Pianistka

Láska má blízko k nenávisti. Chlad k vášni. Odmeranosť zase k posadnutosti. Každý máme svoje úchylky. Niekto menej a niekto viac úchylné, ale nie všetky naše predstavy chceme naozaj uskutočniť. A keď ich aj uskutočníme, niekedy zistíme, že to nebolo to, čo sme si predstavovali. Isabelle a Benoît boli výborní. Muzika excelentná. Tento Haneke sa mi veľmi páčil. (09.10.2015)

Pianistka se velmi těžko vstřebává a ještě hůř se o ní píše (komentář může obsahovat spoilery). Předně musíme sledovat dva komplikované, vyhrocené vztahy (matka x dcera, učitelka x žák) a navíc v průběhu filmu přehodnocovat názor na jednotlivé postavy. Haneke opět, jak je jeho dobrým zvykem, nechutně manipuluje s divákem, když ho nejprve donutí Eriku za její jednání nenávidět, aby ji posléze učinil obětí prachsprostého, čítankového znásilnění. Na jednu stranu se v tu chvíli vkrádají nebezpečně misogynní myšlenky jako "to má za to", na straně druhé se objevuje lítost a vztek nad bezmocností hlavní (anti)hrdinky, která je navíc do značné míry dílem přehnaně protektivní a incestuálně-despotické matky. Tahle morální facka, kterou nám režisér uštědřuje, není nepodobná té z Funny Games nebo z Tarantinových Hanebných Panchartů (inferno v divadle) a vytváří možná ještě silnější kognitivní disonanci. Nakonec to vše můžeme číst jako tragický příběh o ženské (nebo i obecně lidské) impotenci, kde neschopnost zdravě se sexuálně vyjadřovat úzce souvisí s neschopností plně se realizovat v profesním/uměleckém/tvůrčím životě. _____ Nejprve jsem vůbec netušil jak film hodnotit, ale za takhle výjimečné zprostředkování protichůdných emocí musím jít na max. Haneke je ďábel. (19.02.2011)

[9,5/10] (CNC, Eurimages, Canal+, Alain Sarde, MK2, WFF, Wega Film, arte, ORF) (Barevný /// Produkce: Yvon Crenn, Christine Gozlan, Veit Heiduschka /// Scénář: Michael Haneke podle románu Elfriede Jelinekové /// Kamera: Christian Berger /// MFF v Cannes: Michael Haneke (Velká cena poroty), Benoît Magimel (herec), Isabelle Huppert (herečka)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (19.12.2008)

Anatomie obsese a sadomasochismu v ženském vydání, Hitchcock na feministický tón až velmi svého druhu? To jsou otázky, které napadnou poučenějšího diváka při zhlížení tohoto filmu. Kontrast několikerého života stárnoucí vážené profesorky prestižní vídeňské konzervatoře se zauzluje ve zřídka vídané vášni vlastně ne zcela dovršené a o to zmatenější patologie. Jeden muž je z toho jelen s i bez parohů. Zřejmě právě tyto zákruty a jejich vysledovávání jsou smyslem a posláním filmu taženého právě Huppertovou, která i tady stvrzuje univerzálnost svého hereckého záběru. V zcela nezvyklé úloze ale vystupuje i Girardotová, z jejíž matky-megery-strigy jde nezastíraná hrůza. Citový vztah dcery a matky je stejně zmatený jako dceřin vztah ke studentovi a dotváří jeden bludný kruh narušeného a nešťastného osudu, který touží také po slunci a výšinách snového života ideálních lidí. Asi je dobré vědět, co všechno ještě patří do našeho světa. A rozporuplný pocit z filmu je pravděpodobně nejlepší odpovědí na otázku po režisérově a scénáristově motivu. (27.08.2007)

Haneke opäť ponúka surový a provokatívny pohľad na život profesorky a učiteľky piána. Jej osamelý život, ktorý zdieľa len so svojou mamou, dostáva po príchode mladíka nový rozmer a je tu priestor pre jej skryté úchylky, ktoré doteraz nemala s kým praktizovať... Film erotikou priamo veľmi neprovokuje, zopár krátkych záberov by sa našlo, ale inak v pohode. Meno Kohútová znie dosť slovensky, prípadne česky, no jej pôvodu sa režisér nevenuje. Všetky scény s jej mamou, výborná A. Girardot sú skvelé a práve tie som si užíval najviac. Celý film je výbornou psychologickou drámou a štúdiou trochu divného človeka a zvlášť ženy, čo je trochu netradičné. Moje žena stále trepe, že úchylný sú len muži, tak som jej rád pustil nový pohľad na vec. Haneke to vie, ale stačilo raz, pretože to nie je film, ktorý by ste si radi púšťali opakovane. Ibaže..., by ste boli aspoň z časti úchylný tiež. 80%. (13.11.2016)