Neskolko dnej iz žizni I. I. Oblomova
Oblomov
Oblomov
Obsahy(2)
Slavný román I. A. Gončarova o citlivém, ale nepraktickém Oblomovovi a jeho příteli, pragmatickém, aktivním a úspěšném Štolcovi, je dnes stejně jako v polovině předminulého století příběhem o věčném souboji rozumu a citu, o hierarchii životních hodnot. Prubířským kamenem povah obou mužů i jejich společného přátelství se stane jejich společná láska k jedné dívce – Olze. Stejnojmenná filmová adaptace, jíž se ujal jeden z nejznámějších ruských režisérů Nikita Michalkov, patří zároveň k jeho nejkrásnějším snímkům. Prostředí petrohradských paláců či zašlá sláva venkovského sídla Oblomovky v Rusku minulého století poskytly režisérovi i jeho kameramanovi Pavlu Lebeševovi látku k okouzlujícím, výtvarně sugestivním scénám. Hereckému koncertu tří hlavních postav nezapomenutelným způsobem dominuje Oleg Tabakov v roli líného, hlubokého a zároveň nesmírně senzitivního Oblomova, po boku s Jelenou Solovjejovou v roli Olgy a Jurijem Bogatyrjovem v roli Štolce. Oblomov patří k filmům, o nichž by se dalo říci, že byly natočeny srdcem. O tom, na čí straně ve věčném souboji rozumu a citu stojí sám režisér, svědčí jeho vlastní slova: „Natočil jsem Oblomova tak, jak jej Gončarov napsal. Ačkoliv nás na mnoha stranách přesvědčuje, že je třeba být aktivní a bystrý jako Štolc, nejlepší části románu patří Oblomovovi – jeho dětství a vztahu k Olze.“ (Česká televize)
(více)Recenze (71)
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 2 = 30.11.1988+R: ČT 2 = 3.9.2012, réžia českého znenia (ČST Praha 1987) = BLANKA NOVÁKOVÁ - V ČST uvedené ako dvojdielny film. (24.2.2011) ()
„Ani jediné falešné noty nevydalo jeho srdce, on neznal licoměrnosti. Žádná, ani sebe dovedněji vypravená lež ho nepřelstila, nic nesvedlo ho s jeho cesty. Kdyby se vlnil kolem něho celý okean špatností a zla, kdyby všechen svět otráven byl jedem a hrozil rozkladem, Oblomov nikdy nenechal by se svésti, ale šel by svou cestou; v duši jeho zůstalo by čisto, čestno, jasno… Srdce jeho nedá se zakoupiti ničím; na Oblomova možno se vždy spoléhati… Kdo jednou jej poznal, nikdy nepřestane ho milovati,“ pronáší o Iljovi Iljiči Oblomovi jeho přítel Štolc. Celou tuto ideu člověka dokázal do své hry bezezbytku vtělit Oleg Tabakov. Oblomovův svět má dvě polokoule: interiérový mikrokosmos nudy, osvětlený řádně vypečeným pirohem, v němž pluje na bezpečné pohovce hustou polévkou vzpomínek, snů a čekání na přítele; a makrokosmos venkova osvobozený od městských zdí, plný hravosti, poznání, lásky a činorodosti. Jeho planeta je ale deformovaná, nejednou se oba světy prostupují: v nedůvěře v sebe, v bolestínství, v touze stanout… Probuzený věčný spáč se doslova opíjí novými podněty, ale střepy spánku jej vytrvale odrážejí v jeho spící formě, a tento pohled jej zrazuje; noc probděná v altánku, noc myšlenek a touhy a vizí tak nemůže být završena ničím jiným než bezuzdným spánkem, ba přímo prospáním vysněné (žel jen tak) budoucnosti. Michalkov Gončarovův příběh přiléhavě adaptoval do dvou částí (důmyslně propojených reminiscencemi na Oblomovo dětství), první, interiérová má ráz divadelní, je dusivá přes pomalu zotvíraná okna;, o to živěji, osvobozeněji působí „filmovější“ část druhá s fascinujícími přírodními motivy. Citlivé, burcující, úchvatné - - - mrzí mne jen, že Nikita Michalkov nenatočil film také podle Strže, kterou mám od Gončarova snad nejraději… ()
Z duše obnažený pohľad do duše. K tomu ešte tej najväčšej - ruskej! Výborné, až do úplného záveru výborné, svojské, nevídané, zábavné aj káravé. Všetko, ako má byť. ()
Filmařsky podvratná první půlhodinka s divadelní režií, unylou kamerou, podivným záběrováním i choreografií, která by se dala označit snad až za amatérskou (výjimkou jsou flashbacky), skvěle odráží Oblomovu lenost a neschopnost seberealizace. Příjezdem Štolce začne Michalkov postupně naplňovat očekávání - uplatní rozmáchlejší výpravu, častější střihy, vymizí takřka všechny neduhy. Nesklouzává ale k rutině, i po zbytek filmu je jasně cítit režisérův osobitý rukopis, jež zpevňuje a podpírá zdlouhavou stopáž. A abych nezapomněl, Tabakov byl výborný! ()
