Klub sráčů

Normálne mi tieto blbečkovské komédie nezvyknú vadiť, ale toto bol fakt hnus. Strach & hruza čo i len kútikom oka zavadiť na obrazovku, keď sa na nej objavij jeden z dvojice lúzrov, ďalším utrpením pre mňa bolo počúvať ich nasilu zmutované násťročné hlasy. Blééé. Najväčším šokom však pre mňa bolo, keď som až na csfd zistil, že to druhé indivídum z dvojice bola zrejme žena. Tak to fakt sorry... (16.03.2010)

Nikdy nepochopim, jak se to někomu může líbit. Scéna, ve které hrdina ve vodě spolkne svůj exkrement, je asi ta nejubožejší filmová bída ze všech, a to nemluvím o mačkání beďarů a scéně, kdy jsou hrdinové tragicky pobliti, přičemž režisér v této sekvenci navíc hraje na smutnou notu. Nerad používám vulgarismy, ale tady se nedá použít jiné slovo než SRAČKA! A nezachrání to ani skvělý Rhys Ifans jako DJ Bulva. (30.04.2007)

kevin & perry go large si sice tvari jako film, ve skutecnosti to je domaci video chovancu jedlickova ustavu z ozdravneho pobytu na ukrajine, plne nevkusu a obscenich hereckych vykonu. na prelomu milenia bylo v mode jezdit parit na ibizu, takze byli hlasy slintajicich dementu pozdeji predabovany osazenstvem spolku pratel helia a pribeh zasazen na baleary. dj sysel k tomu vsemu za hodinu na sve kourici 386 stvoril nudny trancik, za ktery shovivave udeluji hvezdu. ti z vas, kteri se smeji posmrtnym prdum a konske erekci, si muzou pro klid v dusi pridat jeste jednu. (03.02.2006)

Tohle je opravdu vrchol nevkusu a nejhorší na tom je, že některé scény z tohoto "filmu" nedokážu vytěsnit z paměti i po tolika letech (lejno ve vodě a mačkání jebanů...). Dobré vtipy by se daly spočítat na prstech jedné ruky a kromě přehrávajícího Rhyse Ifanse se u Klubu sráčů (neskutečně hovadský překlad, na to jsou naši distributoři experti) nedá snad ani mluvit o nějakých hereckých výkonech...o komediálním talentu ani nemluvím. Tohle je ukázková sr*čka, ruce pryč! (30.03.2010)

V Klubu sráčů se lejno na hladině udrželo. Což se však o filmu jako celku nedá tvrdit ani ve značně pokročilém stavu podroušenosti. Je to tak mimo hranice vkusu (toho špatného, o dobrém raději ani nemluvě), až se stydím přiznat, že jsem to dokoukal dokonce. Mého konce. Naštěstí to je již drahně let a pomalu se blížím vysněnému stavu blaženého zapomnění, že něco takového opravdu mohlo vůbec kdy vzniknout. (15.04.2008)