Dobrodružství Barona Prášila

Ze začátku mi film přišel velmi povedený se zajímavou atmosférou a krásnými optimistickými myšlenkami, ale zhruba od příletu barona Prášila na Měsíc se film dostává do strašného zmatku a až příliš často se zasekává v nepříliš zajímavých scénách. Jednoduše řečeno, je to trochu nuda bez zajímavější atmosféry či myšlenky. I když chápu záměr režiséra, který byl určitě pěkný a zajímavý, moc kvalitně se ho zrealizovat nepovedlo. (20.09.2013)

Na Gilliamově Prášilovy jsou vydět všechny peníze, které do něj byly investovány. Bohužel méně je někdy přece jen více a milý Terry to tentokrát se svou nespoutanou fantazií trochu přepískl. Možná je to tím, že jako Čech musím srovnávat se Zemanovým snímkem, ale Gilliam nedokázal filmu dát nějaký jednotící prvek. Všechno je to naprosto střeštěné a děj se v tom nějak ztrácí. Rozhodně nevyčítám nic scénáři, ale hospodaření s penězi, které někde působí naprosto úžasně (měsíční sekvence) a někde trochu lacině (velká ryba). Kdyby byly všechny scény natočeny jednotným stylem (jak to uměl třeba... Zeman:-) , byl by se tento baron Prášil zařadil po bok českého vzoru. Takto na něj zbývá druhé, leč stejně krásné, místo. Pozdější shlédnutí: na filmu je udivující to megalomanské měřítko dekorací a výtvarného zpracování. ..když člověk nesrovnává se Zemanem, tak vidí film, který se svou invencí vymyká drtivé většině současné produkce. (09.10.2004)

Možná existence Barona Prášila závisí na tom, jestli žijí jeho příběhy, jestli v něj někdo věří ... jestli si věří on sám. Co se mě týká, mám určité pochybnosti - o sobě ... i o něm. Nejsem si jistá, jestli má srdce - tím nemyslím to průměrné, opatrné a zpátečnické srdce obyčejného smrtelníka, ale to PRAVÉ srdce pravého fanfaróna, furiantské a trochu samolibé - srdce, které dokáže pohnout nebem i Zemí, které nerespektuje fyzikální zákony, protože s naprostou samozřejmostí očekává, že budou respektovat jeho. I takové srdce může časem zestárnout - unavené a opotřebované může začít dokonce i pochybovat, ale vždycky ho lze poznat ... na první pohled. Jenomže tady jsem s mírnými rozpaky sledovala Barona Prášila, kterak není Baronem Prášilem - jen HRAJE ÚLOHU Barona Prášila. Kterak má k dispozici velkolepou výpravu, důmyslné kulisy i dostatek svérázných, více i méně důležitých postav a postaviček pro všechny myslitelné vedlejší role ... a přitom se soustředí jen na sebe, na své pózy, slova, gesta - jeho mysl se úporně snaží rozluštit nelehkou hádanku, zda se stát pohádkou pro děti nebo pro dospělé. Jakoby zapomněl, že NA TOM nezáleží, že důležité je jen jedno: Zůstat sám sebou ... ve světě fantazie, kde nic není nemožné, kde se mohou splnit všechna tajná přání ... kde lze obelstít i smrt ... (03.01.2013)

Já jsem naprosto spokojená. Do tradičních Gilliamovských vyprávění vstupuje taky vizuální barvitost a optimistická atmosféra, ale to neznamená, že by chybělo něco jiného. Napöpak jsem byla spokojená některými až montypythonovskými hláškami (třeba při vyzvedávání Erica Idle na měsíci atd.). Podle mě to vůbec není takový průšvih, jak se leckde psalo (a píše). (03.10.2004)

Katastrofální zpracování slavného barona Prášila. Gilliamovo zpracování obrovsky zaostává za Zemanovou verzí po všech stránkách. Celý film vypadá vyloženě lacině, dějově vyložené nudí, místy irituje. K tomu představuje vyloženě nesympatické herce a odpudivé triky. Humor mě zcela minul a vůbec mi neseděl. (30.07.2015)