Křídla Vánoc

Poprvé mě film minul takříkajíc bez zásadnějšího pohnutí. Ovšem napodruhé to bylo jiné. Byť nešlo o nic jiného, než o vrstvení osobních příběhů, které se na závěr rozuzlí až nepřirozeně kladně, tentokrát ve mě cosi zůstalo. Pominu mysteriozní stránku příběhu, (mám raději realistické příběhy), ale jinak pro mě skrývá Karin Babinská stále velký potenciál. Hodnocení nenavyšuji, ale věřím, že se jednou setkáme - totiž, že natočí film, kterému vysolím bez debat plnou palbu. (14.12.2018)

Počkal jsem se zhlédnutím do času Vánoc, přál si nechat se filmem vánočně naladit, tajně doufal, že mě tenhle tuzemský snímek potěší a snažil se oprostit od všech předsudků vyvolaných některými ne zrovna lichotivými recenzemi. A o to víc zabolí, že jim po projekci zrovna já, fanoušek českého filmu, musím dát za pravdu. Vzít to podle žánrů, tak na imdb to zase trefili. Křídla Vánoc nejsou ani omylem vtipné, i když mnohé trapné snahy o humor divák nepřehlédne (nejvíc jsem se asi styděl za Prachaře). Dramatické momenty jsou zas vyvolány dost uměle a křečovitě, podobně je to s navozováním deprese (ostatně stejně jako pohody). Romantika pro změnu snad nemohla být tuctovější (i když s označením pro to, co mezi sebou měli Tomáš a Nina, jsem to snad až přehnal). Vánoční atmosféra? Snímek se o ni snažil, ale znovu (alespoň u mě) příliš nepochodil. Jediné, co se dá na filmu opravdu ocenit, je hudba, jmenovitě přenádherná Cesta, kterou bych mohl poslouchat pořád dokola (což už jsem však dělal dávno před zhlédnutím Křídel). Víc jak 2* pro tenhle počin opravdu nevykouzlím. (24.12.2014)

Křídla Vánoc vyhlíží jako dílo talentovaného filmaře, který během několika let tvůrčí nečinnosti nashromáždil víc nápadů, než kolik jich plátno najednou unese. Bohužel se nechtěl jediného z nich vzdát a zřejmě nenašel nikoho, kdo by ho k tomu z nadřízené pozice vyzval. Což dovedlo veškerou jeho snahu k nevyhnutelné implozi. Vzniká paradoxní situace, kdy sice motivů dostáváme ke sledování opravdu mnoho, film působí přesto chudě. Protože jak jedna situace překřikuje druhou, k divákovi se dostane jen nesoustředěný šum, u kterého se tak dobře usíná. Režijní styl roztříštěnost jen potvrzuje. Pokud něco utkvěje v paměti, jsou to montáže. Ach, ty montáže! Velmi efektní způsob, jak dokázat, že umíte kompilovat hezké obrázky, ovšem nutnou nezbytností je objasnit smysl každé z nich, jinak se nepříjemně blížíte tvorbě celovečerního videoklipu. V Křídlech ve velmi nepravidelných intervalech přicházejí podobně vtíravě jako pěvecká vystoupení v muzikálech a málokdy chápeme, proč zde jsou a proč najednou po vypjatém momentu hraje zrovna tahle pohodová (povětšinou navíc velmi stereotypní) hudba a hrdinové skotačí jak na mejdanu. Karin Babinská hezké obrázky umí. Její velké detaily sice někdy působí poněkud tísnivě, ovšem to nemusí být považováno ani tak za chybu, jako spíš za navození nálady. Plně pracuje s obrazem a její výjevy nikdy nejsou prázdné, jak jsme u tuzemských produkcí zvyklí. Opět však většinou chybí jednotící prvek, směřování, motivace. Babinská nevychytala abstraktní, ale jistě snadno pochopitelný pojem "tón". Nahlas obdivuje Sofii Coppolu, přesto zřejmě zapomíná, že její filmy spojuje právě jednotný tón - jedna nálada, kterou ony snímky překlápějí na diváka. Banální, téměř vyprázdněná narace v nich teče jako pomalá řeka, jejíž proud časem své publikum strhne. Křídla tón nemají, přeskakují od jednoho k druhému, jsou nečitelná, emocionálně nesrozumitelná a nezastavující. Kdopak o svátcích klidu ocení tento vysilující maraton? 55 % (14.11.2013)

Já věděla, proč se do tohoto filmu nijak nehrnu. Mnohokrát omletá témata buďte opatrní na svá přání, některá se mohou i splnit, muž milující všechny ženy, pokud je to bez závazků, někdo, kdo dokáže nahlédnout do podstaty problému (a, jak tady někdo zmiňuje, všem ženám poradit, ať se na toho svého nemožného chlapa vykašlou, ano, universální rada, když máte nemožného chlapa, vykašlete se na něj), netradiční bydlení v přívěsu, drsňačka bez zázemí ve skutečnosti toužící po lásce, milovaná milující a svou všudypřítomností usurpující rodina, přátelé, seance na střeše (ještě to bývá velký balkón či pavlač), herec marně hledající uplatnění (bývá to i režisér a hudebník), zvíře, které komplikuje situaci, úraz (nebo náhle se vyskytnuvší nemoc), rozporuplný vztah s rodiči. Kromě nesplněného dětského přání, cesty k moři a smutného konce opravdu velké lásky tady ta totální klišé jsou všechna. Nechci se opakovat, ale já to věděla. Kůň i křeček byli fajn, za to je ta třetí hvězda. Jsou Vánoce a zatímco na zlaté prasátko nevěřím, zlatý křeček nepopiratelně existuje. (22.12.2015)

Zázraky se dějí (ne)jen o Vánocích. Karin Babinská a její střapatý bílý anděl vznášející se nad lidskými osudy je totální úlet. Prostředí velkého obchodního centra vzbuzuje nanejvýš odpor, stejně jako všechny ty nesympatické a žoviální postavy a postavičky, vyskytnuvší se poznenáhlu uprostřed nastalého předvánočního mumraje. Richard Krajčo má nepochybně silnou pozici mezi svými fans, ale film, v němž hraje hlavní roli prostě neutáhne. Křídla Vánoc jsou přesně taková, jaká být neměla. Nudná, hloupá a zbytečná. Jako Tomáš a Nina, holka, která dala každýmu. (12.02.2016)