Oblomov - film, Michalkův dvouhodinový opus servírující na talíři jeden z prototypů zbytečného člověka, měl tu smůlu, že byl viděn divákem, kterýžto k filmům poslední dobou zaujímá chladný vztah, a to ještě takto po ránu hýří onen nevděčný čumil a pošetilý pisálek v jedné osobě eufemismy - možný závěr: ne že by byl Oblomov špatným, průměrným, nicneříkajícím snímkem, omylem Nikitovy produkce, přešlapem, ne to ne, autor komentáře přiznává, čímž si žádá, aby jeho hodnocení nebylo bráno s relevancí, jíž si nezasluhuje, že sledoval nepozorně, povrchně, nebyl s to vstřebávat, nebyl v tom správném rozpoložení, jež je k podobnému filmu nutností; budete se mnou namnoze souhlasit, že obecně vzato je správné rozpoložení nutným předpokladem při sledovaní jakéhokoliv ne-oddechového výtvoru, to jen na okraj, bystřejší si již mohli povšimnout, že mně komentáře slouží i k teoretizování, lacinému, vulgárnímu či nevyspělému, přesto teoretizování. ___ Oblomov - postava, Ilja Iljič, je k sežrání i spráskání, jeho neschopnost konat je mne blízká, rozuměli bychom si, hypotéza, jsme přeci Slované a máme náturu holoubka, jak pravil Herder, bratr bratru, sestra sestře, bratr sestře, sestra bratru - dobrá hospodyňka přes plot pro pírko skočí, ne tak Oblomov, ten se bude válet na sofa a nechá se obsluhovat Zacharem, sluhou, jenž by v poklidu mohl sloužit hradnímu pánu chátrajícího hradu, zapadl by (nejen do kuchyně) - hmm, tak škrtám, spíše bych si rozuměl se Zacharem a úplně nejvíc s Naděždou Krupskou, ehmm, s Olgou Sergejevnou, prala by mne kaťata, kdyby Zacharovi docházel dech, přeci jen už je v letech, k čemu jinému by též byla, čím může posloužit středostavovská dětinsky se chovající Ruska? ___ Český dabing je uchu lahodící, hlavně vypravěč, myslím, že to byl Eduard Cupák, ruku do ohně bych za to však nedal, ale co, já bych ji tam nedal, i kdybych si byl panem Cupákem stoprocentně jist. 55% ()
Věřím, že natočit tento film nebylo pro Michalkova určitě nic snadného, vzhledem k tomu, že největší a nejpodstatnější část Gončarova románu se vlastně odehrává v nitru Oblomova, jehož neochota a neschopnost k činu nejsou zrovna nejvděčnější látkou k zfilmování, protože děj postrádá nějaké výraznější zvraty, které by ho posouvaly dále, což je v rámci knihy sice logické a posiluje to čtenářovo vnímání hlavního (anti)hrdiny, ale diváka neznalého předlohy by to mohlo asi trochu nudit. Přesto je to slušná adaptace, jež vyniká zejména skvělým výkonem Olega Tabakova, co naplat, postava Oblomova je velmi vděčná role, jenž vždy přitahovala velké herce. Takže dobrý snímek, ale neskonale lepší kniha. ()
V každym je kus oblomova...a taky štolce, jde o to, kdo ke které té složce tíhne víc... ()
2/10 Na můj vkus opravdu až moc pomalé tempo vyprávění o zbytečném človeku v carském Rusku, který nic nedělá, tím pádem nic nepokazí a všechno je v pořádku. Renta z rodičovských statků stačí na vydržování jednoho oddaného sluhy a nájmu bytu s pohodlnou postelí, takže se mladý šlechtic může oddávat snění jak se proslaví a nebo vzpomínkám na své bezstarostné dětství na rodičovském statku. Z tohoto blahobytného způsobu zabíjení času i sebe sama je ale vytrhnut akčním přítelem, který mu dočasně nalinkuje zcela jinou životní dráhu a pokusí se ho probudit zpátky do života. Oblomov poznává kromě nového zdravého prostředí na venkové i cit již dlouho neopětovaný a snad i zapomenutý - lásku k ženě svého nejlepšího přítele. Ta ale zůstávaá stejně jako spousta jeho jiných snů a tužeb jenom ve fantazii a všechno se pomalu začíná vracet do starých kolejí. Dobré scény: rozmluva o životním směřování v sauně, neúspěšný pokus o změnu jídelníčku, loučení při odjezdu do cizny, rozmluvy se Zacharem. ()
V pohodlí a jistém přepichu si žijící a neskutečně se nudící Oblomov v podání Olega Tabakova, který neví, co se svým životem, a tak radši zaleze do postele a spí, než aby se rozhodl k nějakému činu, je velkou postavou ruské literatury převedenou velmi dobře na filmové plátno. ()
dobrý film, ale nechytl mě tolik, aby se stal mým oblíbeným.První část se mi líbila víc a čekal jsem od toho asi něco jiného.Zatím mi od Michalkova nejvíc seděl film 12 ()
