Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Téma "čas", úplná autorská sloboda a priestor desiatich minút - to sú tri zadania, ktoré dostalo sedem svetových nezávislých režisérov. Vznikol tak jedinečný a myšlienkovo provokatívny poviedkový film, ktorý sa týchto zadaní dotýka najrôznejšími spôsobmi: v žánri dokumentu poetického (ako Werner Herzog) či politického (ako Spike Lee), cez tragikomickú miniatúru ako Aki Kaurismäki, filozofickú úvahu ako Wim Wenders či krehký snový príbeh ako Čchen Kchaj-ke.
Autori tohto výnimočného projektu sa dotýkajú "večných" tém ľudskej existencie, akými je zrodenie, smrť a láska, pominuteľnosť náhodného okamžiku, večnosť mýtu a osudovosť histórie. Pralesy Južnej Ameriky, politická aréna, púšť v Novom Mexiku, zbúranisko na periférii Pekingu či priestor karavanu kdesi vo svete zvanom Hollywood - to sú miesta, kde môžeme prežiť jatrivé a inšpirujúce divácke putovanie chodníčkami, križovatkami a diaľnicami ľudského času. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (91)

lakikaki 

všechny recenze uživatele

Ťažko sa mi hodnotí film, zložený z poviedok, ktoré na seba nenadväzujú, ako celok. Preto berte celkove hodnotenie ako priemer všetkých poviedok (3,43x*). ||| Dogs Have no Hell (**) od Akiho Kaurismakiho ma nezaujalo vôbec, nenašiel som tam žiadny zmysel a herecké výkony mi pripadali maximálne amatérske. ||| Lifeline (****) od Victora Erice pekne vykresľuje život prostej vidieckej rodiny počas 2. svetovej vojny, miestami nudný, miestami namáhavý, miestami vlečúci sa a v pripade deti hrajúcich sa v aute aj zábavný. ||| Ten Thousand Years Older (*****) Wernera Herzoga je dokumentom o kmeni, ktorý bol zničený pričinením moderného človeka. Kmeň vymiera, nova generácia žije nový, moderný život. Maximálne reálne a vôbec nie optimistické zamyslenie sa nad osudom ľudstva. ||| Int. Trailer. Night. (***) Jima Jarmuscha je 10-minútovým výsekom zo života filmovej hviezdy, ktorý odhaľuje to, že sláva a úspech &nemusia znamenať absolútne šťastie. ||| Príspevok Wima Wendersa, Twelve Miles to Trona (*****) ma zaujal najviac zo všetkých poviedok. Vizuálne pôsobivý a vzrušujúci. Možno úplne nesedí k ostatným poviedkam, ale predsa sa mi páčil najviac. ||| Dokument Spika Leeho We Wuz Robbed (***) je politickým dokumentom, ktorý je síce na slušnej úrovni, ale pripadal mi príliš subjektívny. ||| Námet záverečnej poviedky od Chena Kaiga, 100 Flowers Hidden Deep (**), je veľmi zaujímavý, ale spôsob, akým je spracovaný sa mi nepáči. Potenciál námetu zostal nevyužitý. ()

berusche 

všechny recenze uživatele

Nemohu bohužel hodnotit do plných, i když některé snímky by si to zasloužily. To ovšem nemění nic na tom, jak se potvrzuje pravidlo: jiný kraj, jiný mrav. O tom nás totiž režiséři těchto povídkových snímků dokázali přesvědčit v pouhých deseti minutách, které nejenže mají hloubavou myšlenku, ale zároveň jsou umně promyšlené tak, aby si divák našel to, co je jeho kraji blízké. Ze všech bych vypíchla snímek Víctora Erica za jeho neskutečně zajímavou, ponurou a depresivně pomalou atmosféru a prostředí, dále Kaiga Chena za jeho představivost a sladce příjemnou tečku, Wernera Herzoga za pravdivý obraz toho, jak hrozná katastrofa se za 10 minut může stát. Bohužel povídka Spika Lee mi přišla vytržená z kontextu celého snímku a Wenders mě malinko nudil. ()

Reklama

sochoking 

všechny recenze uživatele

1) Bomba! Od Kaurismäkiho mi kľudne vystačí aj desať minút, aby sa mi opäť naštelovali vibrácie a zase sa dal dopohody. 2) Tohoto režiséra nepoznám, ale páčila sa mi tá prostota. Hned' by som chcel uniknúť z mesta na dedinu a ojedať jablká zo stromov! 3) Prisámbohu, Herzog má hlas ako starý Malkovich! Ale asi najsmutnejších desať minút... Až mi je ľúto, že ten Kaurismäki šiel ako prvý... 4) No našťastie potom prišiel Jarmusch a zase bolo všetko ok. 5) O vyfetovanom týpkovi nič moc, ale v živote by som nepovedal, že mne najnezaujímavejšia téma a navyše s totálne neznámymi a nesympatickými ksichtami, ma odrovná. Spike Lee sa kvalitne pobavil so stryhom a vznikla povolebná desať minútová BOMBA ! 7)Krásne zakončenie od nejakého ( mne neznámeho týpka z Pekingu) a ja zostávam v údive, ako tých 92 minút rýchlo prefrčalo ! ()

