Fair Play

Běž, Andulo, běž! Tedy vlastně... Sypej, Andulo sypej! Námět "anabolické vládní programy pro vrcholové sportovce východního bloku skrze osobní drama aneb zdravíme Kratochvílovou s Fibingerovou" papírově slibuje vytažení morálních i etických (nejen) historických kostlivců ze skříní, o kterých se i dnes spíše taktně mlčí. Jenže Fair Play ve výsledku nehraje v tomto s divákem ani trochu fair play, protože pootevře dvířka této skříně tak málo, že by i podvyživené nemluvně mělo značný problém tam strčit byť jen malíček. Po hříchu se to spokojí s pouhým tezovitým klouzáním po povrchu, kde není prostor pro vlastní ksicht nad rámec onoho standardizovaného čecháčkovského smířlivého pohledu na dobu normalizace "taková byla doba, takoví jsme byli, ale co už dnes s tím", tak jak je to v každém našem druhém filmu. Což zamrzí o to více, že zrovna tady se skýtal nemalý potenciál na vymanění se z tohoto tak častého prokletí současné tuzemské nedokumentární tvorby. Ona ostatně nefunguje ani zastřešující dějová linie "z(a)běhne?", jelikož LOH 1984 čili je záhy jasné, co to pro finále znamená. Prostě další z řady kvalitně zahraného (Bárdosová sice je toporná a speciálně pak ve vypjatých scénách s Geislerovou, ale v těch kdy mlčí a pouze se potí, je ve své houževnatosti přesvědčivá) a řemeslně rutinního nic proti ničemu, které sice nenudí, ale navzdory tématu nemá co říci. A tak nic neříká a drží hubu i krok v tom ohledu, že stejně jako ostatní taktně mlčí, zatímco na kostlivce ve skříni usedá další vrstva prachu... (23.02.2015)

SPOILERY: Škoda, že to Andrea Sedláčková paradoxně svým postavám ulehčuje. Ani ne tak na rovině tělesnosti, která patří k silným stránkám filmu, protože schopnost Fair Play proklouznout do fyzické intimity a být nepříjemným zážitkem překračuje tuzemské zvyklosti. "Lehký" je film na morální rovině, když zobrazuje selhání postav, které buď nevědí, že selhávají (Anna), selhávají proto, že je k tomu nutí dobré úmysly a odpor k systému (matka). Fair Play z určitého úhlu pohledu může působit jako řetěz vytváření alibi pro to, co by mohlo v jiném kontextu provokativně být "chorobnou rodičovskou ctižádostí". Film není ani tak o dopingu v socialistickém sportu jako spíš o (z mého pohledu) méně pravděpodobném scénáři, kdy anabolika slouží jako zoufalý pokus tupé mašinérii normalizace uniknout. Je sice pěkné, že kolegyně Martina řekne Anně "tak to neber, když je to zakázaný", jenže tohle dilema Anna nakonec nemusí vůbec řešit. Vlastně pak není o kom pochybovat, protože i matka to dělá čistě in bona fide a nakonec symbolicky "zaplatí". Fair Play je tak příjemně stravitelným soft dramatem, které je nesporně poutavě a přehledně odvyprávěné, šikovně nasnímané, ale také nadmíru popisné a významově jednoznačné (fakt se musí matka po sugestivním výslechu v Bartolomějské ještě poblít mezi popelnice? To režisérka tak málo věří účinku té scény?). Je to další z filmů, kde malý člověk morálně triumfuje nad mašinérií moci, zatímco selhání probíhají ve druhém plánu a vlastně jen slouží ke zvýraznění fair play postoje protagonistky. Myslím, že to značně podvazuje působivost a dosah výpovědi. [60%] P. S. Přiznám se, že jsem si v mysli vytvořil vlastní film, kde by slavný osud socialistického bloku na olympiádě v LA byl pro hrdinku až kunderovsky krutým žertem. Asi je to tím, že mě láká fatalistická vize nedávné minulosti, v níž postavy jejich malé lži a kompromisy skutečně doženou. (05.03.2014)

Good job. Dobre napísané, pekne zahrané (áááááááh, judit :) s príjemnou atmosférou a dobrou myšlienkou. Bohužiaľ režijne iba adekvátne zvládnuté. Filmu úplne chýbajú nejaké emočné, dramatické alebo akékoľvek iné vrcholy. Celé to ide v jednej ak keď dobrej lajne. Keby to točil Svěrák alebo Michálek kľudne to mohlo ísť na oscary.. Tie 4* sú s prižmúrenými očami, kvôli tomu že je to český film. Nabudúce treba občas pritlačiť na pílu. V tom príbehu a v scenári totiž tie emócie sú. (23.09.2014)

Fair Play docela věrně vystihuje aktuální stav české kinematografie. Film dosáhl na ohromujících 15 nominací na Českého lva a ačkoli žádnou neproměnil, lze jej bez větších pochybností zařadit mezi vrcholy českého filmu za rok 2014. Je to ale veskrze průměrný počin, jenž do problematiky systémového dopingu za minulého režimu nepřináší vůbec nic nového. Výklad celého filmu lze zredukovat na heslo: "Berou všichni, tak ber i ty. Nebudeš-li, končíš!" Že by to ale celé bylo takhle černobílé, se dá těžko věřit. Mnohem přínosněji vnímám pohled na doping prezentovaný v dokumentu Větší, silnější, rychlejší, i když ten je do jisté míry spíše o Američanech samotných, jejich povaze a snaze být nejlepší za každou cenu. (11.08.2015)

|| Scenár: Irena Hejdová, Andrea Sedláčková | Hudba: David Solař, Miroslav Žbirka | Distribúcia: NOGUP, Saturn Enterteinment | Štúdio: Negativ s.r.o., ARINA s.r.o., DEPARTURE FILM GmbH, Rozhlas a televízia Slovenska, Česká televízia, RWE, Barrandov studio s.r.o. | Rozpočet: 1,4 miliónov € | Tržby: 312,000 $ | Ocenenia: Nominácie: Chicago IFF - Cena divákov (Andrea Sedláčková). Český lev - 15 nominácií, Karlovy Vary FF - Kryštálový glóbus. Spolu: 17 nominácií || Komorné drama, ktoré hraje na overenej, schematickej strune normalizácie. Filmov na téma boja "dobra a zla" sme tu už mali niekoľko, a pre mňa majú jeden spoločný rys: Vždy sa mi z nich zdvihne krvný tlak... U Fair Play však môj pulz zostal celkom stabilný, nakoľko som sa nevedel úplne vžiť do situácie postáv, nakoľko ich vykreslenie a všeobecne celá štruktúra deja bola všedná a na rovinu povedané: film nemal gule. Môže to byť ženským scenárom a réžiou, ale tiež bezdnovou studňou otázok okolo toho, čo na tomto filme mohlo stáť 1,4 miliónov eur? Pravdepodobne reklamná kampaň, ktorá bola celkom slušná. Lepšia, než samotný film. Na česko-slovenské pomery je Fair Play kvalitný film, ale omnoho viac ma prekvapil nedávny moderný, a netradičný Kandidát. 65% | SD, SK DTS | (01.01.2015)