Královna pouště

Druhá promarněná šance pro Herzoga – po tomhle už jich ode mě víc nedostane. *** Gertrude Bell byla pravděpodobně velmi pozoruhodná osoba a mohla z ní být dobrá látka pro kvalitní životopisný film, kterého jsme se ale od Herzoga nedočkali ani omylem. Člověk by - padesát let po Leanově Lawrencovi z Arábie - přece jen čekal, že laťka bude nastavená mnohem výš. V Herzogově arogantním, povrchním, hloupém a urážlivém díle nicméně jen přes dvě hodiny sledujeme vždy čistě vymydlenou Nicole Kidman, kterak se ladně pohupuje estetickou krajinou na stejně čistě vymydleném velbloudu a kterak osudově upírá své modré oči v mléčné tváři na každého muže, kterého jí přihraje banální scénář a který jí řekne nějakou lichotku, usmívá se nebo se tváří významně a vždy u toho vzdychá s pootevřenou pusou (téměř není záběru, kde by udržela rty semknuté) a nechává si dávat dary a skládat poklony. I po třech týdnech věznění má vlasy jako z reklamy na šampon a šaty i pleť zářivě čisťounké, a místo aby si na plátně skutečně zjednávala respekt a s respektem se snažila proniknout pod povrch a porozumět dění kolem sebe, jen se provokativně nakrucuje, usmívá a zírá – a stejně jako ona ani divák nemá šanci z filmu cokoli z blízkovýchodního dění té doby a role Gertrudy Bell v něm pochopit... Je např. dokonale výmluvné, že veškeré repliky pronesené v jiném než anglickém jazyce se tu ani nepovažují hodné překladu, Kidman se u jejich pronášení prostě jen tváří významně a divákovi, který přece také nepotřebuje ničemu rozumět, to má jen polopaticky ilustrovat, že Bellová hovořila místními jazyky. (Až to připomíná cimrmanovské dokazování, že světlo je rychlejší zvuku.) *** Stačí trochu zagooglit, aby bylo jasné, že skutečná Gertrude Bell nebyla tak okatě půvabná, vymydlená a naivní a cestu k porozumění beduínům a blízkovýchodní politice si vyjednávala složitěji a mnohem originálněji, např. mnohem častěji přes ženy politicky vlivných mužů v pozadí než přes muže-panáky, kteří by jí jen trapně padali k nohám, žádali si ji do svého harému či se jí podbízeli i před zraky vlastních manželek... *** Ostatně např. v době, kdy se setkala s 16letým emírem z dynastie Rašídů, jí už bylo 45 let, a v době, kdy se dozvěděla o smrti podplukovníka Doughty-Wylieho, 47 let. *** Herzogův film je nejen dokonale antifeministický, protože Bellovou předvádí jako zjednodušenou vzdychající naivní krasotinku propadající tragickým romantickým aférám, jejíž úspěchy dosahované v arabské poušti, v evropské politice nebo ve velehorách zřejmě nestály žádné úsilí a na rozdíl od jejího půvabu jsou nehodné zobrazení, ale navíc uráží i všechny diváky, kterým nestačí koukat se na plakátově hezkou tvářičku v cizokrajných kulisách. Uf. *** (Na B12, 2. 4. 2024.) *~ (03.04.2024)

Není to Kidmanovic ďouče přece jen už trochu staré, aby i s těmi plastikami a botoxem běhalo po poušti? No, nebudu sžíravá. ______ Film začíná jako limonáda bohaté dědičky a prostého úředníka v Orientu. Pak se cosi stane a Kidmanová zbytek filmu projezdí na velbloudu a furt se s někým představuje. Fakt, ta se seznámila snad se všemi obyvateli pouště včetně pískomilů. Jinak totiž nedělá nic jiného. Místo archeoložky, etnografky a asi vůbec rázné a praktické ženy, kterou Gertruda Bell jistě musela být, aby to přežila, předvádí Kidmanová jakési vílovité stvoření, které by odfoukl první pouštní větříček. SHRNUTÍ: Chcete se podívat na 50 odstínů pouštního písku. (03.09.2018)

Jméno Gertrudy Bell jsem slyšela poprvé v tomto filmu, v životě jsme o téhle ženě nikdy neslyšela a myslím si, že je to škoda, protože si myslím, že to byla jedna z prvních odvážných žen, které oslavovali svojí svobodu a díky možnostem a své povaze mohla cestovat po poušti a řešit konflikty, které Anglii velmi pomohli. Zní to skvěle, že? Bohužel film ale takový není. Ze začátku to vypadá na romantický příběh, který skončí tragicky, najednou se z toho stává road movie na dromedárovi s nádechem dramatu. Je škoda, že tam nebylo nic akčnějšího nebo nějaká scéna, kde by se Nicole Kidman konečně s někým vyspala, když už si tedy zahrála o 25 let mladší postavu, ale nic, ten film je prostě jedno velké nic. Jedna hvězda za jednu odvážnou ženu, o které je příběh, jinak nic. (02.04.2018)

Herzog sa obsesívne venuje krajine a jej záberovaniu a tomu prispôsobil aj scenár. Postava Gertrudy Bell je každopádne zaujímavá a jej osudy zobrazené na filmovom plátne sú veľkým lákadlom. Lenže scenár jej nedáva do rúk žiaden skutočný cieľ a konflikt a tak sa aj film len tak potáca od krásnych záberov a stretnutiami s mužmi k ďalším krásnym záberom a stretnutiami s ďalšími mužmi. Nájde skutočnú lásku? znie možno najzásadnejšia otázka filmu a osobne ma to príliš nezaujímalo. Kráľovná púšte je tak lepšia v jednotlivostiach ako v celku, ktorý je trochu uťahaný. Nicole ale tomu celému dáva možno väčší zmysel ako Herzogov scenár a kamera. Film určený jedine pre veľké plátno, čoho sme sa nedočkali a tak je zážitok iba polovičný, ani sa niet čudovať nižším hodnoteniam. (20.12.2018)

Romance, která není moc dobrá, ale chce se tvářit jako něco uměleckého, protože se jedná o životopisný snímek o jedné ženě, která byla důležitá, no hlavně pro sebe, ale je pravda, že také publikovala a očividně oslovila hodně lidí v oblasti, kam se většina z nás nedostane. Beduíni si ji prý pamatují. No, já si ji i přes zajímavé tvůrce pamatovat nebudu. (27.01.2016)