Oculus

Pro mě jednoznačný důkaz toho, že aukce jsou jen pro nudné zbohatlíky a maloměšťácké trotly, nehledě na to, že jako správný narcis preferuji zrcadla, ve kterých vidím dokonale a v jasných konturách svůj ušlechtilý profil a ne takovou upatlanou, kýčovitou zrůdnost. Podstatně víc napětí zažiji vždy při příhozech na Aukru, na aukci pro lopaty a děsím se vždy o parník víc, než při sledování téhle nudy, tedy aspoň co se týče první hodiny (želpeytla filmy nejsou dvanáctihodinové, tedy až na výjimky), navíc hororové okamžiky při předávání vydraženého předmětu jsou až ultimátně brutální, mé rozšlapané pouzdro na brýle, jehož jsem byl dvacet vteřin hrdým, novým majitelem, by mohlo vyprávět. Zkrátka, větší psycho zažívají traumatizovaní kurýři, kteří svatému doručují balíky a balíčky... jo, a dobrá tedy, přiznám se, já to zkrátka nepochopil. Kdo je tedy ten Onanus? (05.06.2014)

Po podprůměrným Absentia jsem Flanaganovy moc šancí nedával, a navíc den předtímhle jsem zkoukl Lord of tears na který jsem se neskutečně těšil a nakonec mě taky zklamal, takže jsem od moderní duchařiny už moc nečekal. Nakonec jsem si ale musel dát facku. Tohle je rozhodně jeden z nejlepších hororů za posledních 5 let. (což s porovnání s konkurencí není moc těžký). Je pravdou že dvě věci mě teda taky celkem zklamaly a to začátek který mi přišel roztahaný a asi dvakrát sem se přistihl jak se mi klíží oči. A druhá věc je konec který ať působí dobře tak jsem čekal větší finále. Nicméně tenhle film u mě vyhrál díky tomu že jakkékoliv lekačky tu jsou minimální, asi tak 2, a film se soustřeďuje spíše na hlavní dvojici která je parádně jak napsaná tak sehraná. Atmosféra filmu jen houstne a některé scény byly opravdu mindfuck, Tak o 10 minut zkrátit a nebál bych se dát 5*, takhle dávám hodně silný 4*. (30.06.2014)

Súrodenci s nejednoznačným náhľadom na tragédiu z minulosti, ktorá pripravila o život ich rodičov, sa ocitajú v dome so starým zrkadlom, v záujme experimentálneho zistenia - či má, alebo nemá vražedné chúťky a nadprirodzenú silu. Parádička; očakávania, ktoré som k tomuto mal boli približne naplnené a Mike Flanagan je talent, čo svoj niekoľko rokov starý, poloamatérsky kraťas Oculus pretvoril na skvelý moderný horor, ktorý je nielen desivý (konečne poriadne zimomriavky, mega atmosféra a funkčné ľakačky), ale aj premyslený, zaujímavý, kvalitne natočený a s hororovou „mirror“ témou to dokonca zvláda lepšie než môj najobľúbenejší režisér Alexandre Aja. A hoci mám Flanaganovu "Absentiu" aj tak o malý kúsok radšej, je pre mňa "Oculus" zatiaľ najlepším hororom z tohtoročnej úrody. (24.05.2014)

Zaujímavý horor vystupujúci zo súčasného žánrového priemeru hlavne minimom ľakačiek (aj tých pár, čo tam ostalo, by som ale vystrihol) a dôrazom na príbeh, ktorý je dokonca nelineárne vyrozprávaný. Problémy sú dva: 1. Psychológia postáv začína a končí u prekliateho zrkadla, akékoľvek iné vzťahy medzi nimi idú bokom. Potom ide bokom aj ich uveriteľnosť. 2. Bohužiaľ, klasický problém ducharín: nie je ťažké urobiť zamotaný príbeh plný nadprirodzených momentov. Problém je ho nakoniec rozmotať. To po 2/3 stopáže ide prekvapivo skvelo. V Oculus je asi najlepšie spracovaný prienik vedy a chytania duchov, aký som videl. No záverečná tretina, kedy má príbeh vrcholiť a kedy sa majú definitívne spojiť príbehy, je nevýrazná, plná klišé a vyslovene nedostatočná. Strašná škoda. 7/10 (04.06.2015)

Kingo-Kubrickův masterpiece po 33 letech s posilou. Oculus nezaujímá v podstatě ničím novým. Animismus, zlá zrcadla, posednutí ďáblem, otočení zbraně vůči nejbližším - to vše jsme už mnohokrát viděli. Nevím tedy čím to je, ale během sledování jsem z obrazovky cítil ryzí originalitu. Důvodem bude pravděpodobně dokonale pojatá retrospektivní kompozice. V tradiční naraci se totiž v přítomnosti nic neděje. Zde se ovšem po přenesení do reality cosi změní. Co a jak divák začíná zjišťovat teprve postupně; mezitím si láme spolu s ústřední dvojkou hlavu nad tím, co je realita a co iluze. Po chvíli už jsem jen čekal, kdy zpoza závěsu vystoupí Jonathan Frakes z Věřte nevěřte a na férovku se zeptá. Příběh před deseti lety značně připomíná takový Conjuring nebo Sinister a sám o sobě by tedy nebyl ničím zajímavým. Daleko více tak zaujme současné dění, a to nejen díky přitažlivé hrdince. Racionální využití nahrávacích kamer bodá nůž do zad logice většiny found-footage snímků a po setmění bylo jasné, že nastane peklo. Současným odvíjením dvou příběhů se tak děj vygraduje dvojnásobně - závěrečná čtvrthodina je celkem nářez. Samotná pointa nepřekvapí, ale skýtá několikeré možné vyznění, sám nevím, ke kterému se přiklonit. Možná je to jen aktuálním rozpoložením, ale já jsem spokojen; za svoje nervy ale rozhodně nemluvím. Nejlepší soundtrack z filmu: Bring the mirror back. 80 % (01.06.2014)