Umění tančit v dešti

Docela těžko se mi to hodnotí, protože najednou mám pocit, že je tu nějak moc filmů o psech a tak si říkám, jestli to nepřestává být originální. Na druhou stranu je to docela jiné pojetí a zasazení, než třeba nejvíce mi připomínající Psí poslání. Řešila se tu i nějaká spravedlnost a morální dilema a další. Nicméně i přesto, že mě to dojalo, za plnej počet to nedostane. (17.03.2022)

Sentimentální, vynucené, lehko předvídatelné, ničím nepřekvapující, emočně tlačící na diváka, místy až moc vymyšlené a vypočítané, ale i přesto nádherně odvyprávěné, natočené, se skvělou a podmanivou atmosférou, s obrovským důrazem na vzájemnou lásku člověka a zvířete, přátelství, věrnost, poslání a chuť se nevzdat a bojovat do úplného konce. Skutečně nádherný rodinný film, který dokáže i přes svoji depresivnější charakter pohladit po duši svojí hmatatelnou dobrosrdečností a láskou. Navíc se veškeré dění točí kolem motorsportu a tomu jsem jednoduše nedokázal odolat a lhal bych, kdyby se mně uplakané a emocionální klišé několikrát emočně netrefily do správného místa. Emotivní horská dráha, která se nezalíbí každému, ale pro milovníky psů a zvířat obtížně odolatelné. Jestli v životě někdy budu mít psa, bude se definitivně jmenovat Enzo. "There is no dishonor in losing the race. There is only dishonor in not racing because you are afraid to lose." & "This is a rule of racing: No race has ever been won in the first corner; many have been lost there." (07.09.2020)

Možná kdyby ten pes držel hubu.... Jsem pejskař od chvíle, co mě přinesl čáp. Když jsem měla sedm dnů, už mi nekompromisně asistoval v postýlce neodbytný foxteriér, kterého děda vyhrál u piva v kartách a to psisko se ode mě nedalo zahnat. Aby do postýlky neskákal s rozběhem, raději ho ke mně dávali sami. Neschvaluji, k mým sotva narozeným dětičkám by takhle pes nemohl, ale co už. Nestalo se mi nic, zato byly zuřivě povrčené a pochňapané všechny zvědavé tety sousedky, které se upocené přichvátaly na moji maličkost zvědavě podívat. Asi ve čtyřech letech jsem dala ve známost, že si Alana vezmu za muže. Nevěřili mi, ale já si dobře vzpomínám na své odhodlání a vztek, že se mi kvůli tomu vysmívají. No ale měli pravdu. I jeden velký, starý, zkušený tatranský medvěd to viděl jinak. Na duo dorážejících salašnických psů, ke kterým byl můj vyvolený odeslán na dvoutýdenní "prázdniny", když se jelo do lázní, vytasil drápy a v mžiku bylo po čuvačích i po mém nastávajícím. Taky po mém, dosud celistvém dětské srdci. Pochopitelně mě tedy kdejaký film s oddaným hafanem dokáže potěšit, ovšem osobně preferuji nejlepšího přítele člověka jako tvář němou a intuitivně jaksi neočekávám, že pečlivě vybraného čtyřnohého hrdinu přejede s přehledem třeba taková Amanda Seyfried. No ale stalo se. Dva filmy Simona Curtise mám moc ráda, do třetice mu to u mě nevyšlo, přestože se jedná o film takový ten "pěkný", líbivý, lidský.. Milo je fajn, upoutal mě v Tohle jsme my a těším se, že bude vidět víc. Amanda mě skutečně dojala, (..výrazně se na tom podepsala opět osobní zkušenost a vzpomínky na kamarádku, po které mi zbyl taky jen ručně malovaný hedvábný šáteček, který jí v těžkém boji zdobil krásnou tvář s velkými zelenými kukadly. Čili tady jsem si "své" niterné bolesti odžila v slzách znovu), ale celkově mi snímek připadal spíš jako mix všeho možného od benzínu, přes granule až po plenky, včetně silného dojmu, že se na hafana zvesela a neustále totálně sralo, kdy bylo zatěžko čtyřem lidem z rodiny zavolat známým z autodílny, že je pesan sám, ať se o něj kámoši postarají, a tak byl milý Enzo třeba přes dva dny zavřený bez vody a žrádla doma sám... No ale tak nakonec se projel ve fáru na okruhu a bylo vše, veškeré, letité odpuštěno. Jak prosté. (23.09.2020)

Děj je bohužel od začátku velmi předvídatelný. I když celý příběh vypráví krásný zlatý retrívr jménem Enzo, připadá mi, že o něj samotného jde až v druhém plánu kvůli mnoha peripetiím, kterým musí čelit jeho majitel a rodina, v níž žije. Nicméně musím uznat, že málokdy se názvem povede tak dobře vystihnout obsah filmu jako v tomto případě, a to hned v několika rovinách. (65%) (16.08.2023)

Na tento nenápadný film jen tak nezapomenu. Neskutečná emocionální ždímačka, která mě vzala za srdce. Skvěle odvyprávěný příběh člověk, jeho nejlepší přítel a láska k závodění. O 5 let zpět jsem dostal chuť na opětovné shlédnutí a ten film je snad ještě lepší. Odstupem času a získanýmí životními zkušenostmi a pohledem na svět ten film oceňuji ještě více. Hlavní protagonista neskutečný bojovník, život se s ním od půlku filmu mírně řečeno nemazlil ale vydržel a bojoval a do toho krásné filozofování/přemýšlení jeho pejska o posmrtném životě. Konec byl naprostá pecka. Je to dosti smutný film ale rád se na něj opět podívám. (09.11.2019)