Javad 

všechny recenze uživatele

Po Coffee and Cigarettes a Night on Earth moje tretie stretnutie s filmom pozostávajúcim z viacerých na seba nenavezujúcich krátkych poviedok, tentoraz v réžii siedmich režisérov. Každý z nich prináša svoj osobitý príbeh – menej alebo viac zaujímavý. Mne osobne prišiel ako najprepracovanejší, posledný film - 100 Flowers Hidden Deep. ()

Mouzon 

všechny recenze uživatele

1) První segment byl dle mého názoru tematicky prostý, ale přesto v sobě jeho poselství skrývalo určitou vnitřní sílu. Po stránce režie se zde objevilo několik příjemných a zajímavých nápadů (pro civilizaci, která si zvykla vše vypočítávat do nejmenšího detailu, je tato lidská svoboda a nevázanost poměrně absurdním motivem; živá kapela), ale přesto byla pro mne tato část pojatá neinvenčně, nudně. Nebavilo mne to. A vzhledem k tomu, jak hluboce se film snaží působit, to taky nebyla žádná zvláštní pecka. 2) 28.6.1940 mohl zemřít člověk, ale nezemřel... Tak tato miniatura mne na rozdíl od předchozí nebetyčně uchvátila. Zvláštní - už od začátku jsem věděl, že se mi to bude líbit - a taky že jo! Mozek se příjemně namáhá, ve vztahu k ústřednímu tématu celého povídkového snímku může dosazovat jednotlivým výjevům a obrazům různé významy a nakonec se mu dostane rozřešení. Vizuálně vytříbené a celkově tak nějak "krásné". 3) Možná to bude znít hrozně necitelně, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že mne vnější rovina tohoto segmentu (vymírání domorodého brazilského kmene) nějak moc vzrušila. Jestli je to pravda (přičemž to je de facto jedno, jelikož takové věci se skutečně dějí), je to samozřejmě naprosto zničující a hrozné, ale obecně nemám moc rád výjevy z rozvojových oblastí, jelikož mi to prostředí nic neříká a nedokážu se do toho naplno ponořit. Vnitřní rovina, která popisuje střetávání minulosti a budoucnosti, kontrastem dospívá k úvahám, které minimálně stojí za zamyšlení. Každopádně to není natolik dlouhé, že by bylo ztrátou času podívat se na to, ale celým svým pojetím mne to opět minulo. Hodnoceno čistě divácky: "nenadchne - neurazí". To je pro umělecké dílo nejhorší možné ohodnocení. 4) Co k tomu dodat? Nudná kontemplace. Celkem vtipný je fakt, že autor nám předkládá události, které se dějí jakoby mimo čas - spočinutí člověka před tím, než se opět pustí do věčného koloběhu práce-domů-spát-práce-domů-spát-... Ve skutečnosti ale tato chvíle zastavení při nádherné hudbě působí daleko hlubším dojmem než všechen ten humbuk okolo protagonistky. Problém je v tom, že Jarmusch zachycuje chvíli, jejíž podstata (která je pohříchu tematickou náplní tohoto segmentu) je nesdělitelná, pokud není využíváno impresionistických metod. A impresionistický dojem opravdu nevznikne tak, že namířím kameru na hlavní postavu a budu si myslet, že z toho vzejde nějaká přidaná hodnota. Minifilm, který si divák musí domyslet. Což mi obecně nevadí, když daný snímek dá divákovi "něco", kvůli čemu by mu stálo za to se s nějakým domýšlením vůbec obtěžovat (ačkoliv to by mělo být lidem obecně blízké a měli by v tom vidět podstatu - už jenom v aktu přemýšlení samotném). Nicméně Jarmusch se zachoval podobně, jako kdybych dal někomu do ruky úplně bílou Rubikovu kostku a řekl mu: "Tak, a teď si tam představ jednotlivé barvy a slož jí". Objektu to sice působí potěšení z rozvíjení vlastní fantazie, ale subjektivní autor takového zadání je diletant, který nic nevymyslí a chtěl by za to pochválit. A taky jsem trochu skeptický k režisérům, které ostatní velebí až na půdu. 5) Audiovizuální pecka, která skvěle pracuje s nadupaným tempem a má sice poněkud konvenční, zato však strhující nápad. 6) Jako zajímavá historka při posezení v hospodě je to dobré a má to svoje "kouzlo", ale jako film? 7) Vynikající nápad a kdyby nebylo animované vložky, tak i vynikající zpracování. Intimní komorní drama v specifickém asijském hávu.......Celkově je cyklus dost nevyvážený a na to, jak velká jména se na jeho výrobě podílela (přičemž s každou autorskou osobností jsem se zde setkal poprvé) mi výsledek přišel značně podměrečný. Dva segmenty stojí za zhlédnutí (Wenders, Chen) a jeden bych si bez váhání pustil znovu (Erice). Zbytek mne nijak nepobouřil, ale také nijak nezaujal (vyjma několika zajímavých informací - vymírání kmenů + zákulisí prezidentských voleb). Doufám, že styl těchto, pro mne nepovedených, segmentů nevypovídá příliš o kvalitě jednotlivých režisérů. Zkusím od každého ještě několik klasicky dlouhých snímků a poté uvidím, jestli byl můj první úsudek správný, nebo jestli těmto tvůrcům pouze nesedlo téma či metráž. () (méně) (více)

Zajímavosti (1)

  • Režisér Víctor Erice natočil segment s názvom "Lifeline" ako farebný, no neskôr sa rozhodol, že ho vydá čiernobiely. (eurika)

Reklama

Reklama