Královna pouště

Stejnou měrou love story jako životopis a to je problém ve chvíli, kdy prvnímu nevěřím a druhého je málo. Romantických zasnění a s tím souvisejících poloprázdných řečí je tu až až, což mi vadí jen málokdy. Problémem je, že osudovou lásku hlavní hrdinky, která ze značné části určila její další putování, hraje James Franco. Nevím, kdo měl na starosti obsazení, ale nahradit původně zamýšleného (a bohužel v tu chvíli nedostupného) Juda Lawa právě nevýrazným Francem, navíc hercem o jedenáct let mladším než Nicole, to je šlápnutí do velbloudího dárečku. Veškerým motivacím jsou v tu chvíli podtrženy nohy a nezmění na tom ani další osudoví muži, které život Gertrudě poslal do cesty. Kartografická část příběhu je naopak pojata velkolepě, rozvláčně, ale o zásadních krocích slečny Bellové mnoho nepoví. Z větší části se totiž zabírají skály, duny a všechna další zákoutí, která poušť skrývá a Herzog tak nechává mluvit daleko víc obrazy než fakta. Cítím z toho věčné osamění, odstřižení se od normálního světa, blízkost jiného myšlení, které zkrátka nejde vysvětlit lidem, kteří tamní místa nezažili. Ale použít k tomu pokaždé jen krásnou hudbu na pozadí písečných dálav mi vzhledem k poutavému tématu přijde hrozně málo. (23.12.2020)

Druhá promarněná šance pro Herzoga – po tomhle už jich ode mě víc nedostane. *** Gertrude Bell byla pravděpodobně velmi pozoruhodná osoba a mohla z ní být dobrá látka pro kvalitní životopisný film, kterého jsme se ale od Herzoga nedočkali ani omylem. Člověk by - padesát let po Leanově Lawrencovi z Arábie - přece jen čekal, že laťka bude nastavená mnohem výš. V Herzogově arogantním, povrchním, hloupém a urážlivém díle nicméně jen přes dvě hodiny sledujeme vždy čistě vymydlenou Nicole Kidman, kterak se ladně pohupuje estetickou krajinou na stejně čistě vymydleném velbloudu a kterak osudově upírá své modré oči v mléčné tváři na každého muže, kterého jí přihraje banální scénář a který jí řekne nějakou lichotku, usmívá se nebo se tváří významně a vždy u toho vzdychá s pootevřenou pusou (téměř není záběru, kde by udržela rty semknuté) a nechává si dávat dary a skládat poklony. I po třech týdnech věznění má vlasy jako z reklamy na šampon a šaty i pleť zářivě čisťounké, a místo aby si na plátně skutečně zjednávala respekt a s respektem se snažila proniknout pod povrch a porozumět dění kolem sebe, jen se provokativně nakrucuje, usmívá a zírá – a stejně jako ona ani divák nemá šanci z filmu cokoli z blízkovýchodního dění té doby a role Gertrudy Bell v něm pochopit... Je např. dokonale výmluvné, že veškeré repliky pronesené v jiném než anglickém jazyce se tu ani nepovažují hodné překladu, Kidman se u jejich pronášení prostě jen tváří významně a divákovi, který přece také nepotřebuje ničemu rozumět, to má jen polopaticky ilustrovat, že Bellová hovořila místními jazyky. (Až to připomíná cimrmanovské dokazování, že světlo je rychlejší zvuku.) *** Stačí trochu zagooglit, aby bylo jasné, že skutečná Gertrude Bell nebyla tak okatě půvabná, vymydlená a naivní a cestu k porozumění beduínům a blízkovýchodní politice si vyjednávala složitěji a mnohem originálněji, např. mnohem častěji přes ženy politicky vlivných mužů v pozadí než přes muže-panáky, kteří by jí jen trapně padali k nohám, žádali si ji do svého harému či se jí podbízeli i před zraky vlastních manželek... *** Ostatně např. v době, kdy se setkala s 16letým emírem z dynastie Rašídů, jí už bylo 45 let, a v době, kdy se dozvěděla o smrti podplukovníka Doughty-Wylieho, 47 let. *** Herzogův film je nejen dokonale antifeministický, protože Bellovou předvádí jako zjednodušenou vzdychající naivní krasotinku propadající tragickým romantickým aférám, jejíž úspěchy dosahované v arabské poušti, v evropské politice nebo ve velehorách zřejmě nestály žádné úsilí a na rozdíl od jejího půvabu jsou nehodné zobrazení, ale navíc uráží i všechny diváky, kterým nestačí koukat se na plakátově hezkou tvářičku v cizokrajných kulisách. Uf. *** (Na B12, 2. 4. 2024.) *~ (03.04.2024)

Ak chcel Herzog natočiť romantický film o dvakrát zlomenom ženskom srdci, ktoré si chodila slečna Bell liečiť do púšte, tak sa mu to podarilo. Bohužiaľ mi to ku nemu ale vôbec nesedí. Ostatné nefunguje ... príbeh trochu nudný a aj to dobrodružstvo sa niekam vytratilo. Ale chválim herecké výkony, kostýmy a hudbu. (08.01.2020)

Veľmi, ale naozaj veľmi pekne natočené. Za kameru, hudbu, kulisy, kostýmy a masky - za to všetko by som dal určite 5 hviezd. Herecké obsadenie taktiež výborné, teda až na Pattinsona, ktorý sa mi do role Lawrenca absolútne nehodil. Nicole Kidman zahrala Gertrudu Bell naozaj znamenito. Bohužiaľ najväčšou slabinou filmu bola epická nevyváženosť a na môj vkus až prílišný dôraz na Gertrudin súkromný život v podobe vzťahov. Mňa osobne (a myslím, že aj ostatných) by namiesto toho asi skôr zaujímalo vo väčšej miere jej putovanie, bádanie, dobrodružstvá a v neposlednom rade by som uvítal aj väčší dôraz na jej diplomatické aktivity. Ale nič to nemení na tom, že to bolo naozaj pekne natočené a kvalitný vizuál výrazne predčil dejovú líniu. (29.03.2017)

Intimní vztah Nicole Kidman s mužem. Je to emocionálně prázdné . Příběh režisérka Werner Herzog založila na skutečné postavě Gertrude Bell, archeoložce, která začátkem století cestovala pouštními krajinami blízkého východu a po cestě se stejně jako jedna moje kamarádka zamiluje. Pušť je působivě nasnímána. Film je konvenční a obecný a uspával mě, ale líbilo se mi pár vydařených hlášek a tak politické zhodnocení Sýrie " Sunité, šíté, Alavité , Drůzové, křesťané a všichni si jsou po krku. A na severu jsou Kurdové". A německá kancléřka mom fuhhrer Merkel si miliony pozvala na práci do Německa jako náhradu na populačně vymírající obyvatelstvo...Můj oblíbený psycholog Jeroným Klimeš říká, že sexuální šílenství mužů se zvětšuje se sluncem. Ve středověku byl trest smrti za krádež chleba , protože byl cenný. V Arabských zemí je trest smrti za nevěru, protože...dosaďte si sami vlastní zkušenost s Italama, Arabama. (23.04.2020)