Vinnetou - Poslední výstřel

V podstatě prodloužení zápletky Rudého gentlemana. Bratříčkování je zde až moc a některé dialogy mě docela rozesmály. Možná jsem kdysi brečel, ale "Vinetů slyší, jak ho v dálce volá zvon" mě dojalo úplně jiným způsobem. Nahánění Vinnetoua je hodně akční, ale kdyby film natočil například Terence Young, mohlo by vypadat o 100% lépe. Tohoto režiséra jsem si nevybral náhodou. Jeho první bondovky jsou ze stejné doby a rozdíl je markatní. I když Poslední výstřel znám ze všech tří dílů nejlépe (v podstatě slovo od slova), tak je můj nejméně oblíbený. Občas jsem zahlédl i hereckou bezradnost Lexe Barkera, který často neví, jak se na kameru tvářit, což je vidět i ve výsledném střihu. Směje se, nesměje se, směje se, nesměje se. Často jeho výraz jde i proti logice dění na plátně. (29.04.2005)

Vinnetou: Poslední výstřel. Nejsmutnější díl, kterému pro jeho konec nikdy nedám plné hodnocení. Přesto je jako celek úchvatný. Harald Reinl uzavřel svou tetralogii opravdu stěžejním způsobem, protože divákům se do paměti navždy vryje slavná scéna, kdy Vinnetou, náčelník Apačů, odchází do věčných lovišť. S tímto snímkem končí i mýtus o divokém západu, který Reinl svými předchozími filmy vytvořil a vyprávěl ho jako pohádku, kde dobro vždy zvítězí nad zlem. Bohužel v tomto díle s sebou přineslo i největší oběť. (16.06.2019)

Je to sice tak Dááávno, ale JÁ to vidím, jako by to bylo včera...JÁ malý capart, otec mě bere do letního kina Vlašim a já s němým úžasem sleduji na velkém plátně hrdiny svého mládí (posledního náčelníka apačů Vinnetoua a jeho bílého bratra Old Shatterhanda), bránící nejen indiány, ale každého " dobrého člověka " proti bezpráví. Zidealizované až na krev ( Karel May si vytvořil svou vlastní představu divokého západu ), ale co mohlo býti pro malé děcko " většího ", než věčná válka " dobra proti zlu " v podání těchto dvou velikánů stříbrného plátna. Myslím, že můžu s klidným srdcem napsat, že v té době nebylo v Československu jediného člověka, který by něvěděl ( nejen kdo je Gustáv Husák, či Lubomír Štrougal :o)) , ale především co ( kdo ) byla Hatátitla, Ilči, Mědvědobijka či Stříbrná puška. Pravda dnes již na tuto " zlatou 4-ku " člověk nahlíží s NOSTALGICKÝM nádechem, ale nemůžu říct, že bych si to občas nestřihnul a neprožíval to ( ikdyž jinak ) a jakmile zaslechnu někde v dáli průvodní melodii, mám stále to jemné mrazení v zádech.... a ANO přiznávám bez mučení, při ZÁVĚREČNÝCH PROSTŘIZÍCH jsem si pobrečel jako želva..... Ne tady pod 5* zkrátka jít nemůžu, to bych tomu " malému chlapci " udělat nemohl.... (06.10.2010)

"Ó velký Mannitou, už k tobě míří velký Vinnetou, ó velký Manntitou, co my teď sami tu..." Poslední výstřel náčelníka Apačů je pro mě nejlepší díl téhle série o (samozřejmě heterosexuálním) přátelství bílého "boxera" s mrštnou pěstí a smaženého indiána s velkým srdcem, leč někdy trochu naivním. Je zajímavé, že Vinnetou a Oldshatterhand mají 100% úspěšnost zásahů, kdežto záporáci se do nich netrefí, ani když stojí na místě, natož když valí na koni...a když už se jednou jedinkrát trefí, Vinnetou natáhne bačkoru. Oba prosazovali vysoké ideály a jeden z nich na to doplatil. Tak už to bývá... Nahánečka Vinnetoua patří k mým nejoblíbenějším scénám. PS: NEBREČEL JSEM!:-) (20.04.2006)

Poměrně překvapivé a efektní zakončení muselo ve své době způsobit nejednu zástavu srdce... Jenže dál už to taková sláva určitě nebyla, impotentní záporáci a jejich uvažování by urazilo nejednoho kapsáře z centra Prahy :-)). A navíc, vedlejší role se už jen trapně objevují bez náznaku své osobnosti. Proto je jediné štěstí, že tuhle scénáristickou břečku vzal pod svá bedra neskutečně dobrý Harald Reinl - ten to ustál. A pak taky konec, samozřejmě.... (14.10.2005)