Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Kus, který mě nemilosrdně přibil v kině do křesla, a donutil mě zírat bez dechu až do konce. Fascinující mistrovská orgie. Velká filmařina po všech stránkách. Šokující, ale pravdivé. Bizarní, kruté, ale ze života. Tenhle film je povinnost. [Jen tak na okraj: Díky "Kuchařovi" se seznámili mí dva oblíbenci, Helen Mirren a Charles Bukowski. Buk si totiž na nějaké hollywoodské party všimnul Helen, a hned na ni pokřikoval: "Tak co, jak bylo v tom mrazícím boxu?" Helen byla posledním člověkem, se kterým Bukowski zachlastal.] (23.07.2006)

Niekedy neviem, čo o filme napísať, prečo sa mi páčil a čo ma na ňom bavilo. Toto je presne ten prípad. Dej nie je nič extra, nič, čo by sme ešte nevideli, lenže je to tak uhrančivo natočené, že to vôbec nenudí a v niekolkých scénách aj nadchne. Vyššie hodnotenie je spôsobené záverečným vyvrcholením, bez ktorého by to nebolo ono. Bohužial som to videl až po Dogville alebo Faunovom labyrinte, kde tiež utláčaní dostali svoj priestor pomsty až na konci, možno preto som nebol až tak nadšený. (01.09.2009)

Pro filmy P.Greenaway mám slabost a vůbec mi nevadí, že pro mnohé diváky je divnej. To holt umělci bývají. Zvláště výtvarní, tedy malíři... A právě malířské zacházení s filmovým obrazem je v jeho filmech úžasné. V Kuchařovi si stačí jen všímat barevného ladění jednotlivých místností, kde i skvostná H.Mirrenová bliká jako reklamní neon - tu v bílé, tam v rudé a onde v černé. O jídelních zátiších snad ani nemluvě. Greenaway komponuje své obrazy jako malířská plátna. Stačí zastavit film a obraz zarámovat. O použité hudbě se snad ani netřeba zmiňovat, má stejný účinek jako obrazová složka. Nahotou se zde nezvykle šetří, zato jídlem ne. Je libo kousek dobře propečeného Homo sapiens? (19.02.2011)

Nejen vizuální orgie, stylizovaný příběh absolutní moci (která, jak známo, absolutně korumpuje) a vášně. Náležitě orgiasticky zvrhlé, což, obávám se, je přesně to, díky čemu je tento opus mnohými pokládán za umění. Mně to ale nic objevného neřeklo. V podstatě se tam šuká, blije a sprostě řve, a kvůli tomu nemusím chodit do drahé restaurace, v naší vesnici je taky taková, ceny lidové, kecy i zvratky stejné. Akorát to tak barevně neladí. Tož jestli mi za to dobře zaplatíte, tak já ty scény barevně vytónuju a můžete mě pokládat třeba za umělce. Váš problém, já budu vědět své. (25.09.2011)

Gambonov Albert Spica sa s prehľadom radí medzi najodpornejšie zrúdy filmovej histórie a každý ho musí zákonite nenávideť. Mal byť oscar preňho a za Nymanovu nadpozemskú hudbu. Výtvarná stránka tiež super, že ani nevnímate tie prvoplánové nechutnosti a jak je väčšina postáv plocho napísaná. Môj prvý Greenway a vo výsledku som spokojný. Nerozmýšlať, vnímať hudbu a obrazy. (15.03.2012)