuky nevyprchaly z hlavy. (20.07.2015)

No jo, Poláci se opět nebojí rýpat pořádně hluboko do vlastních řad. Celkově ten film není úplně bezchybný, občas to bylo lehce kostrbaté v návaznostech a závěr byl překvapivě uspěchaný, klidně mohlo být ještě třeba dvacet minut navíc. Na druhou stranu je potřeba opět ocenit onen specifický polský "realistický touch", stupňující se syrovost (i když jsem si po zkušenosti se Zlým domem a Růženou pořád představoval, kam až by ten marasmus vystupňoval takový Wojtek Smarzowski :). No a taky mě hodně bavil výtečný a pro mě dosud neznámý herec Ireneusz Czop. A ještě se mi hodně líbilo, jak komplexně Pasikowski pracoval se zdánlivě nenápadným a nepodstatným detailem, ukradeným kufrem v úvodu filmu, kvůli čemuž musel hlavní hrdina neustále chodit pouze v obleku - takže si ho musel neustále prát (což je záminka k "meziscénám") a navíc jej tento look vizuálně ještě více vyděloval z nepřátelského prostředí vesnice. Nejpodstatnějším zprávou kterou Poklosie velmi sugestivně vysílají je ale onen neustále implicitně přítomný obrovský vykřičník, totiž jak dalekosáhlé s nesmazatelné následky má válka. A právě válka dává nejlepší příležitost oné pověstné svini, která se může skrývat v každém... (21.12.2013)

,,Statečný Kalino, a ty statečný Kalino, pravdu chceš znát? A jsi si jistý že tě ta pravda neotráví?“  Ten příběh pogromu v Jedwabném znám už z divadelní hry  Tadeusze Słobodzianka Naše třída. Oproti této skvělé hře má film podobu jakésiho thrilleru či detektivky, v níž v roli „vyšetřujících“ vystupují dva bratři (Józef a Franciszek), mezi nimiž (kvůli emigraci jednoho z nich v 80 letech do Ameriky) jinak panují spíše napjaté vztahy. Napjaté vztahy od začátku panují i mezi Józefem a zbytkem vesnice. Musím přitom říct, že když jsem viděl obraz obilného pole se spoustou židovský náhrobků, vůbec jsem se tomu napětí nedivil a trošku jsem i dával za pravdu výtce Franciszka adresované Josefovi: „Proč se kurva staráš radši o mrtvé než o živé“. Ale jak postupně to napětí ve vesnici rostlo, mě film totálně vcucnul. A když už by se napětí dalo krájet, přišla (možná zbytečně rychle) překvapivá pointa a po ní ještě mrazivý závěrečný obraz ukřižování… Uff... (13.09.2022)