Dobrodružství Barona Prášila

Gilliamův Baron Prášil se zas tolik neliší od Zemanova, i když ten český se mi líbil víc. U tohoto mě bavila jeho teatrálnost, barevnost a způsob vyprávění. A aspoň 4* slabší hvězdičky si zaslouží. [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (31.01.2013)

Možná existence Barona Prášila závisí na tom, jestli žijí jeho příběhy, jestli v něj někdo věří ... jestli si věří on sám. Co se mě týká, mám určité pochybnosti - o sobě ... i o něm. Nejsem si jistá, jestli má srdce - tím nemyslím to průměrné, opatrné a zpátečnické srdce obyčejného smrtelníka, ale to PRAVÉ srdce pravého fanfaróna, furiantské a trochu samolibé - srdce, které dokáže pohnout nebem i Zemí, které nerespektuje fyzikální zákony, protože s naprostou samozřejmostí očekává, že budou respektovat jeho. I takové srdce může časem zestárnout - unavené a opotřebované může začít dokonce i pochybovat, ale vždycky ho lze poznat ... na první pohled. Jenomže tady jsem s mírnými rozpaky sledovala Barona Prášila, kterak není Baronem Prášilem - jen HRAJE ÚLOHU Barona Prášila. Kterak má k dispozici velkolepou výpravu, důmyslné kulisy i dostatek svérázných, více i méně důležitých postav a postaviček pro všechny myslitelné vedlejší role ... a přitom se soustředí jen na sebe, na své pózy, slova, gesta - jeho mysl se úporně snaží rozluštit nelehkou hádanku, zda se stát pohádkou pro děti nebo pro dospělé. Jakoby zapomněl, že NA TOM nezáleží, že důležité je jen jedno: Zůstat sám sebou ... ve světě fantazie, kde nic není nemožné, kde se mohou splnit všechna tajná přání ... kde lze obelstít i smrt ... (03.01.2013)

Prášilovská legenda je především oslavou fantazie a odhodlání pokoušet se znovu a znovu prorazit hlavou zeď a neúspěch eliminovat tím, že si ho vůbec nepřipustím – obojí Gilliam ve své dekonstrukci vyjádřil po svém, docela jinak než Zeman (i když v detailech na něj odkazuje), s jiným druhem humoru a elegance, ale v důsledku se stejnými nakažlivými sympatiemi. Naše rodina si to užila moc. (02.12.2013)

Já jsem naprosto spokojená. Do tradičních Gilliamovských vyprávění vstupuje taky vizuální barvitost a optimistická atmosféra, ale to neznamená, že by chybělo něco jiného. Napöpak jsem byla spokojená některými až montypythonovskými hláškami (třeba při vyzvedávání Erica Idle na měsíci atd.). Podle mě to vůbec není takový průšvih, jak se leckde psalo (a píše). (03.10.2004)

Mě se tento film líbil . Rozjezd byl slabší ale potom to docela dobře začlo . Mnoho nezapomenutelných skečů u kterých se nelze nesmát. Je pravdou že scénky "na měsíci" se mě moc nelíbili a Williams se mě tam nehodil. ale Oliver Reed v podání boha neměl chybu. Johnatan Pryce jako vždy nezklamal prostě záporák jako vždy iz typická scéna jak z úsměvem vychvaluje svého vojáka a pak hmm tak ho popravte jednoduše klasika. A v mojich očích moc super film. (11.03.2008)