Děkuji. ()
Bezpochyby umělecké - a adekvátně poetické, leč zároveň i neskutečně úmorné ... skoro až k nepřečkání. Nedokázala jsem se jen tak DÍVAT - musela jsem se nějak odreagovat, abych to celé přežila a uchovala si duševní zdraví. Takže jsem ŽEHLILA, vážení přátelé - ne nějak dramaticky úporně (a úsporně), aby za mnou byl vidět kus PRÁCE ... spíš jen tak lehce, nezávazně, abych se osvobodila - od Oblomova a jeho světa ... a přitom jsem s trochou sadomasochistického uspokojení sledovala, kterak se lze PROTRPĚT životem. Mám pochopení pro hlavního "hrdinu" ... pro všechny ostatní důležité i nedůležité postavy ... dokonce i pro ty, kteří zachytili jejich filmové osudy na filmové plátno - leč víc jak 3* nikomu z nich z mého pohledu nepřísluší. ()
Oblomov byl sice na facku, ale jinak se jedna o krasne odvypraveny pribeh s neskutecnym citem pro obraz i jazyk. Velmi povedeny cesky dabing, ten bezne nezminuji, ale tady si dali zalezet. ()
Michalkovovo zpracování vyznívá zcela opačně než původní Gončarovův román. Oblomov je prototypem zbytečného člověka, do ničeho se mu nechce, nic ho nezajímá a pravděpodobně by celý svůj život prospal, kdyby ho z lenošení a nezájmu nevytáhl jeho německý přítel Štolc. Teprve až silné citové pouto k dívce Olze dokáže změnit Oblomovův postoj k životu a ukazuje se, že není tak zbytečný, nýbrž že je to v jádru dobrý člověk. ()
Zkrátit to o 20 minut až půl hodky bylo by to za 4 * - hlavně tu první část. Takhle jsem se místy nudil, za což snižuji hodnocení. ()
Film vypráví o muži jménem Oblomov, který je „nejzbytečnějším člověkem“ jakého si jen dovedete představit. Nic nedělá, celé dny se jenom válí a jí. Vše se změní ve chvíli, kdy za ním přijede jeho kamarád z dětství, který je Oblomovým pravým opakem - mužem činu. Dá Oblomovi chuť do života a seznámí ho s dívkou, do které se Oblomov později zamiluje. Dívka Oblomova také miluje, přesto však jejich láska zůstává nenaplněna. Oblomov na konci umírá a dívka si bere jeho kamaráda z dětství. Film mne velmi zaujal zobrazením postavy Oblomova i jeho neskutečnou proměnou ze „zbytečného člověka“ v člověka aktivního a radostného. Film si také krásně hraje s prostředím. Nejprve vidíme pouze Oblomovův ošuntělý byt, ze kterého se odmítá hnout, ale později, s tím, jak se mění jeho nálada a přístup k životu, se přesouváme do krásné, svěží přírody, což jen podporuje náš dojem změny, která u Oblomova proběhla. ()
Michalkovovi se v jeho nejkonvenčnějším (či spíše nejméně nekonvenčním) filmu povedlo něco stěží uvěřitelného - adaptovat Gončarovovu předlohu téměř doslovně a dát jí úplně jinou myšlenku. Filmová úvaha o lidském životním stylu a různosti představy o ideálním životě. V podstatě všechny technické záležitosti a většina hereckých výkonů nevybředly z průměru, fascinující byla ale pro mě postava Alexejeva, pozorovatele života, který na všechno reaguje přiblblým úsměvem a přikyvováním. V knize má mnohem menší úlohu a vyzní jinak - a především Avangard Leontěv, kterého tu nemáme ani v seznamu herců, je v této (vedlejší, leč podstatné) roli skutečně dokonalý. ()
Opravdu velkolepé filmové zpracování slavného Gončarovova románu. Realistická fabulace se nenuceně prolíná s lyrizujícími pasážemi a vytváří nádhernou poetickou podívanou. V titulní roli (tradičně) vynikající Oleg Tabakov. A nelze opomenout výtečný český dabing filmu, stejně jako kultivovaný projev Eduarda Cupáka, coby vypravěče. ()
Také kdysi oblíbené "školní představení" v rámci přípravy na maturu z češtiny. Nebylo to špatné, ale přiznám se, že v 17letech pro mne byly 2 a půl hodiny ruské klasiky trochu dlouhé. Promiň Nikito ! ()
silný film, kterému se dobře povedlo zachytit kontrast mezi pasivním, citlivým a věčně zasnělým Oblomovem a jeho přítelem, někdy až k nesnesení činorodým a racionálním Štolcem. Komu dát za pravdu? Krásné záběry přírody, tklivý i když neustále se opakující hudební motiv. Co pro mne film docela sráželo byla postava Olgy, která oproti předloze vyznívá téměř jen jako hloupoučká stafáž do počtu...podivnou "milostnou" scénu s ohryzáváním palce Michalkovovi neodpustím! ()