Chraň nás od zlého

Skotovy filmy jsou jedny z mála, co dnes skýtají aspoň jakous takous zárukou, že když chce člověk zažít pořádný horor, nemusí si už jako obvykle projít například peklem řadového spoje Českých drah do Prahy. Jmenuje se to EC, opravdu hrůzné místo, kde kultura cestování už dávno bolestivě vykrvácela. Tří a půl hodinové martýrium ve smradlavém, špinavém a přeplněném kupé, jehož sedačku, posetou nekompromisně prosezenými pružinami, by i závodní fakír označil za extrémně nepohodlnou, to jednoho navždy poznamená tak, že si příště raději ukouše nohu, než aby si ten Regyjodžet nechal znovu ujet. K tomu samozřejmě celou cestu těsně po pravici několik let poctivě zrající bezdomovec a na všech ostatních místech, včetně chodbiček, bodrá, tmavohnědá východoslovenská rodina, co se se všemi deseti hyperaktivními důkazy své nezdolné fertility, drůbeží, psy a snadno rozebíratelným mobilním obydlím vydala na západ za lepšími zítřky. Ano, takto děsivou atmosféru dokáže nasimulovat málokdo! Proto velmi vítám, pokud se to někomu podaří, a dokonce to vměstná do pouhých dvou hodin. Skot, jakož už u Synystru, pokračuje v audioexperimentech a jeho podkres, kdy tři čtvrtiny filmu slyšíme v levé bedně démonický tinitus, jak hlavnímu hrdinovi kape na karbit, to je rozhodně něco, co samovolně zbaví lůžka přebytečných nehtů a nerozhodné sebevrahy konečně přinutí odrazit se od okenní římsy. Vytváření hrůzných obrazů mu jde natolik přirozeně a s grácií, že prostě není pochyb, aby tím Košičanem už někdy nejel. Přešťastný divák je pak připosraně schopen přimhouřit žlutě svítící oči a bez problému mu odpustit těch pár momentů, kdy se ti démoni chovají tak, že by je i samotný Lucifer nakopal kopytem do prdele za alogičnost posedávání. (12.10.2014)

W lcome to the Bronx aneb démon Jungler se skrz natěrače snaží probít na druhou stranu a v těchto divných dnech se musí divoké dítě detektiv Sarchie postarat o to, aby nenastal konec.. Koukám na komentáře a musím říct, že lidé jsou divní. Sice lze vytknout zkratkovitost děje či zbytečnou doslovnost a Derrickson už není neznámý voják, na jehož díla by se mělo pohlížet s rezervou, nicméně opět prokázal, že budování atmosféry (zvuk!) má v druhém prstu napravo od prostředníčku a vcelku lehce zapálil můj oheň hororové potěchy. Asi jste z komentáře poznali, že tolik kritizované propojení s The Doors mi vůbec nevadilo.. (16.07.2014)

Film intenzivní. Co mrzí je, že sice je užit motiv Doors / dveří - kapela tohoto jména ovšem zcela zásadně vychází z Williama Blakea a jejím motivem je příměr o podobných dveřích, o kterých film oklikou pojednává... tedy, šlo jej do exorcistického mišmaše alespoň nějak propojit. Ale možná tvůrci nepodnikli vůbec žádné rešerše. Škoda. (18.12.2022)

Propojení kriminálních thrillerů z let devadesátých a exorcistického horroru Derricksonovi asi nevyšlo tolik, jak si představoval. Děsivých momentů je minimálně a s ubíhající stopáží tak nějak víc a víc ukecanější. Je to škoda, když si vzpomenu na dvě scénky v dětském pokoji, při kterých příjemně mrazí. Lahůdková je práce se zvukem a kamerou, jejich týmovou hru si člověk doslova vychutná v první půlhodině, co je divácky nejvděčnější. A přesto, že zdejší napětí postupně povoluje, pořád je tu sympaťák Bana, jeho kolega srandista a několik chuťovek v podobě mrtvoly prolezlé rojem much a ukřižované kočky. Bzzzzz, mňaaauuu... (60%) (12.10.2014)

_-_SPOILERS_-_Tak v Iráku se dá chytnout leccos, že áno? Ňákej ten ajc, písek v uších nebo pekelný žbreberky. Škoda, že film je zaměřený na Ralpha, protože mě by zajímala postava Santina, zvlášť po duchovní sprše na konci filmu - co cítil? Lítost? Úlevu? Vztek? Bohužel se úplně vypařil, přitom jeho příběh by byl zajímavější než triviální rodinné drama (byť dodávalo hlavnímu hrdinovi další rozměr). Tím výtky končí, protože jinak je to špičkově natočený hororec se vším všudy. Oproti Děsivému dědictví, které jsem viděl nedávno, je to úplně jiná liga. Tajemný a postupně se rozplétajíc děj, žádné samoúčelné polekačky, vše má své místo. A děj korunovaný závěrem, který tomu všemu dal hloubku a smysl (myslím tím akci s hlavním záporákem). Navíc sympatický důraz na křesťanství a Ramirézův kněz je super. Největší pochavala ale míří k Seanovi Harrisovi, jehož postava byla naprosto odporně démonická, na konci však předvedl takové procitnutí, které mě odrovnalo. Smekám. Takhle dobrý horůrek jsem dlouho neviděl. (17.06.2019)